Již od května 1893 se v údolí Portella della Ginestra scházeli na 1. máje rolníci z okolních městeček Piana degli Albanesi, San Giuseppe Jato a San Cipirello, aby tu společně oslavili Svátek práce. Někteří místní pamatovali i muže, jenž tuto tradici započal, lékaře a rolnického vůdce Nicolu Barbatu, jednoho z předáků sicilské socialistické strany Fasci Siciliani, který při oslavách 1. máje řečnil z velkého kamene, pojmenovaného později jako „Barbatův kámen“.

Barbato zemřel v roce 1923, tradice společných setkání ale žila dál. Bohužel ne nadlouho, protože v lednu 1925 převzal nad Itálií plně moc fašistický diktátor Benito Mussolini. Diktatura spontánním a nezávislým společenským shromážděním příliš nepřeje, takže tradice společných 1. májů v údolí byla obnovena až po druhé světové válce a pádu fašistického režimu. Bohužel, ani poměry, které přišly poté, nevěstily mnoho dobrého.

Komunisté nesmí vyhrát

V roce 1947 se setkání ke Svátku práce konalo právě 12 dnů po volbách do Ústavodárného shromáždění autonomní oblasti Sicílie, v nichž překvapivě zvítězil Lidový blok (Blocco del popolo) – koalice Italské komunistické strany (Partito Comunista Italiano, PCI) a Italské socialistické strany (Partito Socialista Italiano, PSI). Lidový blok získal 29,13 procenta hlasů, zatímco druhá Křesťanskodemokratická strana obdržela 20,52 procenta. Za nimi následovaly Fronta prostých lidí a Monarchistická národní strana.

Volby do sicilského parlamentu předcházely o půl roku celostátní volby, vypsané na říjen 1947, a vítězství levice na Sicílii vyvolalo spekulace, zda nehrozí, že se Itálie dostane pod komunistickou nadvládu. A některé síly se rozhodly nedopustit něco takového za žádnou cenu.

Al Capone v policejní služebně v Chicagu po zatčení na základě obvinění z potulky. Označen jako veřejný nepřítel číslo jedna
Soudný den Al Caponeho. Nedotknutelný šéf mafie doplatil na zbytečnou chybu

"Byl to určující okamžik studené války v Itálii. Okamžik, kdy křesťanskodemokratický establishment uzavřel své nesvaté spojenectví se světem organizovaného zločinu a zpečetil ho krví. Dav rolníků slavících 1. máj v drsných kopcích vnitrozemí Palerma pokosili kulometčíci, kteří se rozhodli odradit je jednou provždy od hlasování pro komunisty," napsal před 25 lety britský novinář Andrew Gumbel v článku "Italští násilníci shazují státní řetězy", který vydal deník Independent.

Bandité spustili do shromážděných chudých rolníků palbu ve čtvrt na jedenáct dopoledne, právě ve chvíli, kdy začal mluvit místní tajemník komunistické strany. Později se ukázalo, že byli s automatickými zbraněmi poschováváni na vrcholcích okolních kopců, další pálili z koňských sedel. Celkem bylo zabito 11 lidí včetně čtyř dětí: patnáctiletého Serafina Lascariho, dvanáctiletého Giovanniho Grifòa, třináctiletého Giuseppeho Di Maggia a osmileté Vincenzy La Fata. Několik desítek dalších lidí bylo zraněno, včetně malé holčičky, které střela urazila čelist.

Přesto by se dalo říci, že ostřelovaní rolníci měli trochu štěstí v neštěstí, protože následky mohly být ještě několikanásobně horší. "Byl to pozoruhodně nízký počet obětí vzhledem k tomu, v jak úzkém průsmyku byli všichni shromážděni, a k tomu, jak děsivá zranění způsobovaly střely odrážející se od skal," poznamenal novinář Gumbel. Důvodem, proč tomu tak bylo, mohlo být to, že střelba měla být výstražná a jejím cílem nebylo všechny pozabíjet. K potvrzení této spekulace by však bylo potřeba vědět s jistotou, kdo a proč vlastně střílel.

"Sicilský Robin Hood"

Přesný řetězec zodpovědnosti za masakr se nepodařilo nikdy sestavit, i když podle Gumbela je téměř jisté, že své tiché "požehnání" k této akci dali banditům všichni velcí mocenští hráči v kraji. U "notoricky represivního" křesťanskodemokratického ministra vnitra Maria Scelby prý vyvolala tato masová vražda jen "znepokojené mumlání".

