Americký poddůstojník Donald Raymond McClarren měl za sebou další kolo mnohahodinového mučení. Když mu stráže řekly, aby se posadil na židli, už nedokázal chodit a musel se k ní doplazit. Hrůza ale ještě neskončila. Když si konečně sednul, mučitel, který stál za ním, vytáhl zbraň. Přiložil ji zezadu McClarrenovi k hlavě a natáhnul spoušť. Chvíli bylo ticho. Pak spoušť naprázdno cvakla. McClarren omdlel.

Děsivá scéna byla jen jednou z epizod jedenáctiměsíční hrůzy, kterou společně s McClarrenem prožívalo dalších dvaaosmedesát mužů z posádky amerického plavidla USS Pueblo. Americkou špionážní loď v roce 1968, v lednu přesně před 55 lety, zajalo severokorejské námořnictvo. Pro USA to byla obrovská pohana, která se přetavila v jednu z největších diplomatických krizí období studené války. Jistý čas se dokonce kvůli zajetí USS Pueblo svět ocitl na prahu jaderného konfliktu.

Referenční fotografie CIA sovětské balistické rakety středního doletu na Rudém náměstí v Moskvě
Den, kdy světu zahrozila jaderná válka. Karibská krize mohla skončit katastrofou

Nečekané ovládnutí amerického plavidla Severokorejci mělo několik důsledků. Na lodi se nacházelo obrovské množství utajovaných dokumentů a dekódovacích špionážních zařízení. Posádka je navzdory snaze nestihla zničit včas, čímž se většina dostala do rukou nepřítele. Pro KLDR bylo navíc zajetí plavidla Spojených států ohromným propagandistickým úspěchem, a Američanům se tak představitelé nepřátelské země mohli vysmát do očí.

A pak zde samozřejmě byla posádka USS Pueblo. Než po jedenácti měsících vzájemného vyjednávání a zastrašování nezbylo americké straně než sklonit hlavu tak, jak si to přál severokorejský protějšek, prošli muži z plavidla peklem. Kruté fyzické i psychické mučení bylo na denním pořádku, a zacházení se zajatci tak nelidské, že všem námořníkům zůstaly doživotní následky. „Velmi běžné byly třeba ‚fingované‘ popravy, jakou prožil McClarren. A zdálo se, že mlácení nikdy nemá konce,“ popisuje útrapy zajatců CNN

Posádka amerického špionážního plavidla USS Pueblo, které v lednu před 55 lety zajala Severní Korea. Snímek pochází z ledna 1969, tedy měsíc poté, co byli muži propuštěni z jedenáct měsíců trvajícího zajetí.Posádka amerického špionážního plavidla USS Pueblo, které v lednu před 55 lety zajala Severní Korea. Snímek pochází z ledna 1969, tedy měsíc poté, co byli muži propuštěni z jedenáct měsíců trvajícího zajetí.Zdroj: Wikimedia Commons, United States Navy - USS Pueblo Veteran's Association, volné dílo

Až po dlouhých letech se tři ze zajatců - William Thomas Masie, Dunnie Richard Tuck, již zmíněný poddůstojník Donald McClarren, a manželka tehdy již zesnulého kapitána USS Pueblo Rose Bucherová, rozhodli KLDR za prožité hrůzy zažalovat. Zápis ze soudního procesu detailně odhaluje hrůzy, jaké muži prožili.

Potřebujeme pomoc!

Plavidlo USS Pueblo postavili v roce 1944. Původně jej využívala americká armáda, ve druhé polovině 60. let minulého století přešlo pod americké námořnictvo. V roce 1967 se pak po instalaci různých zařízení stalo špionážní lodí. Plavidlu velel kapitán Lloyd Bucher, pod sebou měl přes osmdesátku mužů, většinou mladých a ještě poměrně nezkušených námořníků. „Posádku tvořili příslušníci námořnictva, příslušníci americké agentury NSA (jde o zpravodajskou službu spadající pod americké ministerstvo obrany, pozn. red.), a dva civilisté - oceánografové, kteří poskytovali pro plavby lodě krytí,“ zmiňuje zápis ze soudního procesu.

