Průzkum veřejného mínění v Irsku ukázal, že více než dvě třetiny tamních obyvatel jsou proti vyhlášení druhého referenda o reformní Lisabonské smlouvě. Evropští komisaři proto nechtějí irského premiéra Briana Cowena do druhého hlasování nutit.

Irsko se navíc ocitlo na hranici své první hospodářské recese za poslední čtvrtstoletí, takže nálada národa není pro tak zásadní rozhodnutí právě příznivá.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, jehož země EU v současnosti předsedá, než žezlo předá České republice, nicméně stále věří, že se mu podaří postoje Irů do prosincového unijního summitu zvrátit.

Do konce roku by mělo znění Lisabonské smlouvy ratifikovat zbylých 26 členských států, a to i přes nesouhlas českého prezidenta Václava Klause.

Pokud by Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, upravila by se činnost unijních úřadů a způsob jejich rozhodování.

Země jako Španělsko, Francie, Švédsko, Rakousko a Itálie by mimo jiné získaly více křesel v Evropském parlamentu.

V Evropské komisi by také zasedlo po jednom komisaři z každé členské země, kromě té, z níž pochází činitel v nové funkci – evropský ministr zahraničí neboli vysoký představitel unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Ten by se mohl také stát viceprezidentem Evropské komise.

Pokud ovšem Irové svůj názor nezmění, a v současnosti tomu nic nenasvědčuje, v platnosti zůstane nadále Nicejská smlouva, ratifikovaná v roce 2003.

Za stávajících podmínek, jež tato smlouva stanovuje, tak příští rok zřejmě proběhnou i volby do Evropského parlamentu.