Okolnosti MacArthurova zadržení byly tak bizarní, že vedly k vytvoření nového irského obecně zažitého idiomu „gubu“, což je zkratka slov grotesque, unbelievable, bizarre a unprecedented, tedy groteskní, neuvěřitelné, bizarní a bezprecedentní. Právě je použil na mimořádné tiskové konferenci irský premiér Charles James Haughey, když se dozvěděl, kde vraha chytili. Dodnes se zkratka „gubu“ v Irsku používá, chcete-li něco stručně charakterizovat jako politický skandál.
Případu sériového vraha Malcolma MacArthura se věnuje nová kniha spisovatele Marka O'Connella nazvaná „Násilné vlákno“.
Spisovatel ponořený do duše vraha
„Když bylo Malcolmu MacArthurovi pět let, kopl ho do hlavy kůň. Alespoň tak na to vzpomínala jeho nedbalá matka a muž, který pracoval na irském panství MacArthurových rodičů jako zemědělec. Sám MacArthur ale tvrdil, že jde o omyl: prý jen zakopl a spadl na kámen. Stejně tak popíral domněnky, že by trpěl pravidelným zneužíváním ze strany svého otce – tedy zkušeností, která by ho mohla ‚násilným vláknem‘ spojovat s vraždami, které spáchal,“ napsal o MacArthurovi a nové knize o jeho životě britský list The Economist.
Na příkladu rozdílného vzpomínání na chlapcův dětský úraz pak ilustroval, jak nesnadné je někdy oddělit fakta od fám nebo domněnek. O'Connellova kniha, která je podobně jako slavné dílo Trumana Capota Chladnokrevně z roku 1965, koncipována jako „román ze skutečnosti“, se právě o to snaží.
Zatímco Capote popisoval před bezmála 60 lety skutečný příběh dvou masových vrahů, jež na sklonku 50. let minulého století vyvraždili ve Spojených státech farmářskou rodinu Clutterových, a použil jej k ilustrování dvou tváří Ameriky: tedy bezpečného světa, jaký až do té doby znali Clutterovi, a světa bez jakýchkoliv jistot a hodnot, v němž žili jejich vrazi, O'Connell podle vlastních slov doufá, že se mu podaří vytěžit z tohoto jediného extrémního případu základní pravdu o lidské povaze. A také „pochopit temnotu a násilí, které se u tolika životů skrývají pod povrchem“.
Dublinský dandy
Malcolm Daniel Edward MacArthur se narodil 17. dubna 1945 a až do svého zatčení v srpnu 1982 žil poměrně privilegovaným životem. Vyrůstal na 180akrovém pozemku v Breemountu jako jediný syn bohatých rodičů Irene a Daniela MacArthurových a v dospívání si osvojil výstřední a okázalý styl módního „dandyho“.
Na přelomu 70. a 80. let minulého století se stal poměrně známou postavou mezi dublinskou smetánkou; jeho motýlky a kravaty, v nichž se objevoval ve společnosti, byly pověstné. Setkával se s politiky i s představiteli irského kulturního života, a třebaže byl reálně nezaměstnaný, pěstoval si image bohémského intelektuála a znalce umění. Skutečnost však byla úplně jiná.
V roce 1982 strávil MacArthur několik měsíců na Tenerife, největším ze španělských Kanárských ostrovů, kam odcestoval spolu se svou partnerkou Brendy Littleovou a jejich společným sedmiletým synem. Na ostrově mu ale došly peníze. Jeho úspory, pocházející zčásti z rodinných darů a zčásti z dědictví, se už téměř úplně rozpustily díky jeho rozmařilému životu, a vydělávat si normální prací neuměl.
V červenci 1982 se proto z Tenerife vrátil zpátky do Irska se zoufalým plánem obstarat si další peníze loupeží a znovu odcestovat.
Vraha doprovodila sanitka
Aby mohl svůj záměr vůbec uskutečnit, potřeboval únikové vozidlo a zbraň. Ve čtvrtek 22. července 1982 se proto vydal do dublinského Phoenix Parku, kde, jak doufal, se mu podaří nějaký vůz odcizit místním výletníkům.
Při brouzdání parkem pak narazil na sedmadvacetiletou ošetřovatelku Bridie Garganovou, opalující se vedle stříbrného Renaultu, jež se mu zdála být vhodnou obětí. Namířil na ni atrapu pistole a poručil jí, aby nastoupila do vozu.
Garganová zprvu uposlechla, ale když zjistila, že ji neznámý násilník chce ve voze svázat, zpanikařila a začala se bránit. MacArthur ji v záchvatu vzteku praštil do hlavy kladivem.
Případ ze Saddleworth Moor: Milenecký pár v bažinách pohřbíval oběti:
„Musela to být scéna jako z hororu. Ženě stříkala z hlavy krev, která zalévala sedačky i okna vozu,“ popisuje vraždu Economist. Muž nechal umírající ošetřovatelku ležet na zadním sedadle, vlezl si za volant a rozjel se pryč.
Následovala těžko uvěřitelná náhoda: krve na okně si všimla posádka kolem projíždějící sanitky, ale nespojila si ji s násilným činem, protože ošetřovatelka měla na čelním skle svého Renaultu mezinárodní symbol pro lékařský vůz. Posádka si proto myslela, že vůz řídí lékař, který veze nějaký akutní případ těžkého krvácení. Zařadila se před něj, spustila houkačku a doprovodila ho do nemocnice. Tam rychle vytáhli těžce zraněnou ženu z vozu a odvezli ji na příjem, zatímco MacArthur se nepozorovaně vzdálil. Garganová zemřela v nemocnici o čtyři dny později.
