O týden později Kuprašovi kolem osmé hodiny ráno zavolalo neznámé číslo. Muž mluvící rusky se ho ptal, jestli je hlavou vesnice. „Ne, máte špatné číslo,“ zalhal Kupraš. 

Hlas ale pokračoval. „Stejně vás najdeme. Bude lepší, když s námi budete spolupracovat,“ řekl rusky mluvící muž. Kupraš popadl tábornickou výbavu a svůj nejteplejší kabát a zamířil ke své díře v lese.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přiletěl do USA. Setkal se i s tamním prezidentem Joe Bidenem
Zelenskyj ve Washingtonu. Co přinesla návštěva ukrajinského prezidenta v USA

On i další, s nimiž agentura Associated Press hovořila, byli v tichosti varováni, že jsou cílem postupujících ruských sil. V kruzích vlivných Ukrajinců se to vzápětí rozkřiklo: Nespěte ve svém vlastním domě. Zbavte se svého telefonu. Odjeďte.

Začal hon

Ruské síly se po začátku okupace jako součást promyšlené a rozsáhlé kampaně systematicky zaměřovaly na vlivné Ukrajince na národní i místní úrovni, aby neutralizovaly odpor prostřednictvím zadržování, mučení a poprav, zjistili zpravodajové agentury AP. Tato strategie však porušuje veškeré válečné zákony a mohla by přispět k obvinění z genocidy.

Ruské jednotky lovily Ukrajince podle jmen na základě seznamů připravených s pomocí svých zpravodajských služeb. Na mušce se ocitli vládní úředníci, novináři, aktivisté, veteráni, náboženští vůdci i právníci.

Agentura AP zdokumentovala 61 podobných případů. Vycházela z ruských jmenných seznamů získaných ukrajinskými úřady, fotografických důkazů zneužívání, svědectví ruských médií a ukrajinských úředníků a aktivistů, a rozhovorů s desítkami obětí, jejich rodinnými příslušníky a přáteli.

„Některé oběti drželi ve vazebních věznicích, kde je vyslýchali, bili a mučili elektrickými šoky,“ uvedli přeživší.

Zničená ruská vojenská technika v ukrajinském městě Lyman, 5. října 2022
Kaskáda chyb. Ruská selhání při invazi na Ukrajinu jsou hlubší, než se myslelo

Někteří lidé, kteří se stali ruskými terči, skončili v Rusku. Jiní zemřeli. „Vidíme zde prototyp autoritářského režimu, který chce okamžitě dekapitovat oblast a odstranit vedení,“ řekl bývalý americký velvyslanec pro otázky válečných zločinů Stephen Rapp, který Ukrajině radí v oblasti trestního stíhání.

Seznamy lidských cílů jsou součástí rostoucího počtu důkazů, které ukazují, že většina násilností na Ukrajině byla spíše plánovaná než náhodná. Podle odborníků Rusko používá brutalitu jako válečnou strategii, kterou připravují a vykonávají velitelské struktury vojenských a zpravodajských služeb země. 

Podle uniklých informací amerických zpravodajských služeb a britských analytiků národní bezpečnosti strávila ruská rozvědka pod vedením Federální bezpečnostní služby (FSB) měsíce sestavováním seznamů vlivných osob. To vše ještě před začátkem invaze 24. února.

Terčem může být každý

Ruští vůdci, kteří očekávali, že vtrhnou na Ukrajinu a převezmou kontrolu nad poslušným obyvatelstvem, ale rychle zjistili, že se mýlili. Jeden seznam tak plodil další, ruské služby přidávaly další jména „kolaborantů“ a mučili zajatce, aby vydali další osoby.

Agentura AP získala kopie pěti seznamů se jmény celkem 31 lidí, které Rusové lovili v Mykolajivské a Chersonské oblasti. Jde o osm vojáků, sedm veteránů, sedm civilistů a devět lidí obviněných z pomoci ukrajinské armádě nebo zpravodajským službám.

Následky ruské okupace v Buči u Kyjeva. Ilustrační snímek
Ukrajinský ombudsman: Rusové v Chersonu týrali i děti, měli pro ně zvláštní cely

Kreml odmítl reagovat na žádost agentury AP o komentář, ačkoli jeho mluvčí již dříve označil uniklé informace USA o seznamech zabitých za „absolutní výmysl“.

