Neví se, proč vzniklo. O tom, k čemu přesně bylo využíváno, existují jen dohady. Neznámý je dokonce i jeho původní název. Jen málokteré místo na světě je opředeno tolika tajemstvími jako Machu Picchu, ztracené a znovunalezené město Inků. Přesto, nebo možná právě proto, byl jeho objev zcela přelomovým. Expedice vedená Američanem Hiramem Binghamem do stovky let zapomenutého sídla poprvé vkročila přesně před 110 lety.

Spíš než označení vědec k Binghamovi přiléhají slova dobrodruh či objevitel. Nikdy nestudoval archeologii, byl ale znalcem a vyučujícím jihoamerických dějin. Když se vydal na expedici na území dnešního Peru, víc než čímkoliv jiným se při pátrání nechal vést intuicí. Ta mu pomohla i v roce 1911, kdy našel Machu Picchu.

Původně přitom hledal jiná, opravdu ztracená města civilizace Inků. „Objev ruin Machu Picchu byl spíše úžasnou náhodou. Bingham byl v podstatě první osobou, která se do neprozkoumané oblasti vypravila. A jediné, čeho se držel, bylo ústně předávané dědictví místních obyvatel,“ uvedl autor jedné z knih o Binghamovi, historik Christopher Heaney, pro National Geographic.

Bingham se při pátrání často vystavoval nebezpečí, bez většího rozmyslu se totiž pouštěl za dobrodružstvím. Možná i proto se o něm mluví jako o jedné z předloh filmové postavy Indiany Jonese. „Bingham se při výpravě opíral o místa zmíněná ve španělských záznamech z doby kolonializace, či v mapách místních zeměpisců. Jednoduše chodil z místa na místo a vždy, když od domorodců dostal nabídku podívat se na nějaké ruiny, tak vyrazil,“ poznamenal Heaney.

Tímto způsobem se dostal i k Machu Picchu. „K horskému sídlu ho dovedl jeden z domorodců,“ popisuje encyklopedie Britannica.

Po úžasném objevu Bingham usoudil, že právě našel poslední centrum života Inků před tím, než byli přemoženi španělskými kolonizátory – město Vilcabamba. „Získal peníze od univerzity Yale a společnosti National Geographic a v roce 1912 vedl do Machu Picchu výpravu s tím, že jde o přezkoumání Vilcabamby. Pozdější důkazy ale ukázaly, že Binghamův předpoklad byl chybný,“ připomíná Britannica. Vilcabamba byla nalezená až později. Paradoxně na nalezišti Espiritu Pamba, které Bingham rovněž navštívil, o němž ale nepředpokládal, že by mohlo být Vilcabambou.

Mimochodem, právě město Vilcabamba bylo tím skutečně ztraceným městem, o jehož lokaci nevěděli ani místní a toto označení si zaslouží mnohem větším právem než sídlo, ke kterému dnes směřuje většina turistů a které objevil Bingham. „Machu Picchu vlastně nikdy zcela ztraceno nebylo. Jen jej spíše celý svět, včetně místních žijících nedaleko, ignoroval,“ zmiňuje magazín Time.

Přesto, že v historii starodávné civilizace Inků mělo Machu Picchu zřejmě menší význam, než Vilcabamba, stalo se legendou a Bingham s ním. Důvody k zamyšlení ale sídlo vědcům poskytuje dodnes, ani expedice v pozdějších letech totiž jasně neprokázaly, k čemu místo Inkové využívali. V roce 1983 bylo zapsáno do seznamu UNESCO.

Dobrodružství v krvi

Objevitel Machu Picchu Hiram Bingham se narodil v roce 1875 na Havajských ostrovech. Cit pro dobrodružství a návštěvu míst, kde žije ještě stále původní obyvatelstvo, zřejmě zdědil. „Už jako chlapec se naučil pohybovat v horách. Ukázal mu to jeho otec, známý tichomořský misionář,“ píše encyklopedie Britannica.

