Tento pátek uplynulo 60 let od počátku jednoho z nejpodivnějších a nejděsivějších příběhů v dějinách mořeplavby. V noci 12. listopadu 1961 došlo na osmnáctimetrové jachtě Bluebelle k masové vraždě, kterou přežila jen jedenáctiletá dívka jménem Terry Jo Duperraultová. Vrah, jímž nebyl nikdo jiný než kapitán jachty, ji tam zanechal poté, co ubodal všechny ostatní a loď poškodil do té míry, aby se potopila. Sám pak nastoupil do velkého záchranného člunu přesvědčený, že děvčátko se potopí spolu s lodí.

Terry ale zmizení jachty přežila. Pomohl jí poslední záchranný prostředek, který zbýval, malý gumový člun, v němž strávila tři a půl dne ve vlnách, než ji vytáhla řecká nákladní loď. Pak mohla převyprávět celý příběh tak, jak se opravdu stal. A usvědčit vraha, jenž si až do té chvíle myslel, že spáchal dokonalou vraždu, která mu přinese bohatství.

Rodinný výlet 

Všechno začalo, když se Terryin otec doktor Arthur Duperrault, čtyřicetiletý prominentní optometrista z Green Bay ve Wisconsinu, rozhodl podniknout s celou svou rodinou několikadenní výletní plavbu po moři. Duperrault si za tím účelem pronajal ve Fort Lauderdale na Floridě luxusní dvoustěžňovou jachtu Bluebelle, s níž hodlal doplout na Bahamy cestou, kterou se plavil jako voják za druhé světové války: toužil ukázat svým dětem, čím si v mládí prošel. Byl to jeho dlouholetý sen, na který celá rodina šetřila několik let. 

Parník Admiral Nachimov v novorossijském přístavu 31. srpna 1986. Ještě týž večer se potopil
Sovětský Titanic. Po Černobylu přišla další rána, obří loď umlčela stovky lidí

Jako vhodného kapitána pro jachtu zvolil Duperrault Juliana Harveyho, místního čtyřiačtyřicetiletého jachtaře. Šlo o bývalého podplukovníka letectva a stejně jako Duperrault veterána z druhé světové války, který si na loď přivedl také svou novou manželku Mary Dene.

Rovněž Duperrault se nalodil spolu se svou ženou, osmatřicetiletou Jean, a doprovázely je i všechny jejich děti: čtrnáctiletý Brian, jedenáctiletá Terry Jo a sedmiletá Renee.

Duperrault ale pár věcí nevěděl: zejména to, že jím najatý kapitán, jemuž platil sto dolarů na den, je ženatý už pošesté, a že jeho nová žena, ctižádostivá začínající spisovatelka, je na tom po finanční stránce o dost lépe než on. 

Rodina Duperraultových nastoupila na palubu jachty ve středu 8. listopadu 1961 kolem poledne, krátce poté loď opustila přístav. Následující čtyři dny probíhala plavba podle všeho hladce - jachta zastavila u několika bahamských ostrovů, kde si Duperraultovi nakoupili suvenýry a ve zbylém čase šnorchlovali a dováděli ve vodě.

Dobová ilustrace zachycující potopení lodi
Loď se zlatem měla být spásou. Poklad skončil na dně moře a svět ovládla panika

V neděli 12. listopadu loď vyplula z posledního navštíveného ostrova zpátky na Floridu. Duperrault se před vyplutím zastavil v doprovodu kapitána Harveyho u místního britského zastupitele Rodericka Pindera, jenž si zapamatoval jeho nadšená slova: "Byla to dovolená, jaká se vydaří jen jednou za život."

Toho večera pojedli všichni na palubě Bluebelle salát a italské "cacciatore" (kuřecí dušené v omáčce z červeného vína s rajčaty a houbami), které připravila kapitánova manželka Mary Dene. Jedenáctiletá Terry Jo byla unavená a brzy se odebrala na kutě do své kajuty. Její rodina i Harveyovi zůstali v jídelně…

Noc hrůzy

Terry nevěděla, jak dlouho spala. Uprostřed noci ji ale vzbudil vyděšený výkřik jejího brášky: "Pomoc, tati! Pomoc!" Krátkou chvíli se ozývalo také dupání, jako kdyby někdo běhal po palubě. Terry ležela v posteli a třásla se, dezorientovaná a vyděšená. Asi po pěti minutách se vyplížila z kajuty a vydala do temné chodbičky, aby se podívala, co se děje.

