Pracovníci zařízení se nadále snaží chladit přehřáté reaktory a věří, že se jim podaří zapojit nové náhradní elektrické vedení. Podle amerických odborníků ale může chlazení trvat týdny. Japonci nevylučují, že nakonec okolo reaktorů vybudují betonový sarkofág podobný tomu, který je v Černobylu.
„Uzavřít reaktory do betonu není nemožné. Ale naší prioritou je právě teď snaha je nejprve ochladit,“ řekl na tiskové konferenci jeden z činitelů společnosti Tepco, která elektrárnu provozuje. Podobně se vyjádřil i mluvčí japonského jaderného úřadu, podle něhož mají Japonci „černobylské řešení“ v povědomí.
Vodní děla chladí reaktory
Dnes znovu stoupal kouř, nebo pára z reaktorů 2, 3 a 4. Třetí reaktor, který je pravděpodobně v nejkritičtějším stavu, opět tisíci litry vody chladila vodní děla. Se shazováním vody na reaktor z vrtulníků se dnes nepočítá. Při čtvrtečních pokusech totiž dopadla většina vody mimo cíl.
Podle agentury DPA má být z vodních děl chlazen také čtvrtý a možná i první reaktor. Mluvčí japonské vlády Jukio Edano dnes zdůraznil, že stav prvního reaktoru je lepší než reaktorů 3 a 4. Také reaktory 5 a 6 by měly být poměrně stabilní.
Další úsilí napínají Japonci ke zprovoznění provizorního elektrického vedení, na něž by v první řadě chtěly napojit reaktory 1 a 2. Zatím podle firmy Tepco práce nepokračují tak rychle, jak doufali. Oba reaktory by ale mohly být připojeny během soboty. Reaktory 3 a 4 by do elektrické sítě mohly být zapojeny o den později. Zda se tím ale podaří obnovit činnost pump a chladících systémů není jasné, protože je mohlo poškodit zemětřesení a následná cunami.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Jukijo Amano, který dnes přijel do Tokia, prohlásil, že Japonsko při snaze chladit reaktory bojuje s časem. Jeho pobočník Graham Andrew situaci v elektrárně označil za „poměrně stabilní“. Řekl, že zůstává velmi vážná, ale od čtvrtka se prý výrazně nezhoršila.
Vítr vane směrem na oceán
Příznivý zůstává směr větru, který i nadále vane převážně směrem od elektrárny nad Tichý oceán. Zástupce Světové zdravotnické organizace (WHO) v Číně Michael O'Leary znovu ubezpečil, že radiace mimo areál Fukušimy 1 nepředstavuje bezprostřední riziko pro lidské zdraví.
Japonsko o pomoc s poškozenou elektrárnou požádalo Spojené státy. Obě země nyní jednají o podrobnostech. Americký prezident Barack Obama ve čtvrtek pomoc přislíbil. Dnes řekl, že Spojené státy neočekávají, že by se k jejich břehům dostala škodlivá radiace. Zároveň uvedl, že nařídil důkladnou kontrolu amerických jaderných elektráren.
Tokio - Výběr havárií v jaderných zařízeních seřazený podle závažnosti na stupnici INES; japonská agentura pro jadernou bezpečnost dnes zvýšila stupeň závažnosti havárie ve Fukušimě 1 ze čtvrtého na pátý stupeň na sedmibodové škále:
INES 7 – velmi těžká havárie:
Černobyl (SSSR/Ukrajina), 26. dubna 1986 – Havárie a následný výbuch jednoho ze čtyř reaktorů jaderné elektrárny si přímo na místě a v následujících měsících vyžádaly několik desítek životů. Údaje o celkovém počtu lidí, kteří v souvislosti s případem onemocněli a zemřeli, se liší. Podle ukrajinského ministerstva zahraničí umřelo přes 125.000 lidí, naproti tomu zpráva Černobylského fóra z roku 2005 hovoří asi o 4000 obětech.
INES 6 – těžká havárie:
Kyštym (Čejlabinská oblast, SSSR), 29. září 1957 – Ve zpracovatelském závodě Majak poblíž města Ozersk vybuchla podzemní nádrž s vysoce radioaktivním odpadem. Příčinou exploze byla porucha na chladícím zařízení. Únik radioaktivity do ovzduší kontaminoval plochu více než 1000 kilometrů čtverečních a podle odhadů zasáhl statisíce lidí. Událost byla dlouho utajována, Moskva ji oficiálně přiznala a nahlásila Mezinárodní agentuře pro atomovou energii až v roce 1989.
INES 5 – havárie s rizikem vně zařízení:
Fukušima 1 (Japonsko), 18. března 2011 – Zemětřesení z 11. března o síle 9,0 stupně Richterovy škály vyvolalo desetimetrovou vlnu cunami, jež vyřadila z provozu záložní chladicí systém v elektrárně Fukušima 1. Poté došlo v areálu k několika výbuchům vodíku a požárům. Palivové tyče i vyhořelé palivo v reaktorech se chladí mořskou vodou z vodních děl a zároveň se staví elektrické vedení k reaktorům, není ale jisté, zda se tím podaří obnovit činnost chladících systémů, jež mohly být vlnou cunami poškozeny.
Three Mile Island (Pensylvánie, USA), 28. března 1979 – V jaderné elektrárně Three Mile Island se částečně roztavilo jádro reaktoru a byl zaznamenán únik radioaktivity do okolí. Příčinou události byla závada na pojistném ventilu primárního okruhu. Podle několika studií nepředstavoval únik radioaktivních plynů a páry zvýšené riziko pro obyvatele.
Windscale/Sellafield (Británie), 10. října 1957 – Při požáru grafitového reaktoru v závodu, jenž vyráběl plutonium pro britský vojenský jaderný program, uniklo do vzduchu značné množství radioaktivity. Odhaduje se, že v důsledku nehody podlehlo rakovině přes 200 osob.
INES 4 – havárie bez rizika vně zařízení:
Windscale/Sellafield (Británie), 26. září 1973 – Radioaktivní látky zamořily areál závodu na zpracování vyhořelého paliva.
Jaslovské Bohunice (Slovensko), 22. února 1977 – Před zavážením paliva do reaktoru elektrárny A1 dělníci nedbale vyčistili palivový článek od kuliček silikagelu, který během transportu sloužil k pohlcování vlhkosti. Přítomnost cizorodé látky způsobila přehřívání palivového souboru, jehož důsledkem bylo poškození reaktoru a následný průnik radioaktivity do primárního a některých částí sekundárního okruhu.
Saint-Laurent-des-Eaux (Francie), 13. března 1980 – Porucha na druhém bloku atomové elektrárny skončila částečným poškozením jádra reaktoru. K úniku radioaktivity nedošlo.
Buenos Aires, 23. září 1983 – Kvůli porušení bezpečnostních pravidel při modifikaci aktivní zóny reaktoru RA-2 došlo k náhodnému výkyvu výkonu, který způsobil smrt operátora.
Tokaimura (Japonsko), 30. září 1999 – Nekontrolovaná řetězová reakce, kterou vyvolal chybný pracovní postup, vedla k ozáření zaměstnanců závodu na zpracování uranu; dva pracovníci zemřeli.