Když se loď vydala 11. ledna 1968 z japonského přístavu Sasebo do Japonského moře, nikoho nenapadlo, jakým mezinárodním průšvihem může plavba skončit. Úkolem plavidla bylo v Japonském moři sbírat údaje o poloze sovětského námořnictva, a cestou zachytávat a odposlouchávat severokorejskou komunikaci. Nebyla to nijak výjimečná ani nezvyklá mise, neboť odposlouchávání severokorejské komunikace bylo pro Američany v dané oblasti rutinou. 

Kosmodrom Bajkonur. Ilustrační foto
Nedělinova katastrofa: Sovětský maršál pokoušel ďáblovu směs, přispěl k tragédii

Jediným, co veliteli a jeho mužům ‚komplikovalo‘ život, bylo vypořádat se s tehdy velmi nepříznivým počasím a bouřlivým mořem, a hlídat si kurz, aby loď omylem nevplula do severokorejských teritoriálních vod, ale zůstala ve vodách mezinárodních. Za hranici byla považována vzdálenost zhruba 19 kilometrů od pobřeží. „Většina mužů na palubě neměla moc co dělat, zatímco špionážní přístroje zachytávaly komunikaci severokorejského námořnictva,“ popisuje plavbu CNN.

Dvaadvacátého ledna 1968, kdy se USS Pueblo nacházela blízko námořní hranice, se kolem ní objevily severokorejské rybářské lodě. Američtí námořníci v tom žádnou špatnost netušili, dokonce to brali jako rozptýlení z poměrně nudné mise. „Dneska to bylo pořádně zajímavé,“ liboval si třeba lodní kuchař Stu Russell.

Jenže o pár hodin později začalo drama, které jim změnilo životy. Blížil se večer, když americkou loď obklopily severokorejská vojenská plavidla. Mířila na USS Pueblo a signály vyzvala jejího kapitána, aby loď zastavil, jinak budou střílet. Lloyd Bucher se okamžitě spojil s nejbližší japonskou základnou, přesto zůstával klidný. „Podobné situace se americkým lodím stávaly častěji a vždy z nich v pořádku vyvázly,“ vysvětluje CNN.

Sovětská raketa R-7, jejíž první test se uskutečnil 21. srpna 1957. Později vynesla i družici Sputnik jakožto první umělou družici Země na oběžnou dráhu
Den, kdy Sověti vyděsili Američany. Raketa R-7 byla triumfem, poté dobyla vesmír

Byla to zdánlivě běžná hra o to, kdo má pevnější nervy. Bucher navíc věděl, že je stále v mezinárodních vodách a Severokorejci tak nemají žádné oprávnění USS Pueblo jakkoliv ublížit. 

Byl to velký omyl. Severokorejská strana při vysvětlování incidentu trvala na tom, že USS Pueblo vplula do severokorejských teritoriálních vod. Pozdější dokumenty ale usvědčily Severokorejce ze lži. „Šlo o zcela nevyprovokovaný severokorejský útok v mezinárodních vodách,“ píše John R. Schindler v článku A Dangerous Business: The U.S. Navy and National Reconnaissance During the Cold War

Ale zpět k večeru 22. ledna 1968. Situace byla stále napjatější. Kapitán Bucher už měl severokorejských výhrůžek dost, a tak nařídil plnou parou vpřed, aby z nebezpečného území ujel. Jenže Severokorejci začali po USS Pueblo pálit. „Potřebujeme pomoc. Máme tady výjimečnou situaci. Potřebujeme podporu, SOS, SOS, SOS. Pošlete prosím pomoc,“ zoufale hlásil radista Don Bailey nejbližší japonské základně. 

Odpovědi se nedočkal. Pozdější vyšetřování ukázalo, že se všichni na USS Pueblo lidově řečeno vykašlali. Místo aby odstartovaly letouny z nedalekých japonských základen či z letadlové lodě USS Enterprise, vzdálené pouze hodinu, letěly nakonec na místo nepochopitelně stroje až z Okinawy, které neměly šanci být na místě včas.

Na pomoc nedorazili ani Jihokorejci. „Jen o pár dní dříve totiž vnikly severokorejské speciální jednotky na jihokorejské území, až k rezidenci jihokorejského prezidenta. A tak měly síly amerického spojence stále ještě plné ruce s dopadením útočníků,“ vysvětluje CNN.