Co spatřila pak, překonávalo svou hrůzností ještě mnohonásobně děsivou scénu z dílu Studna seriálu Třicet případů majora Zemana, která se stala noční můrou milionů Husákových dětí.

V hlavní kajutě, která přes den sloužila jako kuchyně a jídelna, a v noci se měnila na ložnici, leželi zkroucení v kaluži krve její matka a bratr. Krev se rozlévala všude kolem. Terry okamžitě pochopila, že jsou oba mrtví.

Loď Scandinavian Star
Před 30 lety se z výletní lodi stal masový hrob 159 lidí. Kvůli ohavnému podvodu

Potřebovala nějak zjistit, co se stalo a kdo jí pomůže, tak vylezla po schůdkách z podpalubí, nazdvihla nad nimi poklop a vystrčila hlavu na palubu. Na pravoboku uviděla další krev a něco, co vypadalo jako nůž. Vylezla ven a otočila se čelem k přídi. V té chvíli uviděla kapitána Harveyho, který se rozešel směrem k ní.

"Co se stalo?" stačila ještě položit nechápavou otázku. Vzápětí dostala facku a Harvey ji prudce sestrčil po schůdkách zpátky do podpalubí. "Vrať se tam dolů!" zavrčel.

Terry se s bušícím srdcem ocitla zpátky ve tmě, ve společnosti mrtvých těl své matky a bratra. Odvrátila od nich oči a prolezla kolem nich zpátky do své kajuty, na svou postel, což bylo jediné místo, kde v té chvíli doufala najít trochu bezpečí.

Původně britská námořní loď sloužila v řeckých vodách jako trajekt pouhé dva roky. Její potopení zůstává největší řeckou poválečnou lodní katastrofou
Noc hrůzy s tragickým koncem. Z lodi Heraklion udělal masový hrob mrazící vůz

Pak uslyšela praskání a skřípání dřeva, jako kdyby se celá loď napínala a pukala. Nevěděla, co to znamená, ale ke sluchovému vjemu se brzy přidal i čichový: ucítila mastně páchnoucí vodu, a když se podívala na podlahu, všimla si pomalu se rozlévající kaluže, která prosakovala pode dveřmi. Terry Jo si uvědomila, že se loď plní vodou, ale bála se pohnout.  

Pak najednou ucítila, že se na ni někdo dívá. Podívala se ke dveřím a uviděla kapitánovu temnou siluetu. Měl něco v ruce, připomínalo tu pušku jejího bratra, stál bez hnutí a díval se na ni. V místnosti byl slyšet jenom jeho těžký dech, zurčení stoupající vody a tlukot Terryina srdce, které jí bušilo v uších. 

Pak se kapitán otočil a odešel. Terry zaslechla jeho kroky, jak stoupá po schůdcích zpátky na palubu.

Na otevřeném moři

Voda pořád stoupala, začala zaplavovat její lůžko. Dívka pochopila, že musí ven. Seskočila z postele do tekoucího mořského proudu, který ji sahal až po pás. Těžce se jím probrodila ke schůdkům a vylezla ven. Ve světle žárovky na hlavním stěžni zahlédla vedle lodi na levoboku plavat velký záchranný člun.

"Potápí se loď?" vykřikla. 

"Ano," ozval se Harvey, který se jí nečekaně zjevil za zády. Vrazil jí do ruky lano od záchranného člunu: "Drž to!" Terry Jo, otupělá šokem, lano uchopila, ale vzápětí jí proklouzlo mezi prsty. Člun se začal vzdalovat od potápějící se jachty.

Při převrácení lodi SS Eastland v Chicagu zahynulo 844 lidí, z toho třetina Čechů
"Chicagský Titanic" uvěznil a zabil 220 Čechů. Stal se hrobem celých rodin

Harvey to zaznamenal a skočil do vln, aby ho chytil. Terry ho sledovala, jak plave za člunem, dokud nezmizel ve tmě. Zůstala sama uprostřed noci na palubě lodi, která se jí právě potápěla pod nohama.

