Zdravý životní styl se stává normou do té míry, že často protiřečí své podstatě. „Vezměme si vstávání za úsvitu, které je dnes tak vychvalováno. Není však nic individuálnějšího než spánkový rytmus. Někteří se cítí ve formě, když vstávají časně, jiní potřebují vstávat později. Ti se mohou cítit vyčerpaní a bez nálady, jestliže budou vstávat s kuropěním," cituje psychoterapeutku Violaine Gellyovou francouzský týdeník L´Express.

„Když jsem četla o příznivých účincích běhání a když jsem na facebooku viděla, jak běhají mí přátelé, pustila jsem se do toho také," vypráví čtyřiačtyřicetiletá Béatrice. „Měla jsem trochu celulitidu a mírnou nadváhu, ale nebylo to nijak katastrofální. Běhání mi přineslo trvalý ischias a jedno koleno zničené. Pokračovala jsem, protože jsem byla přesvědčena, že je to pro mě dobré, všichni to říkali. Až můj lékař mi zakázal běhat a doporučil mi hodně chodit, že to lépe vyhovuje mému tělu," dodává.

„Zdravý životní styl je často drahý," vysvětluje Gellyová. „Mnohé firmy na tom vydělávají: je nezbytné opatřit si novou zázračnou aplikaci, koupit si předražený bylinkový nápoj," uvádí.

Švédští vědci Carl Cederström a André Spicer v knize Syndrom zdravého životního stylu pranýřují kult těla. „Všudypřítomný tlak na to, abychom žili co nejzdravěji, už začal pracovat proti nám. Cítíme se čím dál tím hůře a stahujeme se do sebe," varují vědci.

„Zatímco vize zdravého životního stylu některých mých přátel spočívá v chytrém náramku, který jim říká, zda dobře spali, dost se hýbali a zdravě jedli, zamýšlím se nad svou volbou. Jím hodně, hodně se směju, hodně křičím, nemedituju a cítím se tak dobře!" říká Anne.