Odhalená špionská tajemství

Situace se stále vyostřovala. Severokorejci nadále na loď pálili, přičemž šrapnely zranily několik mužů, jednoho smrtelně (zraněním podlehl později v zajetí). USS Pueblo byla v obklíčení, mířily na ni čyři severokorejské torpédoborce a nad plavidlem kroužily dva severokorejské letouny MiG 21. Americká loď neměla dostatečné prostředky na to se jakkoliv bránit.

Nakonec se o to její posádka ani nepokoušela. Bucher, který viděl, že nemají šanci, rychle vydal rozkaz zničit veškeré špionážní zařízení a dokumenty na palubě, než se na zastavené plavidlo nalodí nepřátelé. „Žádají nás, abychom s nimi jeli do Wonsanu. Máme tři zraněné a jednoho muže s utrženou nohou. Co takhle poslat nám pomoc? Oni to myslí vážně. Nemám v úmyslu klást žádný odpor,“ vyslal ještě velitel Bucher poslední zprávu základně v Japonsku.

Sice stále zvažoval, že loď nezastaví, mezi jeho muži, kteří byli nadále pod palbou, které se nedokázali bránit, ale už v tu chvíli převažoval názor vzdát se. „Zastavíš konečně tu podělanou loď, než nás všechny zabijí?,“ měl podle pozdějších výslechů v NSA křičet na Buchera důstojník Gene Lacy.

Americké plavidlo USS Pueblo dodnes odmítla Severní Korea vydat. Nyní jej režim využívá jako propagandistický nástroj. Na lodi jsou stále vidět díry po střelách, které na plavidlo při zajetí vypálily severokorejské lodě.Americké plavidlo USS Pueblo dodnes odmítá Severní Korea vydat. Nyní jej režim využívá jako propagandistický nástroj. Na lodi jsou stále vidět díry po střelách, které na plavidlo vypálily severokorejské loděZdroj: Wikimedia Commons, Kristoferb, CC BY-SA 3.0

Mezitím se Bucherovi podřízení zběsile pokoušeli splnit rozkaz o zničení kompromitujících materiálů. „Muži pálili a skartovali dokumenty, rozbíjeli špionážní vybavení kladivy a sekerami, a dokonce vyhazovali věci přes palubu do moře,“ nastiňuje text vydaný asociací veteránů USS Pueblo

Materiálů bylo ale příliš mnoho. Analýza z pozdějších let odhalila, že se námořníkům navzdory snaze podařilo do chvíle, kdy na palubu vkročili Severokorejci, zničit pouze nepatrné procento. „Zoufalá snaha o zničení tajných dokumentů neunikla pozornosti severokorejských pronásledovatelů a ještě urychlila jejich vstup na palubu,“ zmiňuje před několika lety odtajněný dokument NSA

Nad ránem 23. ledna 1968 převzali Severokorejci nad plavidlem kontrolu. Všem námořníkům zavázali oči a svázali ruce za záda a nohy k sobě, a donutili je sednout si na palubu, kam na ně šplouchala ledová voda. A pak si prohlédli kořist. Byl to pro ně - a potažmo i pro Sovětský svaz jako jejich spojence - velký úspěch. Jako na dlani měli před sebou veškeré údaje o posádce, úkolech plavidla, a také kódovací a dekódovací zařízení a manuály k nim. Sovětům se díky severokorejské akci podařilo zúročit informace, které jen o pár dní dříve získali díky tomu, že měli v americkém námořnictvu krtka.

Vojáci Rudé armády se chystají k protiofenzívě u řeky Chalchyn v roce 1939. Na pozadí lehké tanky řady BT.
Japonsko za války nepřinutily ke kapitulaci jen atomové bomby, byl i další důvod

John Walker byl americký námořník, který ale začal špehovat pro sovětskou KGB. „Počátkem ledna 1968 tento špion poskytl Sovětům seznam klíčových výrazů pro americký šifrovací stroj KW-7. Informace získané od Walkera se ukázaly jako mimořádně užitečné, když Severní Korea v mezinárodních vodách zajala špionážní plavidlo USS Pueblo, na jehož palubě se nacházel jak stroj KW-7, tak manuály k němu a další dokumenty,“ uvedl John Prados v článku Naval History Magazine.

