"Cílem prvních světoběžníků bylo spojit svět," řekl serveru Science News u příležitosti 500. výročí prvního obeplutí Zeměkoule Jeremy Kinney, šéf oddělení letectví ve washingtonském Smithsonianovu leteckém a vesmírném muzeu. A historie mu dává za pravdu. Desítky příběhů výjimečných osobností vyprávějí o nezdolné lidské touze přiblížit druhým nové a světy a nové přírodní i kulturní objevy, a rozšířit tak jejich rozhled přes zdánlivě nezdolatelné hranice. Dálka lidi odjakživa přitahovala. A netýkalo se to jen mužů, ale i žen.
Psal se zhruba přelom let 1774 a 1775, jeden rok končil a nový začínal. Do Francie se z ostrova Mauricius (tehdy francouzské kolonie, nazývané Île de France) vrátil důstojník Jean Dubernat. Přivážel si s sebou novomanželku, majitelku jednoho z mauricijských hostinců Jeanne, za svobodna Baretovou (někdy označovanou také jako Barretová nebo Baréová). Málokdo věděl, že sedmatřicetiletá energická Francouzka se svým příjezdem do rodné země stala právě první ženou, která po moři obeplula celý svět. A že není jen hospodskou, ale má za sebou i úctyhodné botanické objevy.
Z bylinkářky botanikovou asistentkou
Jeanne Baretová se narodila v roce 1740 v chudé venkovské rodině v Burgundsku. Zprávy o jejím dětství jsou protichůdné - podle jejího vlastního vyprávění o oba rodiče v dětství přišla, podle jiných historických pramenů žil přinejmenším její otec, který jako námezdní sezónní dělník pomáhal zemědělcům při sklizních. Právě faktu, že vyrostla na venkově a měla blízko k zemědělským pracím, přičítají někteří historici její zájem o botaniku. Přestože nedosáhla na formální vzdělání, získala už v mladém věku na tehdejší dobu velké botanické znalosti a ve svém okolí se stala známá jako bylinkářka - přesně věděla, jaká rostlina se hodí na jaký neduh a neváhala se o své zkušenosti podělit.
Mezi odvážné ženy patří i pilotka Amelia Earhartová:
Fotogalerie: Amelia Earhartová
O několik let později se stala hospodyní Philiberta Commersona, francouzského přírodovědce a botanika, který se přistěhoval do jejího rodného města v Burgundsku, aby zde studoval a sbíral vzorky rostlin. Commerson si mladou bystrou pomocnici, znalou bylinkářského léčitelství, rychle oblíbil. Dívka se stala jeho asistentkou a jejich vztah získal ještě důvěrnější ráz, když v roce 1762 zemřela Commersonova manželka. Baretová se stala Commersonovou milenkou a v roce 1764 porodila nemanželské dítě, jehož otcem byl s největší pravděpodobností právě Commerson.
Historické záznamy se rozcházejí v tom, co se stalo s dítětem pak - podle některých zdrojů brzy po porodu zemřelo, podle jiných se pár přestěhoval do Paříže a z nějakého důvodu dal dítě k adopci. V každém případě však novorozenec ze života budoucí světoběžkyně rychle mizí. Mladá žena nadále pracovala jako Commersonova hospodyně a později se stala o třináct let staršímu muži i jeho osobní zdravotnicí.
Na loď Étoile se dostala díky převleku za muže
V roce 1765 byl Commerson přizván jako botanik k plánované zámořské výpravě francouzského admirála a cestovatele Louise Antoine de Bougainvillea, která měla pro Francii objevit nová území. Protože trval na tom, že Jeanne pojede s ním, ale francouzské námořnictvo přítomnost žen na palubách svých lodí zakazovalo, vymyslel párek lest: Baretová se převlékla za muže a nastoupila na loď pod mužským jménem "Jean Baret", najatá jako Commersonův komorník (je otázka, zda právě tato cesta nebyla důvodem, proč se z historických záznamů tak rychle vytratily zmínky o jejím dítěti - je totiž možné, že se vzdala své mateřské role, aby mohla absolvovat tuto výpravu).
Bougainvilleova zámořská "flotila" zahrnovala dvě lodi, Boudeuse a Étoile, přičemž Commerson s Baretovou pluli na té druhé. Jednou z prvních zastávek se stalo Montevideo v Uruguaji, kde oba botanici začali budovat svou sbírku ze vzorků místních rostlin. Commerson byl ale nemocný, takže se má za to, že většinu práce odvedla ve skutečnosti Baretová sama.