Ještě v dětství si Bingham uvědomil, že svoji lásku k historii potřebuje rozvíjet na kvalitních školách, a tak z Havajských ostrovů odešel do Spojených států amerických. Tam studoval na prestižních univerzitách – Yale a Berkeley. Právě na druhé zmiňované se zapsal mimo jiné do kurzu o jihoamerické historii.

V roce 1900, kdy dokončoval studia v Berkeley, se Bingham oženil. K oltáři vedl opravdu záviděníhodnou partii - vnučku zakladatele proslulého klenotnického impéria Tiffany & Co. Její věno bylo opravdu ohromující. Jenže Bingham si velmi dobře uvědomoval, že pokud se chce na akademické úrovni věnovat historii Latinské Ameriky, jenom peníze mu stačit nebudou.

„Když se v roce 1906 chtěl začít historii jihoamerických států a kmenů vyučovat na univerzitě, vydal se na cestu z Venezuely do Kolumbie po takzvané Andské cestě. V roce 1908 se zase vypravil po stopách španělských kolonizátorů z And přes Buenos Aires v Argentině až do hlavního města Peru, Limy,“ píše encyklopedie Britannica.

Mezi cestami se jeho sen splnil – stal se profesorem na prestižní Yaleově univerzitě. Právě tato škola pak v roce 1911 poskytla záštitu i finance pro expedici do Peru, při které Bingham objevil Machu Picchu. „Expedice byla součástí tehdejších snah USA o rozšíření vlivu v Latinské Americe. Nebýt objevu města, byla by jen jedním z dlouhé řady vědeckých misí sponzorovaných prestižními americkými univerzitami, které soupeřily o významné objevy, aby zvýšily svou vědeckou prestiž,“ uvádí web Connecticut History.

Jenže Bingham měl štěstí. „Léto 1911 se pro něj stalo v podstatě nejplodnějším obdobím kariéry. Když opustil město Cusco, kde se zastavil, zažil nejdříve velmi nepříjemnou epizodu – jeden z jeho peruánských nosičů se utopil, když přepravoval věci přes řeku Urubamba. Výprava ale pokračovala v cestě a za pár dní vstoupila do skalních ruin,“ zmínil pro National Geographic Heaney.

Zklamání dobrodruha

Po objevu Machu Picchu Bingham uprosil univerzitu i společnost National Geographic, aby zafinancovaly další expedice. Díky získaným penězům v Machu Picchu a okolí prožil objevitel tři roky života. Z vykopávek si odnesl nejen bohatou fotografickou kořist, ale také materiál pro další výzkum. Předpokládal, že bylo město, o němž stále věřil, že je ztraceným centrem Vilcabamba, využíváno jako sídlo pro významné náboženské obřady.

V době výzkumu Machu Picchu získal podklady pro knihu Ztracené město Inků, která se později stala bestsellerem. Jenže v roce 1915 musel Bingham svoji práci přerušit a z Peru odjel. Nepohodl se totiž s místními úřady.

Když se vrátil do Spojených států amerických, vzhledem k tomu že se země zapojila do první světové války, i Bingham vstoupil do armády. Konkrétně působil jako letec. Po válce jej expedice ani vojenství již víc nepřitahovaly a rozhodl se vstoupit do politiky. „V roce 1924 byl zvolen guvernérem Connecticutu a úřad obhájil i ve volbách o dva roky později,“ připomíná server Connecticut History.

I když Machu Picchu Binghama proslavilo a silnice vedoucí k městu v současnosti nese jeho jméno, podle historika Heaneyho byl objevitel až do smrti mírně zklamaný. Machu Picchu totiž nebylo poslední pevností Inků Vilcabamba, kterou hledal. „Je to jedna z nejsmutnějších věcí v jeho životě. Objevil a proslavil Machu Picchu, tento neuvěřitelný památník síly civilizace Inků. Jenomže takové sídlo opisuje dobu, kdy byli Inkové na vrcholu sil. Vilcamba naopak vypráví příběh civilizace, která se snaží přežít. A právě ona je místem, kde se odehrávaly dějiny, které Bingham ve skutečnosti hledal,“ tvrdí Heaney.