Podle Junckerova návrhu by se členské státy měly samy rozhodnout, jakým časem se budou řídit. Každá unijní země tak musí nejpozději do dubna 2019 oznámit, zda u sebe zamýšlí zavést trvalý letní, nebo zimní čas.

„S oblibou říkáme, že Evropská unie by se měla přednostně zabývat zásadními záležitostmi a u méně důležitých věcí zachovávat zdrženlivost. Podle mne je proto hrubou chybou, aby jednotlivé státy nutila k tomu, aby dvakrát ročně měnily čas,“ prohlásil Juncker.

Poslední povinná změna ze zimního na letní čas by se uskutečnila v neděli 31. března 2019. Pro členské státy, které budou chtít trvale přejít na zimní čas, je závazným termínem neděle 27. října 2019. Po tomto datu již totiž nebudou žádné další změny času možné.

Pro dodržení tohoto časového harmonogramu je však nezbytné, aby europarlament i jednotlivé členské státy odsouhlasily návrh Evropské komise nejpozději do března příštího roku.

Lidé střídání času odmítají

Junckerův návrh je přitom reakcí na výsledky nedávné ankety, v níž se naprostá většina za 4,6 milionu občanů EU, kteří se do ní zapojili, vyslovila pro zrušení přechodu na letní čas. Jak ale konstatoval server deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, více než tři miliony respondentů ankety pocházely z Německa.

Diskuze, zda má změna času smysl, se vede již několik let. Zastánci střídání času mimo jiné argumentují, že neexistuje žádná studie, jež by prokázala jeho negativní vliv na lidské zdraví.

Letní čas se uplatňuje ve všech evropských státech s výjimkou Ruska, Běloruska, Islandu, Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Svalbard. V Československu byl trvale zaveden v roce 1979 nařízením vlády. Až do roku 1995 trvaly letní i zimní čas shodně šest měsíců, od následujícího roku se ale Česko srovnalo s ostatními evropskými státy a letní doba se tak prodloužila na sedm měsíců.

Již v roce 2011 zrušilo střídání času Rusko, které si následně ponechalo pouze letní čas. O tři roky později ale tamní obyvatelé zjistili, že jim změna nevyhovuje, a vláda byla přinucena zavést „věčný zimní čas“.