Muzeum otevírá v deset ráno (poslední vstup je ve 14 hodin), ale větší i menší skupinky turistů se sem slévají směrem od centra města už dávno před touto dobou. Ve vstupní hale svítí na displeji cifra, která označuje zbytek vstupenek na den. Kolem desáté jich zbývají někdy čtyři, někdy tři stovky. Pokud dorazíte v poledne nebo po poledni, už se na vás nedostane. Ulice Lipowa v tu dobu připomíná mumraj. Zastavují tu taxi, menší autokary a hlavně elektrická vozítka pro šest lidí, které brázdí s turisty ulice Krakova. Na stříšce mají mimo jiné i upoutávku na jeden z hlavních cílů – Schindlerova továrna (v několika světových jazycích – kromě čínštiny a ruštiny).

Turisté míří na Wawel, do židovské čtvrti a k Schindlerovi

Denně projde vstupními dveřmi v průměru tisíc návštěvníků, bez průvodců i s průvodci. Vstoupí do světa, kde šlo před téměř osmi desítkami let doslova o krk. Problematicky přijímaný německý obchodník a průmyslník tu ne vždy salónními metodami pod svá křídla ukryl stovky Židů, které by jinak čekala pomalá nebo rychlá smrt v sousedním ghettu. Vydělával na nich a současně vydělané peníze lil zpátky do kapes esesáků a gestapáků, aby nad zaměstnávání Židů přimhuřovali oči.

Schindlerova továrně je dnes pro Krakov stejná turistická atrakce jako královský hrad Wawel, kde spočívají nejen vládcové z dávných staletí, ale třeba i srdce papeže Jana Pavla II. nebo tragicky zesnulý prezident Lech Kaczyński, který zemřel v letadle při letu do Smolensku v roce 2010 . Ulice Lipowa číslo 4 je stejně frekventovaným bodem jako centrální náměstí Rynek Glowny s Mariáckým kostelem a Sukienicami, obchodním středověkým domem, či židovskou čtvrtí rozprostírající se mezi Wawelem a Vislou.

Mýtus ožil po Spielbergově filmu

Město o chátrající objekt, který dnes postupně obepínají moderní obytné soubory, nemělo léta zájem. Změna přišla až v roce 1993, kdy si v Los Angeles odnesl z udílení cen Akademie několik sošek Oscara film Stevena Spielberga Schindlerův seznam s excelentním Liamem Neesonem v hlavní roli a neméně skvělým Benem Kingsleyem v roli vedlejší. Najednou se všichni začali ptát, co byl ten zpropadený Schnidler zač. Češi se k němu hrdě přihlásili jako k rodákovi ze Svitav (stal se dokonce jedním ze slavných rodáků Pardubicka) a Poláci najednou „objevili“, že továrna, která hraje ve filmu ne nepodstatnou roli, není jen filmová kulisa, ale skutečný a stále existující objekt. A tak město Krakov budovy, které se prolínají celým filmem, v roce 2005 koupilo.

Architekti umístili do továrního dvora stavbu galerie z pohledového betonu, v sousedství vyrostla další výstavní budova. Především však do chodeb a kanceláří bývalé továrny na smaltované nádobí včlenili nesmírně zajímavé muzeum věnované nejen Schindlerovi a „jeho Židům“, ale celým válečným dějinám města. Podařilo se nashromáždit množství dobových fotografií, dokumentů a dalších předmětů, které syrovým až surovým způsobem přibližují německou okupaci a život v Generálním gouvernementu, který byl vyčleněn z okupovaného Polska a vládlo tu cokoli, jen ne zákony lidské společnosti.

Expozice není pouhým přehledem vitrín, fotografií a dokumentů. Je to procházka dobou, která zde vystupuje z ne tak dávných časů. V bývalé Schindlerově ředitelské kanceláři je na stěně originální mapa Evropy, každý z příchozích se může projít po známém schodišti, které je ve filmu nepřehlédnutelné a vytváří v záběrech neopakovatelnou atmosféru.

Oskar Schindler (1908–1974 )

Narodil se v roce 1908 ve Svitavách v rodině německého pojišťovacího agenta. Pokoušel se různě podnikat, ne vždy úspěšně. Byl členem Henleinovy strany, působil proti Československu, dokonce byl zatčen na špionáž proti své vlasti. Po Mnichovu a okupaci zbytku ČSR vstoupil do NSDAP. Do Krakova ho přivedla až skutečnost, že se mu podařilo arizovat tamní fabriku na emailové výrobky. Ačkoli využíval k obohacování židovský majetek a peníze, současně ty, kteří mu tyto prostředky museli v podstatě darovat, chránil. Polovinu zaměstnanců tvořili Židé, Schindlerovi se po likvidaci krakovského ghetta podařilo zřídit v sousedství továrny pobočný tábor pro ty, kteří by jinak skončili na popravišti, nebo v plynových komorách. Ke konci války přesunul zbytek zaměstnanců a vězňů do Brněnce na jižní Moravě.

Po kapitulaci Německa se přesunul do americké zóny, protože v Československu mu hrozilo stíhání za válečné zločiny. Přestěhoval se do Argentiny, kde opět neúspěšně podnikal, žil dlouhou dobu v Izraeli za podpory Židů, kterým pomohl přežít válku. Pracoval i jako vrátný, ale devastoval ho alkohol. Svou životní pouť dožil v Německu, kde v roce 1974 ve věku pouhých 66 let zemřel. Je pochován v Jeruzalémě, byl oceněn titulem Spravedlivý mezi národy. Počty zachráněných se liší, ale hovoří se až o 1200 židovských ženách, mužích a dětech, které díky Oskaru Schindlerovi přežili běsnění holocaustu.