S Deníkem na konci světa

Šest zemí za 11 dní. Zahraniční reportér Deníku Luboš Palata vyrazil s českou delegací na dosud největší a nejvzdálenější misi české diplomacie. Jak se žije v zemích, jako je Indie, Austrálie, Filipíny či Japonsko?

  • Sérii reportáží najdete postupně na Deník.cz od pondělí 26. února ZDE

Je kolem půl páté ráno indického času. Začalo to úplně nenápadně. Přistáváme v Bombaji, nebo Mumbaji, jak si název tohoto velkého přístavního města na západě Indie přejmenovali současní Indové.

Má jít o prostřední mezipřistání při cestě z Japonska, to předchozí ve filipínské Manile proběhlo po několika dnech znovu jako téměř návštěva u starých známých. Já osobně jsem se těšil na to poslední, v Bahrajnu, odkud mám těsně předcovidové vzpomínky na setkání s tamním emírem při cestě s jedním z nejlepších předchůdců Jana Lipavského Tomášem Petříčkem. Bombaj byla tak trochu do počtu, ale káva nebo čaj v letištním salónku po přeletu nad celou jihovýchodní Asií přijdou vhod.

Přípravy na Expo 2025 v japonské Ósace pokračují:

Expo 2025 v Ósace vypadá dnes jako japonský průšvih. Přesto se může povést
Expo 2025 v Ósace dnes vypadá jako japonský průšvih. Přesto se může povést

Východ do letištního salónku, stranou od velkého terminálu obřího letiště, je už na dohled, naváděcí auto před námi naposledy odbočí vpravo, kde je pro nás připraveno místo a schůdky z letadla na letištní plochu, kde se máme ještě jednou dotknout indické půdy. Jenže zatímco auto zatočí, obří letadlo ztuhne. Dlouhé minuty stojíme, auto už odjelo, Indové na ploše se mezi sebou dohadují, schody k letadlu nepřijíždějí, ani my k nim. „Dámy a pánové, omlouváme se, ale máme poruchu,“ zazní po chvíli.

Věta, kterou nechcete v polovině cesty přes půl planety a po dvanácti hodinách letu z Japonska slyšet.

Trosečníci s propadlými vízy

Ještě je ale naděje, že je to nějaká „blbost“. Letadlo se totiž hlemýždím tempem na své místo dosouká, my můžeme vystoupit a ocitnout se v důstojném salónku. Indové nosí vodu a přijímají objednávku na kávu. Ministr Jan Lipavský ve své oddělené odpočívárně najde i sprchu. Teče v ní ale jen studená voda a chybí ručník.

Ale to hlavní, co se řeší, je, jak to vypadá s letadlem. „Bohužel, porucha je větší. Letadlo musí být opraveno, přiletí pro nás náhradní stroj,“ oznámí nám šéf kanceláře ministra Ivan Brož, který se spolu s diplomatem z ambasády, vyslaným do Bombaje původně „jen pro formu“ v rámci diplomatické rutiny, ujme organizace toho, jak dál.

Novináři, podnikatelé a část delegace si mezitím krátí čas hrou s indickým personálem salónku na heslo k letištní wi-fi. Indické ženy a muži ve slušivých stejnokrojích, kterých se tu pohybuje tak trojnásobek nutného počtu, přijmou zdvořile dotaz, odpoví, že se to pokusí zjistit. A odejdou k někomu dalšímu a ten někdo další někam volá. Tak to běží asi hodinu, dvě.

Mezitím novináři a podnikatelé zjistí, že víza v jejich pasech, za které si Indie řekla skoro dva tisíce, byla libovůlí nějakého úředníka vystavena ne na obvyklý měsíc, ale jen na deset dní. A jsou tedy už neplatná.

Naštěstí i na to mezinárodní diplomatická praxe pamatuje. Konzul ambasády posílá žádost o nouzová víza a mezitím se zařizuje hotel a odvoz. Nálada se zlepší, když se po skoro dvou hodinách objeví v salónku nový muž v košili, který se představí jako IT technik. A tajemně zájemcům, jednomu po druhém, vyťukává do mobilů heslo na wi-fi. Můžeme se spojit se světem. Což zároveň znamená, že za chvíli se zpráva o „havárii“ letadla dostane do českých médií.

