Kliknutím zvětšíte„Viděl jsem stovky mrtvých těl roztroušených kolem. Byla to úplná katastrofa.“ Tak popsal definitivní likvidaci krakovského ghetta, která se udála 13. a 14. března 1943, přeživší holocaustu Edward Mosberg. Krakovský rodák, který zemřel loni, měl tehdy 17 let. Po zničení ghetta prošel koncentračními tábory Płaszow, Osvětim i Mauthausen.
Jeho rodiče a sestry tam nacisté zabili. Mosberg se stal jedním z těch, kteří i ve vysokém věku přicházeli na vzpomínkové akce. Jak sám na jedné z nich řekl agentuře Reuters, bylo jeho povinností připomínat hrůzy holocaustu, neboť řady přeživších se postupně tenčí.
Řádění nacistů v březnových dnech před 80 lety na krakovském předměstí Podgórze, kde německá okupační správa vytvořila o dva roky dříve židovské ghetto, nepřežilo dva tisíce lidí. A další tisíce obětí přibyly v koncentračních táborech, kam byli převezeni Židé, které nacisté nezabili hned při zničení ghetta. Osudové chvíle připomněl i cenami ověnčený hraný snímek Schindlerův seznam. Mnozí diváci si vzpomenou třeba na scény s děvčátkem v červeném kabátku, které se pojí právě se zničením ghetta a vyvražďováním jeho obyvatel.
Nacistické jednotky při likvidaci ghetta neušetřily nikoho - ani malé děti. Když skončily, v ulicích kromě mrtvol zastřelených lidí zůstaly všude rozházené ležet také kufry a věci zabitých.
Úryvek z filmu Schindlerův seznam zobrazující likvidaci krakovského ghetta:
Děsivá vražda dítěte
Temná historie krakovského ghetta se začala psát v březnu roku 1941. Na krakovské předměstí Podgórze, kde do té doby žilo zhruba tři tisíce lidí, se muselo nuceně přesunout 15 až 20 tisíc Židů (zdroje se v přesném počtu liší). Německá okupační správa nechala oblast obehnat ostnatými dráty. Ven se dalo dostat pouze na obtížně sehnatelnou propustkou. Těm, kdo se pokusili odejít bez ní, hrozila smrt.
Podmínky v ghettu byly děsivé. V bytech se tísnily i čtyři rodiny pohromadě, příděly jídla byly mizerné a hlad všudypřítomný. Jedinou spásou byl černý trh. Ani na něm se ale výživného jídla příliš mnoho sehnat nedalo. „Zesláblí lidé museli tvrdě dřít v Němci ovládaných továrnách,“ popisuje BBC. Lidé rychle umírali hlady, podchlazením či na různé nemoci.
K tomu všemu se už i v ghettu ze strany nacistů děla zvěrstva, která později vrcholila v koncentračních a vyhlazovacích táborech. „Pamatuji si, že po ulici kráčela mladá žena a držela v rukou nemluvně. Proti ní šli němečtí vojáci. Přišli k ní, vyrvali jí dítě z rukou a praštili mu hlavičkou o zeď. Bouchali s ním tak dlouho, dokud na zdi nezůstaly kousky mozku. Na nářek té ženy nikdy nezapomenu,“ vyprávěla v pořadu BBC Polka Elina, která jako malé děvče žila nedaleko ghetta a z oken na něj měla výhled. Její rodiče - Ludwig a Maria Zurowski - se snažili obyvatelům ghetta pomáhat, například přinášeli jídlo. Ludwig byl totiž v Krakově odpovědný za veřejné zdraví. Aby se nemoci, které zachvátily týrané Židy, nepřenášely na německé jednotky, jako lékař dostal povolení volného pohybu v ghettu i mimo něj.
Židovští obyvatelé krakovského ghetta jsou nuceni odklízet sníh z ulice. Mnoho lidí tam podlehlo zimě a hladu.
Díky tomu se stal i spojkou pro obyvatele ghetta, kteří se rozhodli nacistům vzepřít. Odboj se zde zformoval prakticky okamžitě po vzniku ostnatými dráty obehnaného místa. Později v ghettu působila i buňka Židovské bojové organizace.
Jenže od roku 1942 začali nacisté obyvatele ghetta postupně vyhlazovat. Krakovští Židé končili v koncentračních táborech, zejména v Bełżci a Płaszowě. Koncem roku pak okupační správa nechala ghetto rozdělit na dvě části. Jednu určenou pro osoby schopné práce (A) a druhou pro děti, nemocné a staré (B). Mezi oběma bylo možné přecházet pouze na propustku. V březnu 1943 byly osoby z první části převedeny na příkaz velitele koncentračního tábora v přilehlém Płaszowě Amona Götha právě tam.
Pro ty, kdo ještě v ghettu zůstali, přišlo největší peklo 13. a 14. března 1943, kdy nacisté místo zlikvidovali. „Byla to brutální, nelidská akce. Jednotky shromáždily osm tisíc Židů, které vyhodnotily jako pracovní sílu pro nedávno zřízený Göthův tábor. Zbytek obyvatel - odhadem dva tisíce lidí - které okupanti vyhodnotili jako neužitečné k práci, zabili v těchto dvou dnech přímo v ulicích ghetta. Všichni ti, kteří byli nalezeni po tomto vraždění, byli posláni do Osvětimi, přičemž zemřeli buď už po cestě, nebo skončili v plynových komorách okamžitě po příjezdu,“ shrnuje web History.
