Tuto neděli, 23. srpna 2020, by měl v sedm večer vzniknout nový lidský řetěz, který se má znovu "odvíjet" z centra litevského hlavního města Vilnius, avšak zamířit hodlá k běloruským hranicím. Průvod má být jednak připomínkou jedenatřicet let staré legendární "baltské cesty" (jak se tehdejšímu řetězu lidských rukou také říká), jednak výrazem podpory běloruským demonstrantům protestujícím proti autoritativní vládě Alexandra Lukašenka.

Podle informací z litevských a běloruských sociálních sítí se chtějí k aktuálnímu lidskému řetězu připojit i některé významné litevské osobnosti včetně bývalé prezidentky Dalie Grybauskaitėové, jež vykonávala funkci hlavu státu po dobu deseti let od roku 2009 do loňského července, nebo litevského spisovatele science fiction Andriuse Balyse Tapinuse, který je také spoluorganizátorem akce.

Postsovětské republiky se přidávají k novému řetězu

Litevský zpravodajský web Lrt navíc uvádí, že se k řetězci, iniciovanému litevskými veřejnými činiteli, chtějí připojit také lidé v Estonsku, Lotyšsku, Gruzii a na Ukrajině. "Zpočátku se očekávalo, že půjde o 30 tisíc Litevců, kteří vytvoří řetězec lidských rukou od Vilniusu po běloruské hranice. Ale zájem je větší, než se předpokládalo, proto v Litvě vzniká i druhý řetěz a k iniciativě se zavázali připojit také lidé v jiných zemích," uvedl web Lrt.

V Estonsku by se měla "cesta svobody" podle Tapinuse rozvinout v hlavním městě Tallinnu od centrálního náměstí Svobody k běloruskému velvyslanectví. V Lotyšsku se plánují obdobné akce, a navíc by zde měla vzniknout jedna trasa směřující až do Litvy, která by se propojila s litevským řetězem. Na Ukrajině a v Gruzii se lidské řetězce roztáhnou směrem k běloruským ambasádám.

Kromě vyjádření solidarity se sousedním Běloruskem si Litva připomíná slavný pochod z roku 1989 i jinak, například přejmenováním dálnice z Vilniusu k lotyšským hranicím (a dále do Rigy) na "baltskou cestu", kteréžto označení se objeví v mapách Google.

"Se společností Google bylo dohodnuto, že silnice A2 a A10 budou od nynějška označeny jako Baltská cesta, stejně jako v mapách společnosti," uvádí litevský titul Delfi.

Litevská vláda rovněž uvedla, že národní agentura pro podporu cestovního ruchu Keliauk Lietuvoje (Cestovní kancelář Litva) vytvořila na svém webu speciální sekci "Baltská cesta", označující 14 historicky významných objektů, které lze shlédnout v okolí trasy někdejšího pochodu.

Předzvěst pádu komunismu

Čím byla tak významná ona událost ze srpna 1989, že vzpomínka na ni inspiruje dění i po jedenatřiceti letech? Svým způsobem šlo o první koordinované mezinárodní vystoupení v tehdejším Sovětském svazu, jímž daly miliony lidí najevo, že si už dál sovětské zřízení nepřejí.

Akce vznikla u příležitosti tehdejšího 50. výročí podepsání paktu Molotov-Ribbentrop mezi Stalinovým Sovětským svazem a Hitlerovým Německem o vzájemném neútočení. V tajném dodatku tohoto dokumentu si obě země rozdělily sféry vlivu v Evropě, přičemž Stalinovi připadlo Pobaltí. Řetěz byl demonstrací skutečnosti, že toto rozdělení vlivu končí, protože obyvatelé pobaltských zemí chtějí dál o svých věcech rozhodovat sami.

Akci svolala tři národní opoziční hnutí, která představovala v každé zemi stěžejní opoziční skupinu — estonské Rahvarinne, lotyšská Tautas fronte a litevský Sąjūdis. Tato hnutí vytvořila společně koordinační Baltskou radu, jež se stala hlavním iniátorem pochodu. Se svoláním lidí jí hodně pomohlo tehdejší rozhlasové vysílání, tak širokou účast, jakou řetěz nakonec měl, však nepředpokládali ani organizátoři.

Řetěz dosáhl délky zhruba 675 kilometrů a byl možná vůbec nejdelším lidským řetězcem v historii. Stejně jako ten letošní i tehdy začal s podvečerem kolem 19. hodiny, kdy lidé vyšli do ulic a chytili se vzájemně za ruce. Odhady celkového počtu účastníků akce se pohybují od půldruhého milionu až ke dvěma milionům lidí.

Trasa, po níž lidé spojili ruce, byla koncipována tak, aby propojila hlavní města všech tří zastoupených zemí, tedy Vilnius, Rigu a Tallinn. Z Vilniusu vedl řetězec podle Wikipedie po dálnicích a hlavních silnicích přes Ukmergė, Panevėžys, Pasvalys a Bausku do Rigy, a dále přes Ainaži a Pärnu do Tallinnu.

Centrální sovětské orgány v Moskvě sice označily akci za nacionalistickou hysterii protistátních živlů, ale neodvážily se už proti ní nijak zasáhnout. Jednolitá masa tehdejšího socialistického bloku se začala drolit a její pád se stal brzy nezastavitelný.