Japonsko stárne, a protože přistěhovalectví je pro zemi vycházejícího slunce prakticky tabu, počet jeho obyvatel se stále snižuje:

Japoncům klesá počet obyvatel. Potkat v ulicích patnáctimilionového Tokia matku s dítětem je velká vzácnost.
Japonci nemají děti, ubývá jich a stárnou. Zvládají to s úsměvem a ohleduplností

Část z cestujících si mezitím krátí čas hrou s vojenskou částí indického personálu o odnesení věcí z letadla. Nejdřív tam několik Čechů pustí, ale když vycházejí z letadla, tak jim náhle jiný voják zakáže věci a menší zavazadla z paluby vynést a po další půlhodině to nakonec zase jiný voják povolí. Část cestujících nechává fatalisticky mnohé osobní věci a tašky s dárky na palubě letadla. Kdy je znovu uvidí, zůstává ve hvězdách.

Srážka s indickým úředním šimlem

Po více než dvou hodinách přichází zpráva, že se podařilo nalézt hotel s třicítkou volných míst, po dalších pár desítkách minut jsou i nouzová víza. A také, že letadlo, které by nás mohlo dopravit domů, je v Praze naštěstí k dispozici.

Karavana se pohne. Indové se snaží oddělit diplomaty a ministra od „plebsu“, ale ministr Jan Lipavský zůstává jako kapitán lodi s posledním z cestujících a až potom následuje zbytek. Nezasahuje, ale už jeho přítomnost nutí Indy k činnosti.

Letiště v Bombaji je nové, krásné, čisté a hypermoderní. Základním pracovním nástrojem indických státních úředníků ale zůstává tužka, papír a kulaté razítkoLetiště v Bombaji je nové, krásné, čisté a hypermoderní. Základním pracovním nástrojem indických státních úředníků ale zůstává tužka, papír a kulaté razítko.Zdroj: Deník/Luboš Palata

Je to třeba. „Nouzová“ víza se ukazují v indickém podání jako neuvěřitelně složitá a zdlouhavá věc. Vše se vyplňuje ručně, nejen na straně naší, ale i indických úředníků, vše se vyplňuje několikrát, absolvuje se celá procedura, včetně snímání všech otisků na rukou a fotografování, přestože máme v pasech před dvěma týdny vydaná a elektronicky podaná víza, kde jsme všechny údaje vyplnili. Musíme každý zaplatit čtyřicet dolarů, karty neberou. Nějak se to v rámci delegace vyřeší.

Všechno se neuvěřitelně vleče, jak by ne, když jen potvrzení o zaplacení víza vyplňují Indové třikrát pro každého z třiceti cestujících. Po asi čtyřech hodinách maximální indické úřednické rychlosti je hotovo, asi patnáct nediplomatů má víza a za další hodinu jsme v hotelu, kde nás čeká podobná, ale přece jen o něco rychlejší (asi hodinová) procedura s ubytováním. Na recepci zkoumají víza, všechno si fotí. Tím, že každému zablokují na kartě dvojnásobek ceny pokoje s tím, že to později vrátí, se už nikdo nezabývá.

Ministr Jan Lipavský při své cestě do Japonska upevnil strategickou a obrannou spolupráci této země s Českou republikou:

Český ministr zahraničí Jan Lipavský se šéfkou japonské diplomacie Jóko Kamikawaovou podepsal dohodu o leteckých službách.
Covid v Japonsku neskončil. Čapkova Bílá nemoc je tu knižním hitem

Po osmi hodinách, ve dvě odpoledne místního času, se první z nás dostanou do sprch a do postelí. Nikdo nezemřel, ale několik z nás k tomu nemělo daleko. Hlavně dva diplomaté, kteří to celé hrdinně s indickou stranou zařizovali, šéf kanceláře ministra Ivan Brož a konzul české ambasády Filip Dufek, odvedli mnohahodinový a v daných podmínkách heroický výkon, v němž pokračují i poté, kdy se většina cestujících uloží k pár hodinám spánku po 24 hodinách od startu z Tokia.

Ještě totiž běží nutné povolování přeletu záchranného letadla. Vše, na to, že je neděle, běží bleskově. Až na Indy. S těmi to zase trvá nejdéle.

Po 26 hodinách však z Bombaje po už jen lehce dramatickém, „pouze“ asi dvouhodinovém odbavování jsme v náhradním letadle a míříme k domovu. Drtivá většina s myšlenkou, že do Bombaje a asi ani Indie už nikdy.

