Kliknutím zvětšíteŽe turistický průmysl přináší v nejrušnějších světových metropolích a turistických centrech vedle zisků pro majitele ubytovacích zařízení a restauratéry i útrapy domácím obyvatelům, to dokazuje poslední mediální vlna článků na toto téma napříč všemi médii. Města ve Španělsku, Itálii a dalších zemích mají nové dominanty – nápisy na zdech vyhánějící turisty.
Ibiza byla vždy populární, o tom by mohly vyprávět i české cestovky, které na španělský ostrov ročně vypravují tisíce klient.
Se soláry na střeše dodávky
Tyrkysové moře, dějiště divokých večírků. To je to, proč lidé na Ibizu jezdí už od roku 1960. Přitažlivost této destinace rok od roku stoupá.
Ale za hradbou krásného moře, tanečních parketů a přístavů plných jachet se skrývají palčivé problémy starousedlíků. Ostrov není nafukovací, ubytovací kapacita také ne a řada místních obyvatel má problém najít střechu nad hlavou, kterou jsou schopni zaplatit.
„Žít v dodávce není nic jednoduchého,“ vysvětluje Andrade, 47letý Argentinec, který žije na ostrově od roku 2000. Z bytu, kde žil předtím s manželkou, se po rozchodu musel vystěhovat. Bydlení, které by byl schopen zaplatit, dosud nenašel.
Jeho dodávka v modré metalíze je vybavena pohovkou, na které muž spí. Vaří si na malém plynovém vařiči. Na střeše má solární panely, které mu vyrábějí elektřinu.
Jak vypráví, před deseti lety byl schopen platit nájem asi 400 euro za malý domek. Nyní by za stejné peníze nesehnal ani podnájem v jedné malé místnosti.
Balkón za 500 euro, matzrace za 300
Ibizu, na které žije 142 tisíc stálých obyvatel, navštívilo v roce 2010 kolem 1,7 milionu turistů. Loni to byly už tři miliony. Jak je tady obvyklé, majitelé nemovitostí – vil i bytů, pronajímají bydlení turistům načerno, což mělo na následek prudký růst nájmů. Měsíční nájem za místnost dnes těžko seženete pod 600 euro.
Občanské sdružení, které sleduje vývoj realitních cen na ostrově, uvádí šokující čísla. Za 500 euro si lze na měsíc pronajmout balkon nebo malou terasu, za dalších 300 euro matraci. V ceně není použití sociálního zařízení. Za 2100 euro pronajímají autopůjčovny malý karavan.
Argentinec Andrade, který pracuje jako řidič náklaďáku, vydělává 1400 eur. Dodávka ho stála tři tisíce. Na parkovišti, kde „bydlí“, neparkuje sám. Jsou tu ještě další čtyři karavany, jejichž majitelé dali přednost nomádskému způsobu života před placením přemrštěných nájmů.
Očekávají, že jich tu časem bude víc. Turistický průmysl, ale i zdravotnictví, potřebují ročně tisíce sezónních zaměstnanců. Ti mají práci, jen když je na ostrově hodně návštěvníků. Mimo sezónu jsou bez peněz. Ani oni nemají záruku, že budou mít na zaplacení i jen skromného ubytování.
Lidé už tady pracovat nechtějí. Nemají na to
Na Ibize vznikla řada provizorních a dočasných ubytování, která léta ležela ladem a byla bez využití. Javier Segura, třicetiletý mikrobiolog, přijel na Ibizu v červnu kvůli krátkodobému tříměsíčnímu kontraktu. Musel vzít zavděk právě jednou z provizorních ubytoven. Byt nesehnal. „To, co bylo volné, nabízeli za dva až tři tisíce eur. To, co bych ještě zvládl, 1000 až 1200 eur, bylo už obsazené.
Ironií celého problému je to, že turistický průmysl marně shání nové pracovníky, protože není schopen zaplatit jim tolik, aby mohli zaplatit ubytování. Začarovaný kruh, ze kterého si nikdo neví rady, jak vystoupit. Kdo nenabídne pracovní smlouvu i s bydlením, má smůlu.
„Před pár lety bych na inzerát okamžitě obdržel deset až dvanáct životopisů,“ říká Joan Riera, majitel restaurace Can Alfredo. Teď je rád, když se ozvou jeden až dva zájemci. Zatím vyřešil situaci tím, že sehnal na práci místní lidi.
Jsou bohatí, ale trpí
Ibiza byla kdysi ostrovem, kde byly zóny s bydlením pro turisty a zóny, kde žili místní a lidé přijíždějící za prací. Teď už je všude „jen turistika“. Nic nepomáhá ani zákon zakazující nabízet ubytování bez povolení.
Aktuálně je na Ibize 623 tisíc lůžek. Podle oficiálních údajů. Další tisíce se vbízejí načerno. Úřady by chtěli omezit počet lůžek pro turisty na půl milionu. „Pokud množství lůžek poroste, bude nám to škodit,“ říká Vicent Torres, ředitel pro turistický ruch samosprávy na ostrově. „Staneme se územím, kde se lidem nebude dobře žít.“ Jenže jiné východisko, než turistiku, nevidí. Dřív se tady lidé živili rybolovem a zemědělstvím. Ibiza byla chudá. Teď je bohatá, ale neví si s tím rady.
19
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
