Podle zprávy Programu na ochranu životního prostředí OSN (UNEP) zveřejněné v pátek mají mokřiny v Iráku velký kulturní a ekologický význam, který je třeba obnovit.

Tento tisíciletý ekosystém, svou rozlohou největší na Středním východě, byl totiž v 90. letech za vlády bývalého prezidenta Saddáma Husajna málem zničen.

„Kvůli tomu, co Saddám udělal, hrozilo, že mokřiny zcela zmizí, stejně jako po staletí udržovaná kultura bažinných Arabů,“ informoval ve zprávě UNEP se sídlem v keňském Nairobi irácký ministr životního prostředí Narmín Usmán.

Za zradu devastace domoviny

Za války proti Íránu v letech 1980–1988 obvinil Husajn národ bažinných Arabů ze zrady a nařídil mokřiny přehradit a vysušit.

Pro místní obyvatele to byla tragédie, během dvaceti let se močál rozkládající se na devíti tisících kilometrech čtverečních zmenšil na pouhých 760 kilometrů čtverečních.

Mokřiny byly domovem několika vzácných druhů ptáků, jako je například ibise posvátného, útočištěm pro potěr ryb z Perského zálivu a tisícová hejna stěhovavých ptáků na cestě mezi Sibiří a Afrikou zde vyhledávala svá přechodná hnízdiště.

Po pádu Husseinova režimu domorodci některé hráze zbořili a UNEP investoval na obnovu mokřin 14 milionů dolarů. Ryby a ptáci se postupně začali do bažin vracet.

Seznam světových dědictví čeká na Eden

V rámci programu obnovy se domorodcům zabezpečil přístup k pitné vodě, zasadilo se množství rákosu, aby zachycoval špínu a nečistoty, a také se nainstalovaly solární panely.

Nedávno irácká vláda ohlásila, že více než polovina močálu se již uvedla do původního stavu.

Irák může zažádat o zápis mokřin mezi světová dědictví nejdříve až v roce 2010. Pokud bude návrh schválen, mokřiny Mezopotámie se na seznam dostanou v následujícím ro­ce.