V současné době podle novinářů a ukrajinských organizací není možné zdokumentovat celý rozsah únosů. Centrum pro občanské svobody, ukrajinská nevládní organizace, která letos získala Nobelovu cenu za mír, ale shromáždila od únorové ruské invaze více než 770 případů zajatých civilistů.

Vedoucí skupiny Oleksandra Matvijčuková však zdůrazňuje, že se jedná o špičku ledovce. Navíc byli náhle a překvapivě unášeni i lidé, kteří nebyli vlivnými vůdci. „Terčem se může stát každý. To mě šokovalo. Byli jsme připraveni na politické pronásledování. Nebyli jsme připraveni na teror,“ řekla.

Vykopat si svůj hrob

Zatímco se Kupraš schovával ve své díře v lese, více než tucet ruských vojáků vyplenil jeho dům a přiložil nůž ke krku jeho patnáctiletého syna. Vyhrožovali mu, že mu vyrvou vnitřnosti, pokud nevydá svého otce.

Otec a syn si ještě předtím smluvili signál. „Pokud je všechno v pořádku, volejte mi a oslovujte mě Tato, když bude problém, říkejte mi Andrii,“ domluvili se.

Obklopen vojáky vyšel syn na zahradu a volal: „Andrii! Andrii! Andrii!“ tak hlasitě, jak jen to šlo.

Ruští vojáci na Ukrajině
Rusům se zhroutily plány modernizace armády: Mají staré vybavení a papírové mapy

O tři týdny později si pro Kupraše do jeho domu opět přišli Rusové. Jeden z velitelů ho posadil ke kuchyňskému stolu a pod pohrůžkou použití zbraně mu slíbil skvělý život výměnou za informace o ukrajinských pozicích a jména ukrajinských veteránů a vlastenců. Kupraš trval na tom, že k těmto informacím nemá přístup.

Venku se mezitím shromáždily desítky místních obyvatel z vesnice. Kupraš si myslí, že ho dav možná v tu chvíli zachránil. Příště už by takové štěstí neměl. Dne 30. března přijela k radnici tři ruská vozidla.

„Kdo je hlavou vesnice?“ dožadovali se vojáci.
„Já,“ řekl Kupraš a vykročil vpřed.
„Andrij?“ zeptali se.
„Ano.“
„Našli jsme tě. Jsi mrtvý muž,“ řekl jeden z vojáků.

Vojáci udeřili Kupraše puškou do hlavy, hodili ho na korbu auta a odjeli směrem ke hřbitovu v lese. Jeden z Rusů vytáhl dlouhý nůž a přiložil ho Kuprašovi ke krku. „Ten nůž zabil devět lidí. Ty budeš desátý,“  řekl.

Kupraš nevěděl, co s ním udělají. „Obvinili ho, že ukrajinským úřadům posílá pozice ruských vojáků, což prý skutečně dělal,“ uvedla agentura AP. Podle válečných zákonů by Rusové mohli pozorovatele, jako je Kupraš, zadržovat v humánních podmínkách, ale nikdy by jej nemohli nechat zmizet nebo mučit, tvrdí právníci zabývající se lidskými právy.

Civilisté opouštějí okupovaná města ruskou armádou. Ilustrační foto.
Svědectví z Chersonu: Rusové spalovali své vojáky spolu s odpadky, tvrdí místní

Kupraš stále trval na tom, že je civilista. Myslel na své děti. „V duchu jsem se s nimi rozloučil,“ řekl.

Když se dostali na lesní hřbitov, donutily ho desítky ruských vojáků svléknout se. Později ho vojáci bili v kruhu, posmívali se mu a uráželi ho. Velitel ukázal na jiného muže, kterého zrovna bili u stromu a který podle něj Kupraše označil za velitele místní Teritoriální obrany, dobrovolnické vojenské skupiny. Kupraš to popřel.

Rusové podali Kuprašovi lopatu. Když se shrbil ve spodním prádle, nařídili mu, aby si ve zmrzlé zemi vykopal hrob.

Násilná cesta do Ruska

Ukrajinci pronásledovaní Ruskem nezůstali všichni na Ukrajině tak jako Kupraš. Někteří byli vtaženi do neprůhledné sítě filtračních a detenčních center, která se z okupovaných území táhla až do samotného Ruska.

Cesta Oleksije Dibrovského začala 25. března, kdy ruský voják vytáhl zbraň a přiložil ji k hlavě jeho matky. „Co je pro tebe cennější: Tvůj telefon, nebo život tvé matky?“ vyhrožoval mu voják.

