Kliknutím zvětšíteOnu neděli 7. ledna 1973 si afroameričan z New Orleans Marvin Albert užíval vzácné volno, kdy nemusel pracovat ve skladu. Právě opouštěl svůj dům na South White Street, když si všiml, že přes nedalekou lávku přes kanál běží muž – muž s puškou. Někteří Albertovi sousedé se ve chvíli, kdy spatřili zbraň, začali krčit za zaparkovanými auty, ale Albert, který až do roku 1968 bojoval ve Vietnamu, nijak zvlášť ohromen nebyl. „Vypadal jako dítě s hračkou,“ vzpomínal později Albert.
To, co muž se zbraní udělal potom, se vrylo do paměti nejen Albertovi, ale všem lidem v New Orleans a kvůli živému televiznímu přenosu i všem obyvatelům Spojených států.
Vrah policistů
Třiadvacetiletý Mark Essex se v onu osudnou neděli ukryl v hotelu Howard Johnson na Loyola Avenue a zatímco policie po 10 hodin obléhala hotel, on zabil sedm lidí, mezi nimi tři policisty včetně zástupce velitele policie v New Orleansu.
Hrůza zachvátila celé město a vyprázdnila ulice kolem obleženého hotelu na bloky daleko. Nad střechami se vznášela helikoptéra námořní pěchoty a záblesky z hlavně odstřelovače dodávaly scéně přízračnou atmosféru revoluce třetího světa.
Nikdo netušil, zda odstřelovač, černoch mířící na bílé oběti, jedná sám, nebo je součástí širšího povstání černých ozbrojenců.
„Byla to neuvěřitelně obtížná událost,“ uvedl později soudce Moon Landrieu, který byl v té době starostou.
Essex přitom zahájil své vražedné tažení už o týden dříve, a to silvestrovským útokem na policejní ředitelství. Postřelil neozbrojeného devatenáctiletého policejního kadeta Alfreda Harrella a utekl. Ještě téže noci ale střílel znovu, tentokrát na třicetiletého policistu Edwina Hosliho, který ve městě vyšetřoval vloupání. Harrell zemřel na následky postřelení ještě téže noci, Hosli přežil ještě dva měsíce a zemřel v březnu.
Policie začala nervózně hledat sériového vraha členů svého sboru a současně se obávala, kdy udeří znovu.
Osudná neděle
Její neblahé očekávání se naplnilo právě v neděli 7. ledna, kdy Essex postřelil obchodníka potravinami Joea Perniciara v jeho krámku na rohu ulic South Gayoso a Erato. Právě ve chvíli, kdy Essex prchal z tohoto obchodu, zahlédl ho Albert. Ten si jej všiml, jak běží přes lávku u Melpomene Avenue, dnešního bulváru Martina Luthera Kinga Jr.
Albert se snažil ozbrojeného Essexe ignorovat, nasedl do svého auta značky Chevrolet Chevelle a doufal, že se mu podaří bezpečně odjet. Ale tenhle plán mu nevyšel, Essex si ho totiž všiml.
„Řekl mi: ,Ahoj, bratře. Vypadni z vozu,‘ a namířil na mě zbraň Magnum ráže 44,“ vyprávěl později Albert.
Policista David McCann poskytuje první pomoc zraněnému kolegovi Kennethu Solisovi, jehož odstřelovač zasáhl do pravého rameneV té chvíli mu pravděpodobně zachránilo život jen to, že byl černoch stejně jako Essex. Vrah ho totiž na místě poučil, že prý nechce zabíjet žádné černochy, ale „jen hajzly“. Poté donutil Alberta vystoupil, posadil se za volant jeho vozu a vyjel.
Vzápětí na místo dorazili první policisté, kteří už vyšetřovali střelbu v obchodě s potravinami a nyní Essexe sledovali. Albert si naskočil k nim do policejního auta a začalo to, čemu později říkal „jízda mého života“.
Odstřelovač v hotelu
Policisté Phil Dominick, Bill Trepagnier a Jack Uhle pronásledovali (s Albertem na zadním sedadle) Albertův Chevelle až do garáží hotelu Howard Johnson v centru New Orleansu v čísle 330 na Loyola Avenue. S tím, co se stalo vzápětí poté, ale ani zkušení policejní důstojníci nepočítali.
„Rozpoutalo se peklo. Zničehonic jsme byli pod palbou,“ uvedl další vysloužilý detektiv Gus Krinke, který rovněž přispěchal na místo.
„Na nic takového jsme nebyli připraveni,“ vyprávěl Trepagnier. „Bránili jsme se brokovnicemi a pistolemi, dokud nedorazily posily.“
Hotel Howard Johnson v centru New Orleansu v neděli 7. ledna 1973. Snímek byl pravděpodobně pořízen poté, co se odstřelovač stáhl na střechu, odkud pokračoval v palbě. Na různých místech v hotelu založil oheň zapálením telefonních seznamů pod záclonami
Odstřelovač, který zajel do garáží, nasadil celý svůj arzenál a spustil z hotelu zuřivou palbu na všechno, co měl v dosahu. Jedním z jeho prvních cílů se stal hasič Tim Ursin, jehož zasáhl do ruky. Poté začal ostřelovat Trepagniera a Uhleho, kteří se snažili hasiče krýt.
„Zahnali jsme ho brokovnicí hlouběji do hotelu. Pak jsme udělali dva nebo tři kroky kupředu, ale to už se vrátil a znovu střílel,“ vzpomínal Trepagnier.