Po zastávce v Montevideu doplula loď do Ria de Janeira v Brazílii, kde práce na botanických sbírkách pokračovala. Byla to pravděpodobně opět Baretová, kdo jako první popsal pozoruhodnou popínavou liánu s jasně růžovými až fialovými květy, kterou na počest vůdce výpravy pojmenovala latinským názvem Bougainvillea (do češtiny se její název převádí jako bugenvilea či bungévila. Je to dřevnatá stálezelená liána, která je oblíbená nejen pro své půvabné květy, ale i pro svou nenáročnost a dlouhověkost, pozn. red.).
Ženská, no fuj!
Po úspěšném proplutí Magalhãesovým průlivem dorazila Étoile v roce 1767 na ostrovy Tahiti, kde námořníky, stejně jako mnohé po nich, okamžitě uchvátil půvab místních domorodých žen a dívek (o dvacet let později povede na jiné lodi podobné seznámení s nádhernými domorodkami k námořní vzpouře, která vstoupí do historie pod názvem vzpoura na lodi Bounty, pozn. red.). Krása tahitských žen uhranula i velitele výpravy Bougainvillea, který z tohoto důvodu pojmenoval nově objevené místo jako Novou Kythéru - ostrov Kythéra, nacházející se v Jónském souostroví na jihovýchodě Peloponésu, je totiž podle řecké mytologie místem, kde se narodila bohyně krásy a lásky Afrodita.
Pro Jeanne Baretovou ale Tahiti žádný velký půvab nemělo, naopak. Až dosud se jí totiž dařilo skrývat před námořníky svou ženskou osobnost, především díky tomu, že se chovala uzavřeně a příliš nevycházela z kajuty. Na Tahiti se ale její inkognito provalilo a celá výprava k vlastnímu úžasu zjistila, že s nimi přes půl světa plula žena. Historici dodnes přesně nevědí, jak k odhalení přesně došlo, podle jedné verze si skutečného stavu věcí všimli jako první tahitští domorodci, když Baretová vyšla na břeh. Po návratu na palubu už nemohla zapírat a přiznala svou pravou identitu.
Bougainville jí dovolil zůstat na lodi až do připlutí do nejbližší francouzské državy, kterou se stal ostrov Île de France (dnešní Mauricius). Ukázalo se ale, že plavit se po moři jako žena může být pro mladou botaničku nebezpečné. Lodníci se začali chovat neurvale, v několika případech ji dokonce fyzicky obtěžovali s tím, že se chtějí osobně přesvědčit, že je opravdu žena. Dívka proto raději přestala při zastávkách úplně vycházet na břeh.
Tento zvyk změnila, když Étoile a Boudeuse přistály v roce 1768 kvůli doplnění zásob u břehů ostrova Mauricius, nacházejícího se v Indickém oceánu. Baretová i s Commersonem opustili lodní palubu, a když byly obě lodi připraveny k odplutí zpátky do Francie, už se na ni nenalodili. Zůstali na Mauriciu.
Návrat domů
Páru se naštěstí ujal francouzský guvernér Pierre Poivre, který sdílel s Commersonem botanické záliby, a umožnil jim provádět přírodovědné výzkumy. Commerson ale nadále trpěl vleklými zdravotními problémy, které se navíc v nezvyklém podnebí rychle zhoršovaly. V roce 1773 zemřel ve věku 46 let.
Jeanne se poté živila provozováním hostince a poměrně rychle se seznámila s francouzským důstojníkem jménem Jean Dubernat, za něhož se v květnu 1774 provdala a koncem roku s ním odplula zpátky do Francie. Návratem do rodné země ukončila svou před bezmála deseti lety započatou cestu a stala se první ženou, která obeplula Zeměkouli.
Novomanželé se přestěhovali do Dubernatova rodného města v Saint-Aulaye, kde pak odvážná botanička strávila už celý zbytek života. V roce 1785 jí francouzský stát za její služby udělil doživotní rentu. Jeanne Baretová zemřela v Saint-Aulaye 5. srpna 1807 ve věku 67 let.
V roce 2012 pojmenovali vědci na její počest nově objevený druh lilkovité rostliny, rostoucí v Ekvádoru a Peru, jako Solanum Baretiae, a astronomové podle ní nazvali jedno z pohoří na planetě Pluto jako Baré Montes.
