Genetici z Kolumbijské univerzity v New Yorku rozborem DNA dospěli k názoru, že tento slon ohrožený vyhynutím se dostal na Borneo před 18 tisíci lety, když byl ještě ostrov spojený s pevninou. Avšak archeologické a historické záznamy svědčí o tom, že se trpasličí slon náhle objevil na Borneu teprve před několika stoletími poté, co absolvoval dlouhou cestu z Jávy přes filipínský ostrov Sulu jako součást diplomatické mise.

Jedinečné geny

Trpasličí slon byl nejprve v 18. století převezen z Jávy na ostrov Sulu jako dar místnímu sultánovi od jávského vládce. Na Jávě pak tento zvláštní druh slona koncem století vyhynul, ale zachránil se na Borneu, kam ho sulský sultán z neznámých důvodů nechal odvézt.

„Tito sloni jsou asi nejstarším příkladem savce, kterého král neúmyslně zachránil před vyhynutím,“ řekl biolog Michael Stuewe ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF).

Je to ale také názorná ukázka, jak je možné ochránit i jiné ohrožené druhy přesunutím do jiného, příznivějšího životního prostředí.
Podle Junaidiho Payneho z WWF stačilo před třemi stoletími vysadit na ostrově pár slonů, aby se rozmnožili do nynější dvoutisícové populace. Něco takového se tam pravděpodobně stalo.

Vědci však varují, že příběh o přežití trpasličího slona ještě není u konce. Nyní jsou pro něho smrtelným nebezpečím rozšiřující se plantáže palmy olejné. Její listy jsou pro slony vyhledávanou pochoutkou a majitelé plantáží je proto střílí jako škodnou. Jediným útočištěm jsou pro slony chráněné lesy v nížinách, ale i ty jsou ohroženy likvidací těžbou dřeva.

Vědci si váží u trpasličích slonů jejich jedinečné genetické informace, která je výrazně odlišuje od vzdálených příbuzných slonů asijských. Jsou oválné postavy, nedorůstají ani výšky dvou a půl metrů, mají dlouhý ocas a nejsou tak agresivní. V současnosti se jejich populace odhaduje na tisíc kusů.