Od roku 1953, kdy na vrcholu ve výšce 8848 metrů nad mořem jako první stanuli novozélanďan Edmund Hillary a jeho šerpský průvodce Tenzing Norgay, se to podařilo více než 4800 horolezcům. Svahy hory jsou však také jedním velkým hřbitovem. 

Odhaduje se, že od prvního zaznamenaného pokusu o výstup v roce 1922, při kterém zahynulo pod lavinou sedm lidí, si hora vyžádala životy přibližně tří stovek lidí a 200 těl tam stále někde ještě je.

V roce 2017 se začaly zmrzlé končetiny mrtvých horolezců objevovat nad zemí a od té doby jejich počet stále stoupá. „Kvůli globálnímu oteplování sníh a ledovce rychle tají a mrtvá těla, která byla všechny ty roky pohřbená, jsou nyní vystavená okolnímu prostředí,“ řekl BBC News Ang Tshering Sherpa, bývalý předseda Nepálské horolezecké asociace.

„Od roku 2008 jsme snesli dolů sedm těl mrtvých horolezců, z nichž někteří byli účastníky britské expedice v 70. letech,“ dodal.

Je to obtížné a drahé

Představitelé nepálské asociace sdružující organizátory expedic (EOAN) uvedli, že tuto horolezeckou sezónu snesly dolů z vyšších táborů na Mount Everestu a Lhoce všechna zde zanechaná lana, ale zabývat se mrtvými těly není tak snadné.

V úvahu je totiž nutné vzít celou řadu faktorů včetně nákladů, přání horolezců a jejich rodin a v neposlední řadě i politiku. Přímo Mount Everestem prochází hranice mezi Nepálem a Tibetem, tedy Čínou. Představitelé EOAN poukázali i na to, že podle nepálských zákonů, musí být do jakékoli manipulace s mrtvými těly zapojené vládní agentury.

„Tato otázka musí být upřednostňována, jak vládou, tak i horolezeckým průmyslem. Pokud to zvládnou na tibetské straně, my to dokážeme stejně dobře,“ řekl Dambar Parajuli, prezident EOAN.

Náklady na snesení jednoho těla z hory se přitom mohou podle náročnosti vyšplhat až na 70 tisíc dolarů (1,6 milionu korun). Mnoho horolezců také chce, aby byli v případě, že zemřou, ponecháni na místě.

Může to znít poněkud morbidně, ale zmrzlá těla se mohou také stát orientačními body, ať již pro ostatní lezce nebo při záchranných operacích. Bylo by proto projevem úcty, ponechat je tam, kde jsou, ale s pokračujícím táním nebudou mít místní úřady brzy jinou volbu.

Mount Everest není zdaleka stejný jako v dobách Hillaryho a Norgaye. V roce 2015 zničilo zemětřesení takzvaný Hillaryho výšvih, legendární skalní výstupek, který představoval poslední náročnou překážku pod vrcholem Mount Everestu.

Studie ze stejného roku pak přišla se zjištění, že při současné rychlosti tání ledu by mohlo 70 až 99 procent ledovců v okolí nejvyšší hory světa zmizet do konce tohoto století.

Loni se vědcům poprvé podařilo změřit vnitřní teplotu ledovce Khumbu, nejvýše položeném ledovci na světě, jehož horní část leží v údolí Západní Cwm mezi Mount Everestem a Lhoce. Zjistili, že jeho teplota je mnohem vyšší, než očekávali, a ledovec je proto zvlášť ohrožený budoucími klimatickými změnami. Minimální teplota ledu byla pouhých -3,3 stupně Celsia. To je přitom o celé dva stupně více, než je zdejší průměrná roční teplota vzduchu.