„Pokud jde o Maroko, nemám také problém, snad jen hranice se subsaharskou Afrikou," odpověděla v roce 2008 na on-line chatu Aktuálně.cz. Těžko říct, zda to byla součást rafinovaného plánu, jak EU rozložit zevnitř. Překvapivě velká většina z těch, co míří na Hrad, by členství v unii přiklepla i Turecku. Rozcházejí se tak s Německem a Francií, které jsou ochotné Ankaře nabídnout pouze „privilegované partnerství" – totéž by udělala i Zuzana Roithová.

Jako čert kříže se Turecka 
v EU děsí Miloš Zeman, který se bojí, že by tak posílila „islamizace Evropy". S otevřenou náručí by naopak „v horizontu dvaceti let" přivítal v unii Rusko. Místopředseda zemanovců a jednatel ruského těžařského koncernu Lukoil to asi ocení, ale ani samotný šéf Kremlu Vladimir Putin nevidí tak daleko. „Představa Ruska v EU je nerealistická," řekl s tím, že by to nebylo v zájmu ani jedné strany. „Eurohujeři dřív volali po euru, dnes nikoho neslyším," říkal se zjevným zadostiučiněním Přemysl Sobotka při společné debatě kandidátů. Nechme stranou jeho expresivní slovník, v podstatě má pravdu. O euru mluví jen on a Jana Bobošíková. Oba chtějí Česko z povinnosti zavést jednotnou evropskou měnu vyvázat pomocí referenda.

Hlavně opatrně

Ostatní by euro rádi jednou zavedli, ale sami na toto téma řeč nezavádějí a konkrétní termíny neříkají. Jednotná evropská měna zkrátka netáhne. Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman byli přece jen sdílnější, první by se dokázal koruny vzdát okolo roku 2020, druhý 
o tři roky dříve.

Jako mazaný úhoř proplouvá evropskými tématy Jan Fischer. Členství by udělil těm, „kdo splní podmínky", a o přijetí eura by se „teď nebavil". Podobně opatrně, se zřejmou výjimkou Miloše Zemana, mluví většina kandidátů o Rusku. „Důležité jsou ekonomické vztahy i lidská práva". Asi tak nějak zní standardní odpověď většiny z nich. Takové tvrzení lze sice těžko zpochybnit, ale volič si z něho moc konkrétního neodnese. Ukazatelem vztahů s Kremlem by mohla být zimní olympiáda v Soči, kterou chtěl před lety Karel Schwarzenberg dokonce bojkotovat kvůli ruskému konfliktu 
s Gruzií. Pokud by před olympiádou přišla na přetřes podobná kauza jako nedávno odsouzení dívčí skupiny Pussy Riot, byla by k Rusům určitě o hodně chladnější Táňa Fischerová nebo Zuzana Roithová.

Stažení vojáků z Afghánistánu

Lidovecká kandidátka mimochodem už dříve kritizovala EU, že olympiádu v Číně nevyužilo k většímu nátlaku na tuto zemi. Příští prezident zažije i stažení českých vojáků z Afghánistánu. Poslední by měli odejít v roce 2014. Proti tomu bude těžko kterýkoliv z kandidátů něco namítat, otazník ale visí nad dalšími zahraničními misemi. Jiří Dienstbier její angažmá podmiňuje nejen souladem s mezinárodním právem, ale i s Radou bezpečnosti OSN – což v praxi vylučuje drtivou většinu konfliktů.

Na druhé straně barikády stojí Miloš Zeman, který je velkým zastáncem zahraničních vojenských misí a který před lety tlak ČSSD na stažení vojáků z Afghánistánu označil za „zločinnou pitomost".

Hlavní proud

Podobně ostrými výroky ovšem neváhal častovat ani zahraniční politiky, například když palestinského předáka Jásira Arafata přirovnal k Adolfu Hitlerovi. S takovým prezidentem by se nepochybně diplomaté zapotili víc, než kdyby na Hradě usedl například Jiří Dienstbier, který víceméně sleduje hlavní proud v EU a navíc nemá ambice prosazovat zahraniční politiku nezávislou na vládě. Nad zvolením zkušeného diplomata Karla Schwarzenberga by určitě zaplesali na Západě. Z Ruska a Číny, které tak často popichuje, by ale bylo slyšet skřípění zubů.

Největší zájem v zahraničí by ale, nic naplat, vyvolal Vladimír Franz. Ten sice v debatách totálně propadl, ale díky vzhledu maorského válečníka mu světová média zatím věnovala slušný prostor. Pokud vyhraje někdo jiný, bude se muset hodně snažit, aby ho v tomto ohledu překonal.

Co chtějí od českého prezidenta sousedé.