Vystoupil a pachatel ho střelil
Kolem hotelu se hromadily policejní síly. Důstojník Dave McCann byl na rutinní hlídce s kolegou Kennym Solisem, když zaslechli výzvu, aby pomohli řídit provoz u hotelu. Mysleli nejdříve, že jde o požár.
„Byli jsme odtamtud jen pět minut, tak jsme tam šli,“ uvedl později McCann. Když se Solisem procházeli přes Duncan Plaza, širokou, stromy lemovanou oblast před radnicí, chytil se Solis za rameno a řekl, že ho někdo střelil.
McCann si nejdříve myslel, že si jeho parťák dělá legraci, ale pak uviděl na jeho uniformě krev. Odnesl ho do úkrytu za strom, zavázal mu ránu tričkem a čekal na pomoc. S autem dorazili policisté Leo Newman a Phil Coleman.
„Vzpomínám si, jak jsem volal na Phila, když otevřel dveře směrem k hotelu Howard Johnson: Nevystupuj,“ vyprávěl McCann. „Jenže vystoupil, a v tu chvíli ho ten chlap střelil.“
Nakonec všechny zraněné strážníky odvezla zásahová jednotka, která dorazila na místo. Solis přežil; Coleman ne.
Další policista, Paul Persigo z motocyklové divize, byl zabit před hotelem.
Kdo je ten šílenec?
Policie zatím stále ještě neznala motivaci šíleného, ale bohužel také podivuhodně přesného zabijáka. Možností byla spousta: mohl být členem některé z radikálních skupin toho období, například Černých panterů, mohl to být i osamělý vlk.
Neworleanská policie měla v té době za sebou již dvě potyčky s členy Černých panterů, k nimž došlo ve veřejném bytovém komplexu Desire, a objevovaly se také další levicové skupiny, které vznikly v době rozkvětu radikálních protestů v 60. letech. Hodně z nich vyznávalo násilí jako ospravedlnitelnou cestu k nastolení společenských změn.
Podle Murderpedie byl Essex ve skutečnosti bývalým příslušníkem amerického námořnictva, kde ho radikalizoval bělošský rasismus projevovaný vůči černým a podle pozdějšího vyjádření jeho rodiny horší, než cokoli, co zažil v klidném kansaském městě Emporia, kde vyrůstal.
To jej prý z tichého a šťastného člověka změnilo na rozčarovaného popudlivého námořníka, který se během služby začal zaplétat s černošskými radikálními skupinami v San Diegu a nakonec byl z námořnictva propuštěn.
Dobové záběry z místa činu:
Po nedobrovolném odchodu z armády se Essex na čas spojil s křídlem Černých panterů v New Yorku, jehož vůdce Stokely Carmichael jej chválil za to, že „přenesl náš boj na novou kvantitativní úroveň, na úroveň vědy“.
Promyšlené vraždění
Dlužno dodat, že Carmichael se v tomto směru bohužel příliš nemýlil, protože Essex si poté, co se zabarikádoval v hotelu, počínal skutečně až s děsivou promyšleností.
Postupně založil na několika místech požáry podpálením telefonních seznamů, které zapálil pod záclonami. Současně pálil z karabiny Magnum ráže 0,44 z různých míst a rozhazoval kolem sebe petardy, aby vytvořil dojem, že odstřelovačů je v hotelu víc.
Kromě policistů zabil čtyři lidi v hotelu, včetně páru z Virginie, který se bral pouhých sedm měsíců předtím. První byl zastřelen muž, osmadvacetiletý Robert Steagall. Jeho pětadvacetiletá manželka Elisabeth jej ještě stačila zachytit do náruče, pak ji ale vrah střelil do hlavy.
Zahynuli také generální ředitel hotelu W. Sherwood Collins a jeho zástupce Frank Schneider. Nejničivější ztrátou pro policejní oddělení pak byla smrt zástupce velitele Louise Sirgoa.
Osmačtyřicetiletý Sirgo vedl těžce ozbrojený tým mužů po jednom ze dvou venkovních schodišť hotelu. „Když šli nahoru po schodech, podíval se vrah dolů a – bum! – Sirga odstřelil,“ popsal to Krinke.
Muž na střeše
Pachatel se nakonec schoval ve střešním přístřešku, kde se kryl před prolétající helikoptérou, ale nadále odtamtud vybíhal pálit. Celkem zasáhl 21 lidí. Není vyloučeno, že právě tyto okamžiky později částečně inspirovaly tvůrce švédského thrilleru, který měl premiéru jen tři roky po Essexově řádění a jeho akci v mnohém připomínal. Předlohou k filmu byl nicméně fiktivní román Säffleská bestie autorské dvojice Per Wahlöö a Maj Sjöwall, jenž vyšel poprvé v roce 1971.
Když policisté pochopili, kde se šílený zabiják skrývá, zaměřili na přístřešek intenzivní palbu. Ta vraha nakonec donutila z jeho bunkru vyběhnout. Essex přeběhl přes střechu, právě když kolem prolétal vrtulník, a zvedl vítězoslavně pěst. Vzápětí poté, krátce po 21. hodině, byl konečně smrtelně zasažen policejním výstřelem.
I po jeho pádu policisté dál pálili do jeho těla, aby se ujistili, že je po smrti. Rozstříleli také jeho pušku, aby ji proti nim nemohli použít jeho případní komplicové, pokud by nějací byli (až do poslední chvíle si totiž policie nebyla jistá, zda je odstřelovač opravdu pouze jeden).
Pohřeb vraha se uskutečnil v kostele sv. Jakuba v Emporii dne 13. ledna 1973. Jeho rodina schválila umístění dvou věnců na jeho rakev. Jeden věnec prostě nesl jeho dětskou přezdívku: „Jimmy“.
103
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