Smrt kvůli brokovnici
Vrah tedy napoprvé upláchl, ale jeho situaci to nevyřešilo. Rozhodl se proto násilnou akci zopakovat. Jen den poté, co zanechal smrtelně zraněnou ošetřovatelku u nemocnice, si v novinách našel inzerát nabízející prodej brokovnice. Prodávajícím byl místní sedlák Dónal Dunne, shodou okolností rovněž sedmadvacetiletý. Oba muži se po telefonu domluvili na setkání v neděli 25. července u Dunneho ve městě Edenderry.
MacArthur tam odjel už v sobotu, přespal pod mostem a v neděli ráno se s Dunnem opravdu sešel. Sedlák chtěl za svou zbraň 1100 liber, ale vrah neměl žádné peníze. Místo toho se pokusil vzít si pušku násilím.
Došlo k hádce a krátké rvačce, v níž se MacArthurovi podařilo zastřelit Dunneho jeho vlastní zbraní. Poté ukradl ještě jeho vůz Ford Escort, jímž ujel z místa činu. Auto odstavil poblíž centrální banky v Dublinu. Dunneho mrtvé tělo objevilo po pár hodinách místní dítě.
Dvojnásobná vražda, u níž se vždy zdála být motivem krádež vozu, vyvolala horečnou aktivitu irské policie. Vyšetřovatelé si kladli především otázku, zda spolu oba zločiny opravdu souvisejí. A protože rychle zjistili, že Dunne prodával brokovnici, ptali se také sami sebe, zda tuto zbraň získal pachatel – a pokud ano, k čemu ji hodlá využít?
Loupež a zatčení
Na odpověď nemuseli dlouho čekat. Ve středu 4. srpna 1982 MacArthur konečně provedl dlouho plánovanou loupež. Jako vhodný objekt si vybral dům bývalého amerického diplomata Harryho Beilinga v Killiney a k akci opravdu použil brokovnici, o kterou připravil Dunneho.
Tu po vstupu do domu namířil na Beilinga a žádal peníze, jinak ho zastřelí. Beilingovi se ale naštěstí podařilo po několika hodinách strávených jako rukojmí v nestřežené chvíli uprchnout.
MacArthur si uvědomil, že bývalý diplomat zavolá policii, takže nechal dům domem a hledal, kam by se ztratil. V této situaci si vzpomněl, že z dob života na vysoké noze zná irského generálního prokurátora Patricka Connollyho, žijícího v Dalkey, a měl tolik drzosti, že se svému starému známému ozval a požádal ho, zda by u něj nemohl několik dní zůstat.
Connolly mu vyšel vstříc, aniž by měl sebemenší tušení, koho si právě pouští do dveří. O několik dní později, v pátek 13. srpna 1982, byl MacArthur po intenzivním policejním vyšetřování přímo u něj v bytě zatčen. Policie ho převezla na nedalekou služebnu, kde se přiznal k vraždám Garganové i Dunneho.
Konec prokurátora
Connolly se záhy dopustil další chyby, protože i přes tento nemalý skandál odcestoval časně ráno po MacArthurově zatčení na plánovanou dovolenou do Spojených států. Jestliže doufal, že se tím na chvíli ztratí z očí, krutě se zmýlil; hned při příletu na letiště JFK v New Yorku ho přivítal dav reportérů a novinové komentáře si nebraly servítky – vinily ho z katastrofálně špatného úsudku, pokud jde o přátele, a z trestuhodné naivity a lenosti.
Irský premiér Haughey jej také okamžitě povolal zpátky do Dublinu, a protože se obával, aby skandál nepoložil celou vládu, nařídil jeho rezignaci. Connolly odstoupil z funkce k půlnoci 16. srpna 1982 a hned na druhý den svolal premiér tiskovou konferenci, kde použil slavnou frázi o „groteskních, neuvěřitelných, bizarních a bezprecedentních okolnostech“. Vládu tak od pádu uchránil, ale ne nadlouho – v listopadu 1982 byla jeho strana poražena ve všeobecných volbách a odešla do opozice.
Další bizarní a krutý zvrat v příběhu přineslo soudní jednání s vrahem. MacArthur byl totiž nakonec odsouzen jen za vraždu Bridie Garganové, nikoli Dónala Dunneho, protože rvačka o brokovnici s následným výstřelem nebyla posouzena jako vražda. A ke zděšení rodin obou obětí byl v roce 2012 po 30 letech ve vězení propuštěn.
Rozporuplná kniha
Právě tehdy se dostal na scénu spisovatel Mark O’Connell, jemuž se podařilo propuštěného vraha v Dublinu vystopovat a navázat s ním kontakt. Výsledkem je nyní vycházející kniha, která obsahuje jak popis obou vražd, tak záznamy spisovatelových rozhovorů s vrahem a jeho vlastní úvahy. Podle listu Economist se O'Connell nejvíce zajímal o to, jak se MacArthur vyrovnává se svou vinou. Výsledek je ale dle recenze rozporuplný.
„Přes všechnu autorovu taktnost mu MacArthur nedává to, co požaduje. Při popisu životně důležitých okamžiků se stahuje do strašidelně neosobních úniků (o svých vraždách mluví jen jako o ‚zločinecké epizodě‘) a vnitřní pravda zůstává zastřena. Vinní lidé lžou sami sobě. Drsné dětství může být škodlivé. Z privilegia může vyrůstat pokřivený pocit oprávnění. Takové jsou pravdy, s nimiž O'Connell přichází. Zločinec si uchovává svá tajemství. Zlo se vzdaluje,“ uzavírá Economist.