Dibrovskij, poslanec městského zastupitelstva v Polohách v Záporožské oblasti, se podíval na svou matku a předal vojákovi svůj telefon a heslo.

V mobilu byl snímek obrazovky map Google s červeně zakroužkovaným ruským kontrolním stanovištěm. Dibrovskij agentuře AP řekl, že ukrajinské armádě posílal informace o pozicích ruských vojsk. Rusové chtěli jména dalších pozorovatelů. Řekli mu, že jejich přátelé zemřeli kvůli lidem, jako je on.

Civilisté ve válkou zničených ulicích Mariupolu
Dezinformátoři nepolevují: Za invazi si může Ukrajina sama. Tak tomu ale není

Vojáci odvedli Dibrovského do sklepa, pak do garáže a následně do vazební věznice poblíž vojenského letiště. Strčili mu pistoli do úst a stříleli z pušek těsně u jeho uší. Řekl, že mu zavázali oči a zbili ho tak, že se pomočil.

Jednoho rána ke konci března ho únosci dovedli ke staré kovové bedně a řekli mu, aby vlezl dovnitř. Prostor uvnitř bedny byl tak malý, že si nemohl sednout. Stočil své tělo do tvaru otazníku. Dveře se zavřely. Úplná tma. Dibrovskij se snažil dýchat.

Začal se potit. S přibývajícími hodinami se na stěnách tvořila kondenzace a on zoufalý žízní tiskl rty ke kapkám. Ze tmy se mu dle jeho slov vynořovaly živé obrazy: voda, bílé světlo. „Myslel jsem, že mě andělé odnášejí do nebe,“ řekl.

O několik týdnů později ho podle jeho tvrzení odvezli do filtračního centra v Olenivce v Ruskem kontrolované Doněcké oblasti.

Logika, podle které Rusové lidi ve filtračním centru třídí, nebyla Dibrovskému nikdy zcela jasná. Ty, kteří prošli, prohledali, vyslechli, vyfotografovali, sejmuli jim otisky prstů a nechali je odejít. Dibrovskému se to nepodařilo.

Dne 14. dubna byl nahnán na ruský kamion KAMAZ s dalšími 90 lidmi, kteří neprošli filtrací. Jeli celou noc. Ráno nastoupili do letadla.

Ministryně obrany Jana Černochová (uprostřed) se při návštěvě výcviku ukrajinských vojáků na Libavé zdraví se zástupcem ukrajinských ozbrojených sil, 21. prosince 2022
Na Libavé skončil výcvik první jednotky Ukrajinců. Ti zase učili Čechy

Když dorazili do vyšetřovací vazby číslo jedna v ruském Kursku, Dibrovskij a ostatní si dřepli a založili ruce za hlavu. Byli natáčeni na video, prohledáni kvůli tetování a svlečeni. Jakmile se svlékli, začalo bití. „Bylo to jako bouře. Bylo to nekonečné. Byl jsem nahý, bitý z levé, pravé strany, na zádech a na uších, nohách - neustálé bití,“  řekl.

Podle něj bylo vše brutální. „Kopali do nás. Mnoho chlapců mělo poraněné genitálie,“ popsal utrpení. Někteří muži po bití nemohli sedět, jiní měli zlomená žebra.

Každé ráno museli zpívat ruskou hymnu. „Po mučení jsem dostal papír a pero. Řekli mi, abych si zapsal, co říkají. Až později jsem si uvědomil, co jsem podepsal,“ řekl Dibrovskij. Jeho věznitelé se ho snažili obelstít, aby se stal ruským špionem.

Jako za Stalina

Ruské útoky na místní vůdce, jako jsou Dibrovskij a Kupraš, nejsou novinkou. Už bezpečnostní složky Sovětského svazu dlouho sestavovaly seznamy rozvratníků v Rusku i mimo něj, kteří měli být zadrženi, posláni do pracovních táborů nebo popraveni.

Investigativní novinář a odborník na ruské bezpečnostní služby Andrej Soldatov uvedl, že mezi staré techniky patřily seznamy zabitých, které Stalinova tajná služba používala za druhé světové války k pacifikaci západní Ukrajiny. „Je to nejkrvavější příklad pacifikace území Stalinovou tajnou službou. Dodnes se to učí na akademii tajných služeb,“ řekl.