Co stojí za "46664"?
Sérii charitativních koncertů, které zorganizoval právě Mandela a jejichž výtěžek šel na boj proti AIDS, zná snad každý. Na velkolepých akcích v minulosti vystoupili interpreti jako Anastacia, Queen, Eurythmics, Beyoncé… Tušili jste ale, jak vůbec vznikl její název, tedy 46664?
Jde o číslo, jež symbolizuje Mandelovo uvěznění. Jednoduše – 466 značí cifru, jakou tehdy brzy šestačtyřicetiletému muži přidělili bachaři, 64 pak představuje rok, v němž byl vlastně za mříže poslán. „Tvoříme a podporujeme iniciativy, které poskytují řešení a pomoc v boji proti HIV a AIDS. Náš svět totiž ovlivňují opravdu tragicky,“ řekl kdysi Mandela k projektu.
Nelson, nebo Rolihlahla?
Jméno Nelson, pod nímž znával Mandelu celý svět, původně nebylo jeho vlastním. Tím je Rolihlahla, což po překladu z jazyka afrického kmene Xhosa znamená „tahat za větev“, popřípadě jde o označení pro potížistu.
Nelsonem začal Mandelu zvát učitel na základní škole, neboť původní jméno bylo pro něj i ostatní až příliš složité na vyslovení. „Ve dvacátých letech dostávaly africké děti anglická jména, aby je kolonisté mohli jednoduše oslovovat,“ všimla si také americká televize CNN.
Jeden ze slavných citátů vůbec nepronesl
„Naší největší obavou není to, že jsme neschopní, nýbrž to, že jsme nezměrně silní. Jestliže budeme osvobozeni od vlastního strachu, bude naše přítomnost automaticky osvobozovat i druhé.“ Jeden z nejslavnějších citátů, jenž je Mandelovi připisován, mu vlastně vůbec nepatří a údajně jej ani nikdy neřekl.
Zmíněné dvě věty totiž pocházejí z knihy Návrat k lásce od americké spisovatelky Marianne Williamsonové. Dnes už se tak nestává, ale v minulosti byla tato slova vkládána do úst právě Mandelovi. „Co vím, nic z toho v žádném ze svých proslovů nikdy nepoužil,“ uvedla Razia Salehová, archivářka Mandelovy nadace.
Oženil se s bývalou první dámou
V den svých osmdesátých narozenin se Mandela potřetí v životě oženil. Po Evelyn Maseové a Winnie Madikizelové pojal za svou choť Gracu Machelovou, vdovu po někdejším prezidentovi Mozambiku, jímž byl Samora Machel.
Zajímavé bylo to, že Machelová se v tu chvíli stala první ženou, jež kdy byla první dámou ve dvou zemích – Mandela byl totiž v té době prezidentem JAR. O raritu se jedná i dnes.
Nadšený boxer
Kromě politiky byl Mandela i zapáleným sportovcem – aktivitou jeho srdce byl box. Nikoli však proto, že si rád „bouchnul“ či kvůli vyplavení negativní emocí. Slavného muže spíše fascinovalo, jak tento sport celkově funguje a co může lidem přinést.
„Nelíbilo se mi násilí, které s boxem souviselo, zajímala mě spíše věda s ním spojená. Jak se pohybovat, abyste se ubránili, jak plánovat útok či ústup a jak se v samotném boji můžete neustále zlepšovat,“ prozradil ve své biografii.
Volba, jež měnila pořádky
Inaugurace, během níž se Mandela v roce 1994 oficiálně stal prezidentem Jihoafrické republiky, vychýlila zemi ze zajetých kolejí. Nejen, že se poprvé stalo, že byl první muž země zvolen demokratickým způsobem, Mandela byl ve zmíněném státě rovněž prvním černošským prezidentem historie.
Ve věku 76 let se stal dále Nelson Mandela nejstarším člověkem, který kdy Jihoafrickou republiku vedl. Na slavnostním uvedení do úřadu bylo údajně podle CNN přítomno tolik státníků, že jejich počtu se mohl rovnat pouze zástup na pohřbu prezidenta USA Johna F. Kennedyho v roce 1963.
„Otec národa“
Přezdívka „Otec národa“, jak o něm v souvislosti s JAR stále mluví tamní lidé, není jedinou, kterou byl Mandela nazýván. Kromě toho jej v jeho zemi titulují jako „Mkhulu“, což znamená dědeček, popřípadě „Madiba“, jak zní oslovení s úctou pro staršího člověka v Mandelově rodině.
Snad nejvíce se Jihoafričané ztotožnili s přezdívkou „Tata“, což v jazyce již zmíněného kmene Xhosa znamená jednoduše otec.
Sběratel cen
Ještě za svého života Mandela posbíral celkem 695 různých ocenění. Mezi všemi vyčnívají tři nejcennější: Nobelova cena míru, Sacharova cena a Zlatá medaile Kongresu. Mimo to se 18. červenec – dle usnesení OSN – každoročně slaví jako Den Nelsona Mandely.
V roce 1990 si vysloužil mimo jiné i Leninův řád, nemohl jej však převzít, neboť stále pobýval za mřížemi.
Rodinné tragédie
Nikdo nechce přežít své potomky, Mandelovi se to však bohužel podařilo hned třikrát. Dcera a druhé dítě Makaziwe zemřela v pouhých devíti měsících, Thembi zahynula při autohavárii v roce 1969 (když byl otec ve vězení).
Syn Makgatho Lewanika pak prohrál svůj boj s AIDS a zesnul v roce 2005. Mimo ně měl Mandela dvě další děti a celkem dvacet vnuků.
Mandela v kinech
Životní příběh Nelsona Mandely, či alespoň jeho část, se pokusilo vykreslit několik snímků, v hlavních rolích si zahráli například Sidney Poitier, Dennis Haysbert či Denny Glover. Ten nejznámější se každopádně jmenuje Invictus: Neporažený, natočil jej v roce 2009 Clint Eastwood a hlavní roli si střihl Morgan Freeman.
Snímek podle Československé filmové databáze „vypráví pravdivý příběh o tom, jak Nelson Mandela spojil síly s kapitánem jihoafrického rugby týmu Francoisem Pienaarem (Matt Damon), aby pomohl sjednotit zemi.“ Ve filmu se objevily také autentické fotografie a prý se natáčelo mimo jiné i v Mandelově rezidenci.
Nelson Mandela byl první jihoafrický prezident černé pleti, bojovník proti rasové segregaci (apartheidu), politik a držitel Nobelovy ceny míru. Byl velmi rozporuplnou osobností – bojoval například proti rasismu a sociální nerovnosti, ale stejně tak měl až do roku 2008 zakázán vstup na území USA a byl označován jako terorista. Vedl také jako první osoba černé pleti vlastní advokátní kancelář. Za protirežimní jednání a plánování převratu strávil celkem 28 let ve vězení. Zemřel v roce 2013 v jihoafrickém Johannesburgu.