Akce měla za cíl zakázat diskriminaci na základě sexuální orientace. Demonstranti požadovali od tehdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera, aby podepsal zákon, který zastaví jakoukoli diskriminaci homosexuálů a lesbiček ve vojenských a federálních funkcích, a od Kongresu, aby zahrnul sexuální orientaci do zákona o občanských právech z roku 1954. Pochodující také trvali na zrušení legislativy zaměřené proti gayům a na přijetí takového zákona o rodině, který by umožnil zaručoval práva i homosexuálním a lesbickým rodičům.

"Buzíci ztratili ustrašenou tvář"

K tomuto celoamerickému masovému vystoupení došlo deset let po tzv. stonewallských nepokojích, které vypukly v létě 1969 v newyorské čtvrti Greenwich Village na Manhattanu poté, co zde policie zaútočila na místní gay bar Stonewall Inn. Tento bar sloužil široké škále klientů a byl populární zejména u těch nejchudších a nejpřehlíženějších členů americké gay komunity, včetně mužských prostitutů a mladých bezdomovců.

Zasahující policisté ale začali týrat i stálé barové hosty z řad místní LGBT smetánky (jde o zkratku slov lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby, tedy lidé s menšinovou sexuální orientací), a ti si to nenechali líbit.

Duhový pochod v Ostravě:

V celé čtvrti začaly spontánní demonstrace, jež záhy přerostly v několikadenní pouliční bitvy s policií, do nichž se zapojilo přes 2000 protestujících. Šlo o první americké a možná i světové vystoupení gayů a leseb v boji za jejich požadavky.

"Buzíci ztratili svou ustrašenou tvář, kterou měli po desetiletí," komentoval to americký básník a jedna z vůdčích postav beatnické generace Allen Ginsberg (mimo jiné král československého Majáles z roku 1965), který se protestů zúčastnil.

Prague Pride:

Pochod spustila vražda

Masový, více než statisícový pochod o deset později sjednotil různé skupiny hájící práva LGBT po celé zemi a prezentoval je jako jednotný hlas.

Pochod byl inspirován obdobnou akcí z roku 1963, kdy do Washingtonu pochodovali aktivisté za práva černých obyvatel Ameriky pod vedením Martina Luthera Kinga. Jeho bezprostřední roznětkou se však stal atentát na Harveyho Milka, prvního otevřeně homosexuálního politika, zvoleného v Kalifornii do veřejné funkce – konkrétně šlo o městského zastupitele v San Francisku.

Dne 27. listopadu 1978 jej spolu se starostou Georgem Mosconem zavraždil Dan White, zastupitel, který krátce předtím rezignoval a potom chtěl svou funkci zpět. Milk se stal rychle ikonou San Franciska a "mučedníkem za práva gayů".

Integrace, ne asimilace

Demonstrativní projevy, které v roce 1979 zaznívaly během pochodu, upozorňovali na vězněné gaye a lesbičky a protestovali proti rasismu a proti diskriminaci na základě sexuální orientace. Leitmotivem pochodu se stala slova amerického reverenda Charlese Lawa, že "integrace, ne asimilace" představuje hlavní výzvu pro gay aktivismus v nadcházejících 80. letech. Na akci znovu vystoupil i Allen Ginsberg, jenž zde přečetl svou báseň Píseň (do češtiny ji přeložil Jan Zábrana) a vyzval Kongres, aby bral LGBT komunitu vážně. Své zastoupení měli v pochodu i homosexuálové a lesby Třetího světa, které reprezentovali Juanita Ramosová a Armando Gaetan.

Celá akce se stala do té doby nejmasovějším a nejjednotnějším vyjádřením amerických příslušníků sexuálních menšin proti útlaku a přispěla ke vzniku amerického Národního řídicího výboru s rovnoprávným gender zastoupením a se čtvrtinovým zastoupením barevných lidí. Výbor byl založen v New Yorku a jeho prvními národními koordinátory se stala Joyce Hunterová a Steven Ault.