Oficiálně tato nacistická laboratoř, založená v roce 1942 šéfem SS Heinrichem Himmlerem, hledala prostředky proti nemocem přenášeným vešmi a hmyzem. Mezi německými vojáky i obyvateli koncentračních táborů byl totiž značně rozšířený tyfus a další choroby. Záznamy vedoucího institutu Eduarda Maye však nepřipouštějí jiný závěr, než že se tam pracovalo také na zbrani proti nepříteli, tvrdí Reinhardt.
Vědec z univerzity v Tübingenu jako první probádal výzkumné protokoly entomologického institutu v Dachau a poznámky jeho vedoucího Maye. Pracovníci ústavu podle nich v roce 1944 zkoumali různé druhy komárů a hledali ten, který by byl nejvhodnější k nasazení jako válečná zbraň.
Komárům dávali králíky
Malárií infikované komáry nacisté v Dachau podle dokumentů pěstovali ve velkém. „Samičky dostávají každou druhou noc králíka, aby mohly sát krev," napsal jeden z tehdejších pracovníků laboratoře v dopise příteli. Lékař Claus Schilling, odsouzený k trestu smrti v poválečném procesu s osazenstvem tábora v Dachau, prováděl experimenty s malárií i na vězních tohoto nechvalně proslulého nacistického zařízení.
Klíčovou otázkou výzkumu podle Reinhardta bylo, zda bodavý hmyz bude schopný přežít tak dlouho bez potravy, aby ho bylo možné přepravit z chovné stanice na místo určení. Mayovi a jeho týmu se ho nakonec údajně najít podařilo.
„Transport z chovné stanice na místo vysazení je možný. Pro praktické provedení by se měl nasadit anofeles čtyřskvrnný," doporučil vedoucí výzkumu, z jehož formulace Reinhardt usuzuje, že vědcům v Dachau šlo o vývoj ofenzivní zbraně.
Odborníci si doposud nebyli jistí, zda nacisté během druhé světové války plánovali použít biologický arzenál. Podle Reinhardta jeho poznatky umožňují tuto diskuzi nově otevřít.