V nejvyšší hrůze si vzpomněla na malý gumový plovák, který se přivazoval k pravé horní straně hlavní kajuty. Odvázala ho ve chvíli, kdy se paluba pod jejíma nohama zabořila do oceánu. Napůl lezla, napůl plavala pryč a tlačila plovák před sebou do otevřeného moře. Jedna z jeho šňůr se však zachytila o potápějící se loď a člun začal mizet pod vodou. Terry, jež se ho snažila zachytit, stáhl s sebou. 

Pýcha italského loďství, parník Andrea Doria, potápějící se 26. července 1956 dopoledne do mořských hlubin. Autor fotografie Harry Trask za tento snímek získal prestižní Pulitzerovu cenu. Potopení parníku bylo dobře zkoumentováno.
Zkáza lodi Andrea Doria: náraz byl tak silný, že cestující mizeli ve vteřině

Tenká šňůra naštěstí po chvíli praskla a dívka se ocitla i s člunem zpátky na hladině. Schoulila se na jeho dně a snažila se nevyčuhovat nad nízké borty; bála se, že někde ve tmě na ni dál číhá kapitán, a když ji uvidí, zabije ji.

Neměla vodu, neměla jídlo a na sobě měla jen to, v čem chodila spát - bílou halenku a lehké kalhoty. Nic, co by ji ochránilo před nočním chladem. Nad mořem visely těžké mraky, které zakryly měsíc i hvězdy. Nic neviděla, vlny se nad ní lámaly bez varování. Občas ji zalila ledová sprcha. Začala se nekontrolovatelně třást. "Kde je táta?" byla její jediná myšlenka.

"Měli jsme nehodu"

Harveymu se podařilo k velkému záchrannému člunu opravdu doplavat. V pondělí ho pět minut po půl jedné odpoledne zpozorovala posádka ropného tankeru Gulf Lion. Vrah se v člunu postavil a začal zběsile mávat, aby na sebe upoutal pozornost: "Pomoc! Na palubě mám mrtvé dítě," křičel.

Když k němu tanker doplul, uviděli muži, že v člunu kromě něj opravdu leží tělo rusovlasé dívky, která měla na sobě záchrannou vestu. Šlo o Terryinu sestru Renee, která byla už mrtvá.

Podle Harveyho výpovědi na palubě tankeru jachtu těžce poškodila náhlá bouře, v níž se zlomil hlavní stěžeň. Ten při pádu stačil prorazit trup a zranit Harveyho ženu i doktora Duperraulta. Zřícený stěžeň prý také Harveyho oddělil od ostatních. Chtěl se ho sice podle svých slov rozřezat pilkou, kterou zkoušel vytáhnout z kajuty, ale k dovršení všeho zlého prasklo plynové potrubí ve strojovně a na palubě jachty vypukl požár, jenž mu další práci znemožnil.

Hořící britská loď Dara v zálivu na dohled od Dubaje v dubnu 1961
Noc hrůzy: výbuch lodi zabil přes 200 lidí, lidem lámaly vazy i záchranné vesty

Podařilo se mu prý ještě spustit záchranný člun a raft a skočit přes palubu, ale všechny ostatní uvěznila zamotaná lanoví v lodi, takže je nemohl zachránit.

Na tělo sedmileté Renee narazil údajně až po nějaké době, kterou strávil ve člunu. Náhodou plavalo kolem, tak je vytáhl a pokoušel se dívku oživit, ale nepodařilo se mu to. Z úcty však ponechal její tělo vedle sebe v člunu.

Harveyho verze budila od začátku pochyby. Člun, na němž se zachránil, byl naplněn nejrůznějšími potřebami pro přežití a nevypadal jako plavidlo, které by někdo spouštěl na hladinu v chvatu a panice. A muž byl s ohledem na prožité hrůzy pozoruhodně klidný. Jeho verzi se však nepodařilo vyvrátit. Nebyl proto nijak zadržen, jen upozorněn, že 15. listopadu ho ještě vyslechne americká pobřežní stráž.

