Dvě skupiny velryb uvázly na plážích ostrova Stewart Island přibližně dva kilometry od sebe. Náhodou je objevil muž, který se procházel po pláži Mason Bay. V té době už ale byla část kulohlavců po smrti, další nebylo možné zachránit.

„Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu velryb byla eutanazie nejhumánnějším řešením. Jednalo se ale o srdcervoucí rozhodnutí,“ uvedl Ren Leppens z novozélandské agentury pro ochranu přírody s tím, že zvířata nebylo možné dostat zpátky do moře.

Podle novozélandské agentury pro ochranu přírody nejsou uváznutí mořských kytovců na tamních plážích ničím výjimečným, když každoročně dojde k přibližně 85 případům. Většinou se ale jedná o jednotlivce, nikoli celé skupiny zvířat.

Tragický rok 1918

Jinde ve světě ale čas od času dojde i ke společnému uváznutí několika kulohlavců najednou. Pravděpodobně nejtragičtější případ je datován do roku 1918, kdy na Chaltmanských ostrovech uvízlo na tisíc kulohlavců. V roce 1985 zase na Aucklandských ostrovech zaznamenala uvíznutí 450 zvířat.

Vědci si nejsou jistí, proč k těmto incidentům dochází.  Podle některých teorií za to mohou nemoci, podle jiných odliv či dezorientace zvířat, připomíná agentura AFP.

Kulohlavci jsou jedinými zástupci rodu Globicephala, přičemž se dělí na dva druhy – kulohlavce černé a menší kulohlavce Sieboldovy. Jedná se o blízké příbuzné delfínů, pro něž je charakteristický „meloun“ na přední části hlavy, který zlepšuje jejich aerodynamický tvar. Jsou také jedním ze tří živočišných druhů, jejichž samice prochází menopauzou.

Kulohlavci jsou tradičně loveni obyvateli Faerských ostrovů, kteří jejich lov obhajují jako kulturní tradici starou několik stovek let. V roce 2008 však vědci z univerzity v Odense zjistili, že pojídání masa a tuku kulohlavců ohrožuje lidské zdraví, protože tyto produkty obsahují vysoké koncentrace DDT, polychlorovaných bifenylů a rtuti.