Zdlouhavá byrokracie brzdí Indii v růstu

To, na co narazila po drobné havárii v Indii delegace ministra Lipavského, je něco, s čím se zahraniční podnikatelé, včetně českých, setkávají v jedenapůlmiliardové zemi dnes a denně. Začíná to už u systému víz, který je sice elektronický, ale obsahuje řadu chyb, kdy se jen vyplnění víza v počítači stává vysilujícím a zbytečně složitým procesem.

Je v něm několik min, na nichž může člověk, který cestuje do Indie poprvé, uváznout. Autor tohoto článku vyplnil sám elektronické vízum asi až na po dvacáté, a to jen kvůli použití čárky mezi slovy adresy. Zachránil ho až pracovník Škody Auto, který na podobný problém sám nedávno narazil a pomohl mu ho překonat.

Víza do Indie jsou extrémně drahá a jejich vyřízení trvá neuvěřitelně dlouho. I v případě doprovodu ministra zahraničí Jana Lipavského téměř měsíc a novinářská část je dostala až dva dny před odletem. Žádost sice můžete podat elektronicky, ale fyzické vízum vydávají úřady v Dillí přes ambasádu v Praze.

Letiště v Bombaji je nové, krásné, čisté a hypermoderní. Základním pracovním nástrojem indických státních úředníků ale zůstává tužka, papír a kulaté razítkoLetiště v Bombaji je nové, krásné, čisté a hypermoderní. Základním pracovním nástrojem indických státních úředníků ale zůstává tužka, papír a kulaté razítko.Zdroj: Deník/Luboš Palata

Indická byrokracie a pomalé fungování státu se přitom podle podnikatelů dlouhodobě působících v Indii v posledních letech zlepšily a prostředí je podnikatelům, a to i zahraničním, nakloněno mnohem více, než bylo. „V Indii na druhé straně přetrvávají letité problémy, jako je velká byrokracie na úřadech,“ namítl před časem pro server Exportmag vedoucí obchodně-ekonomického úseku zastupitelského úřadu Česka v Dillí Jakub Jaroš.

Shoduje se na tom i se světovými ratingovými agenturami, podle nichž je to právě indická přebujelá a pomalá byrokracie, která snižuje atraktivitu Indie pro investory v porovnání s jejími konkurenty, například Vietnamem nebo Indonésií.

„Tempo investic do indického výrobního a infrastrukturního sektoru by se mohlo snížit kvůli pomalejší implementaci politik a byrokracii navzdory silnému potenciálu ekonomiky,“ varovala Dillí loni zpráva světové ratingové agentury Moody's Investors Service, z níž cituje agentura Reuters. „Větší byrokracie v Indii při rozhodování sníží její atraktivitu jako destinace pro přímé zahraniční investice, zvláště když bude konkurovat jiným rozvíjejícím se ekonomikám v regionu,“ tvrdí ratingová agentura.

Indonésie s ohromující rychlostí buduje novou metropoli Nusantara:

Indonéské hlavní město Jakarta. V budoucnu ho vystřídá nová metropole, která roste na ostrově Borneo
Indonésie v srpnu otevře nové hlavní město. Uprostřed pralesů na Borneu

Agentura ve své loňské zprávě říká, že v Indii nemá investor žádnou jistotu, jak dlouho může trvat schvalování projektu ze strany indických úřadů, což může investici v čase protáhnout přes jakkoli přijatelnou míru. I deník Japan Times ve své loňské analýze o možnosti Indie konkurovat Číně píše o „notoricky zastaralé indické byrokracii“. Současně tvrdí, že současná indická vláda v tom udělala velké pokroky.

Při pohledu na rukou vypsané „letenky“ opatřené kulatým razítkem, s nimiž jsme po předchozí anabázi v pondělí ráno šli do z Prahy vyslaného záchranného letounu, si člověk říká, že indické vlády čeká ještě spousta, spousta práce.

A vůbec nejde do hlavy, jak je něco takového možné na architektonicky úžasném a jinak ultramoderním letišti třináctimilionové indické Bombaje. Ale při pohledu na změť slumů, které jsou hned za plotem s ostnatým drátem u přistávacích drah, to zase tak divné není. Inu, Indie.

Zdroj: Deník/Luboš Palata

S Deníkem na konci světa

Šest zemí za 11 dní. Zahraniční reportér Deníku Luboš Palata vyrazil s českou delegací na dosud největší a nejvzdálenější misi české diplomacie. Jak se žije v zemích, jako je Indie, Austrálie, Filipíny či Japonsko?

  • Sérii reportáží najdete postupně na Deník.cz od pondělí 26. února ZDE