Patnáctý listopad

V týž den, kdy se měl kapitán dostavit k výslechu, si Nicolaos Spachidakis, druhý důstojník řecké nákladní lodi Captain Theo, mnul oči a přemýšlel, jestli snad nemá vidiny. Sledoval právě vzdálené vlnobití v Severozápadní úžině Prozřetelnosti, rozdělující dva velké bahamské ostrovy, když si uvědomil, že jedna bílá tečka se ode všech ostatních bílých čepic něčím liší. Byla pravidelnější, nerozpíjela se, vypadala, jakoby byla prostě jiná.

Zaměřil na ni pozornost a jeho pocit určité nepatřičnosti zesílil: tohle nebyl zpěněný hřbet vlny, tohle bylo nějaké těleso. Příliš velké na to, aby to byl náhodný kus trosek, ale příliš malé na to, aby to byla loď. Spachidakis byl zodpovědný námořní důstojník - i když si nebyl jist, co vlastně vidí, nemohl to nechat jen tak. Zalarmoval kapitána, a ten navedl loď směrem k záhadnému bílému smítku.

Když se Captain Theo dostal blíž, prožili všichni na jeho palubě šok. Na otevřeném moři se houpal malý nafukovací záchranný člun a v něm se krčila drobounká světlovlasá dívka. 

Loď Rainbow Warrior (Duhový válečník), patřící organizaci Greenpeace, kotví v amsterdamském přístavu. Snímek pochází z roku 1981. O čtyři roky později s loď stala terčem pumového atentátu a byla potopena
Státní teror? psalo se. Agenti potopili loď Greenpeace, šlo o skandální odhalení

Jeden z členů posádky ji vyfotil, jak mžourá do slunce a hledí nahoru na loď, co ji právě připlula zachránit. Snímek se dostal na titulní stranu časopisu Life a obletěl celý svět. Posádka následně přivolala rádiem záchranný vrtulník, který ji dopravil do nemocnice v Miami. 

Harvey mezitím čelil otázkám příslušníků pobřežní stráže. Podle některých pramenů byl ještě u výslechu, když Captain Theo ohlásil, že vylovil z moře živou jedenáctiletou dívku. "Ó můj bože," zakoktal se prý Harvey. "To je úžasné."

Po výslechu se vrátil do hotelu Sandman, kde byl ubytován, a zavřel se v pokoji. Když druhý den vstoupila dovnitř pokojská, uviděla prázdnou postel s krvavými skvrnami na prostěradle. Dveře koupelny nešly otevřít. Pokojská přivolala hotelového manažera, a ten zalarmoval policii. Pod jejím dohledem byly dveře do koupelny násilím otevřeny. Harvey ležel na podlaze v krvi a byl mrtvý. Břitvou na holení si přeřezal žíly na hrdle, na stehně a v kotníku. 

Vraždil kvůli pojistce

Následné vyšetřování ukázalo, že Harveyho žena Mary Dene uzavřela vysokou životní pojistku, která by v případě její náhlé smrti mohla připadnout jejímu muži. Je možné, že vrah měl v úmyslu zabít jenom ji, a její tělo pak shodit do moře s tím, že v noci přepadla přes palubu.

Duperrault ho ale zřejmě přistihl při činu a Harvey usoudil, že nemá na výběr a musí povraždit všechny. Doktora, jeho ženu a jejich syna v amoku ubodal, sedmiletou Renee pravděpodobně hodil do vody (pitva prokázala, že dívka zemřela utonutím). 

Proč nechal žít jedenáctiletou Terry Jo, se nikdy přesně nezjistilo. Možná už měl dost, možná ho zaskočilo to, jak se na něj dívka v kajutě dívala. Někteří psychologové také předpokládali, že v sobě mohl mít nějakou latentní touhu dát se polapit. Ať tak či onak, své tajemství si vzal s sebou do hrobu.

Terry Jo se vrátila do Green Bay, kde se jí ujala její teta, sestra jejího otce, v jejíž rodině vyrostla ve společnosti tří bratranců. Ve dvanácti si nechala změnit jméno na Tere.

Celou tragédii převyprávěla až téměř o 50 let později v knize Alone: ​​Orphaned on the Ocean (Sama: Osiřela v oceánu) a ve stejnojmenné audioknize CBS News. "Vždy jsem věřila, že jsem byla zachráněna z nějakého důvodu," řekla CBS News. "Pokud můj příběh pomůže aspoň jednomu jedinému člověku, aby se zotavil ze své životní tragédie, pak to stálo za to."