Španělská občanská válka, která si v letech 1936–1939 vyžádala na 600 tisíc obětí, nebyla ani jedním, ani druhým.

Madridský soudce Baltazar Garzón má přesto v úmyslu odhalit, kam se poděla alespoň část ze 130 tisíc osob, jež zmizely během tři a půl roku trvajícího konfliktu a následné, téměř čtyři desetiletí trvající Frankovy diktatury.

Podobně jako socialistický premiér Španělska José Luís Rodriguéz Zapatero odmítá všeobecnou amnézii, do níž země upadla po Frankově smrti. Soudci, který v roce 1998 vydal zatykač na někdejšího chilského diktátora Augusta Pinocheta, kritici včetně předsedy opoziční Lidové strany Mariana Rajóye vytýkají, že „nezodpovědně jitří staré rány“.

„Je nejvyšší čas, aby se země přihlásila k utrpení těchto lidí a postarala se po sedmdesáti letech o to, aby bylo učiněno zadost spravedlnosti,“ vítá naopak Garzónovo rozhodnutí předseda Asociace za obnovu historické paměti Emílio Silva.

Dva hroby za Granadou

Po celém Španělsku se proto nyní začínají otevírat hroby obětí bratrovražedného konfliktu. Madridský soudce již osobně nařídil exhumaci ostatků v celkem 19 případech. Vesměs se jedná o hroby, v nichž spočívají kosti hned několik zavražděných Španělů.

Tím zřejmě nejslavnějším je básník Federico García Lorca, kterého falangisté zastřelili společně s vesnickým učitelem a dvěma zápasníky s býky jen několik dní poté, co se v srpnu 1936 zmocnili andaluzské Granady.

Otevření hrobu se brání Lorcova neteř Laura García, která požaduje, aby místo, na němž se scházejí Lorcovi obdivovatelé, zůstalo v původním stavu.

O to, zda básníkovy ostatky spočívají na katastru jejich obce, se nyní přou starostové dvou vesnic poblíž Granady, neboť není jisté, kde přesně byla čtveřice mužů zastřelených falangisty pohřbena.

Katolík, komunista a anarchista

O tom, jak složitá byla situace ve Španělsku za časů občanské války, svědčí nejlépe výrok samotného Lorcy, který se označil za „katolíka, komunistu, anarchistu a svobodného zednáře zároveň“.

Frankovi stoupenci tvrdí, že během konfliktu nechali republikáni popravit na 55 tisíc příslušníků falangy. Stejný počet obětí poprav, ovšem na své straně, udává španělská levice.

Jisté je jedno. Vleklé spory v republikánském velení měly za následek, že ztráty na straně Frankových odpůrců několikrát přesahovaly počet mrtvých mezi nacionalisty.