Koncentrační tábor Kraków-Płaszów, do nějž byla přemístěna většina Židů z krakovského ghetta.
Záchrana ve stoce
Likvidace krakovského ghetta začala 13. března 1943 hned ráno. Do ulic napochodovaly plně vyzbrojené jednotky příslušníků SS. Židé museli okamžitě vyjít do ulic, kde je ozbrojenci shromažďovali a stříleli. Děsivé chvíle přežili i sourozenci Joseph Fischler a Janina Martinho. On měl devatenáct, ona dvanáct. Jejich rodiče tehdy už nežili, zemřeli v koncentračním táboře, kam byli převezeni o několik měsíců dříve.
Na hrůzné okamžiky sourozenci zavzpomínali pro list The Independent při sledování filmu Schindlerův seznam. „Ráno jsme vyšli z pokoje a šli rovnou na ulici. Drželi jsme se za ruce a přímo nás vtáhl panikařící dav. Zdálo se, že všichni obyvatelé ghetta se mačkají na hlavní ulici. Střílení do davu už začalo,“ vyprávěla Janina.
Sourozenci ale měli neuvěřitelné štěstí. „Najednou jsme se ocitli v opuštěné boční ulici. Viděli jsme, jak tam několik mužů, žen a dětí zmizelo v jámě. Joseph do ní bez zaváhání také skočil a pak natáhl ruce pro mě. Skočila jsem, chytil mě a řekl: Všechno bude v pořádku,“ dodala Janina.
Byli v kanalizaci, která ústila za zdmi ghetta. „Když jsme vyšli, kromě několika špínou pokrytých Židů tam nebyla živá duše,“ řekla Janina. S bratrem se pak rozdělili. Joseph nakonec přeci jen skončil v blízkém koncentračním táboře, ji zachránil árijský vzhled. Začala se vydávat za katolického sirotka a tak se dožila konce války, při němž se konečně setkala i se starším bratrem, který přežil pobyt v táborech.
Střelba a pláč
Zatímco sourozenci utíkali kanalizací, peklo v ghettu pokračovalo. „Pod dohledem vojáků SS byli Židé z části A přemístěni. Část B jednotky vyprázdnily tak, že rozstřílely její obyvatele v ulicích a domech,“ uvádí web Krakow Info. Lidé v davech, do kterých vojáci stříleli, v panice křičeli na své blízké a plakali.
Edward Mosberg byl jako zdravý mladý muž odvezen s ostatními do blízkého koncentračního tábora. Tam si ještě Židé mohli vzít své věci. Mosbergovi se povedlo přesvědčit dva strážce, aby ho 14. března vzali zpět do ghetta pro věci jeho sestřenice. „Byl to horor. Mrtvá těla ležela na ulicích i v chodbách domů. Stráže mě donutily je prohledávat, a cokoliv jsem našel, šperky, peníze, si braly,“ popsal Mosberg v roce 2016 v šestihodinovém rozhovoru pro USC Shoah Foundation.
Přeživší holocaustu Edward Mosberg. Pocházel z Krakova, kde byl za války nuceně přesídlen do tamního ghetta, poté prošel třemi vyhlazovacími tábory. Zemřel v roce 2022.
Když už v ghettu nezůstal nikdo živý a vojáci prohledali mrtvoly a proslídili domy v honbě za cennostmi, začalo ničení budov ghetta. „To pokračovalo až do prosince 1943,“ dodává web Krakow Info.
Velitel koncentračního tábora? Chodící smrt
Většina Židů z krakovského ghetta skončila po jeho likvidaci v táboře Płaszow, kterému velel zmíněný Amon Göth. Právě jeho zvěrstva a útrapy lidí v tomto koncentračním táboře detailně připomněl i film Schindlerův seznam, kde zločince ztvárnil Ralph Fiennes.
Jak později vzpomínali přeživší, metody tohoto velitele byly v mnoha ohledech ještě zrůdnější, než to, co se dělo v jiných koncentračních a vyhlazovacích táborech. „Když jste ho viděli, viděli jste smrt,“ popsal velitele tábora přeživší Poldek Pfefferberg.
Velitel koncentračního tábora Kraków-Płaszów Amon Göth.
Uvěznění lidé zde žili v atmosféře neustálého děsu. „Každodenní život v Płaszowě byl ještě hrůznější, než v jiných táborech, které nacisté zřídili na dobytém území. Göth si vychutnával vraždění, mučení a ponižování lidí. Vězni mohli být popraveni z jakéhokoliv důvodu - od toho, když se u nich našlo skryté jídlo, až po situace, kdy byli v pouhém příbuzenském vztahu s někým, kdo se pokusil utéct. Göth věřil v kolektivní vinu, a neštítil se popravovat nebo mučit ani vězně, kteří se proti jeho pravidlům nijak neprovinili,“ zmiňuje server History.
Každodenní realitou v tomto táboře byly popravy. „Vězni museli vykopat jámy, a pak se nad ně postavit nazí do řady. Esesmani je pak zastřelili jednoho po druhém. Göth nařídil, aby toto řádění sledovali všichni ostatní vězni, včetně malých dětí,“ uvádí web History. Po válce byl za své zločiny popraven.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