K přímé odpovědnosti za zorganizování a vedení střelců se však jeden konkrétní člověk přihlásil: byl jím charismatický bandita Salvatore Giuliano, v té době teprve pětadvacetiletý psanec, jemuž se pro jeho příjemný zevnějšek a sympatické vystupování přezdívalo do té doby "sicilský Robin Hood".

Giuliano se narodil v roce 1922 v Montelepre na Sicílii v chudé rolnické rodině a po dosažení dospělosti se živil nejdříve různými příležitostnými pracemi a prodejem olivového oleje. Když za druhé světové války začal chudý kraj pociťovat zoufalý nedostatek potravin, pustil se do podnikání na černém trhu.

Portrét Jesseho Jamese.
Nejslavnější psanec. Jesse James nebyl žádný Robin Hood, proslul svou brutalitou

To se mu stalo málem osudným. Dne 2. září 1943 ho s kradeným obilím přistihla hlídka karabiníků a Giuliano začal střílet. Jednoho policistu zabil, pak musel utíkat do hor. Od té chvíle byl psancem. Jeho rodina skončila ve vězení v Monrealu. Giuliano se je rozhodl osvobodit, a spolu s nimi dostal ven i několik dalších vězňů, z nichž vytvořil svou vlastní bandu.

Tím začala jeho legenda. Jeho gang operoval v nehostinné krajině a karabiniéři na něj byli krátcí, protože ho kryl sicilský zvyk omerty (mlčení) i sympatie vesničanů. Podobně jako jeho americký předchůdce Jesse James uměl využívat svou hezkou tvář a byl schopen přátelsky komunikovat s tiskem, takže se stal brzy populárním. Po skončení války se přidal k Hnutí za nezávislost Sicílie a profiloval se jako antikomunista. 

Masakr v Portella della Ginestra ho sympatií veřejnosti pochopitelně zbavil, i když v dopise, jímž se přihlásil k jeho organizaci, napsal, že svým lidem nařídil střílet rolníkům nad hlavy a ke všem úmrtím došlo v důsledku nešťastné shody okolností a proto, že se situace vymkla kontrole.

Špatný konec

Přestože Giuliano neuvedl, kdo ho pověřil organizací masakru, téměř nikdo nepochyboval o tom, že to byla mafie, možná dokonce ve spolupráci s křesťanskodemokratickou stranou. Mafie se také starala o to, aby pátrání po banditovi probíhalo jen naoko.

"Ačkoli teoreticky probíhaly nepřetržité pokusy o jeho dopadení, ve skutečnosti pobýval ve svém rodném městě Montelepre vzdáleném od Portella della Ginestra jen přes pár kopců, kam za ním mířil nekonečný proud novinářů a obdivovatelů. Jediný, kdo nedokázal Giuliana najít, byla policie," uvádí Gumbel.

Frank Sinatra ve své nejslavnější vedlejší roli vojáka Maggia ve slavném snímku Odtud až na věčnost. O jeho obsazení do této role se dodnes vyprávějí legendy
Koňská hlava v posteli? Slavnou scénu z Kmotra inspirovala realita

Ochrana mafie ale nevydržela věčně, možná proto, že Giuliano nedokázal žít věčně stranou a se svými muži provedl ještě pár dalších útoků, aniž by zohlednil, že po masakru už nemá místní vesničany na své straně.

V roce 1949 došla italské policii trpělivost a vznikl speciální útvar C.F.R.B., jehož velitel Ugo Luca dostal za úkol sicilské bandity zlikvidovat. Giuliano pochopil, že je zle, a zkusil kontaktovat mafii, aby mu zprostředkovala cestu do exilu. Než se tak stalo, padl 5. července 1950 v obci Castelvetrano do léčky a byl zastřelen; podle obecně přijímané verze ho policistům vydal jeho pobočník Aspanu Pisciotta.

Hrdinou světové kultury

Po smrti se stal Giuliano výrazným hrdinou italské i světové kultury. V roce 1961 o něm natočil Francesco Rosi životopisný film Salvatore Giuliano, který se stal oblíbeným dílem amerického režiséra Martina Scorseseho, tvůrce řady mafiánských a gangsterských filmů (Mafiáni, Casino, Gangy New Yorku a další).

Slavný italský bandita také zaujal spisovatele Maria Puza, autora románu Kmotr o pronikání sicilské mafie do Ameriky, který mu věnoval svůj další román Sicilián, jehož titulní hrdina je inspirován právě Giulianem. Také tento román byl v roce 1987 zfilmován, postavu Giuliana v něm ztvárnil Christopher Lambert. Film režíroval Michael Cimino.