Pro Sověty do sebe vše dokonale zapadlo. „Historik Mitchell B. Lerner, který se zajetí USS Pueblo podrobně věnoval, uvedl, že do dvou dní po zisku plavidla poslali Severokorejci do Moskvy nákladní letoun, který obsahoval 363 kilo nákladu. Velmi pravděpodobně šlo o materiály a přístroje z americké špionážní lodě. KGB naopak rychle vyslala tým zpravodajských specialistů do severokorejského přístavu Wonsan, kam Severokorejci odtáhli USS Pueblo. Američtí zpravodajci v dané době detekovali ohromné množství komunikace mezi Pchjongjangem a Moskvou, zřejmě Severokorejci posílali manuály ke kryptografickému vybavení z paluby USS Pueblo,“ zmiňuje článek Naval History Magazine. 

Americká špionáž utržila obrovskou ránu. „Moskva si tím zajistila přístup k americké námořní komunikaci, který měla až dokud Američané systém zcela nezměnili,“ konstatuje text Naval History Magazine. 

Jak končí jihokorejští špioni

Zatímco Severokorejci a Sověti se prohrabávali množstvím získaných materiálů, posádka USS Pueblo se zaživa ocitla v pekle. Severokorejci prokřehlé muže se zavázanýma očima po doplutí jejich lodě do přístavu Wonsan vyhnali na pevninu a dovedli na místní vlakové nádraží. Zde je fotili, jak jdou se zvednutýma rukama, aby snímky pokořených Američanů posloužily propagandě. Na nádraží čekal dav rozlícených Severokorejců, běžných lidí, kteří na muže křičeli nadávky, plivali, a mnohdy je bili. 

Po zdlouhavé jízdě vlakem, při které dozorci námořníky mlátili, dorazili muži do velké budovy, které později začali přezdívat Stodola. Zde se rozjelo první kolo nelidského mučení. Jejich věznitelé se z Američanů snažili mlácením i psychickým terorem dostat přiznání, že špehovali Severní Koreu, nebo že jsou jihokorejští špioni.

Zajatí námořníci se snažili seč mohli, aby nepřátelům dali jen minimum informací a k ničemu se nepřiznali. Jelikož ale Severokorejci na lodi získali množství dokumentů, věděli o svých zajatcích prakticky všechno. „Kapitán Bucher byl v první fázi vyslýchán šest nebo sedmkrát, přičemž pokud poskytl odpověď, která se věznitelům nelíbila, mlátili jej do hlavy pažbami pušek. Kapitán žádal, aby se k posádce lodě Pueblo Severokorejci chovali jako k zajatcům podle Ženevské úmluvy, ale únosci mu řekli, že jsou zadrženi jako civilisté, kteří porušili severokorejské zákony,“ uvádí zápis ze soudního sporu. 

Ve Stodole drželi únosci Američany šest týdnů. Nedávali jim pořádně najíst, v noci je neustále budili, v budově byla extrémní zima, brouci a krysy. Ve dne museli sedět na židlích s rukama za zády a skloněnými hlavami. „Nesměli mezi sebou mluvit. Pokud se tak stalo, stráže viníky zmlátily do bezvědomí. Za celých šest týdnů se nesměli umýt, oholit ani převléct, a tak po celou tuto dobu byli pokryti vlastní krví a mnohdy výkaly,“ nastiňuje hrůzné podmínky zápis ze soudního sporu. 

Ernest O. Lawrence, Glenn Seaborg a Robert J. Oppenheimer v Berkeley, asi v roce 1946
Otec atomové bomby: S lidmi měl problematické vztahy, bratra zčásti obětoval

Zajatce také každý den čekalo mnohahodinové mučení a mlácení. Například tehdy dvacetiletého námořníka Williama Thomase Masieho, který později inicioval soudní spor, mlátili do zad a kopali do intimních partií tak často, že v době zajetí močil krev, a do konce života zůstal impotentní. 

Když se mučitelům zdálo, že neustálé mlácení nestačí, zesílili psychologický nátlak. „Hned první den po zajetí odvedli kapitána Buchera do místnosti, kde mu ukázali údajného jihokorejského špiona. Muž byl připoután ke zdi. Měl oteklou hlavu, jedno oko mu viselo z jamky ven, a bylo patrné, že má zlámané kosti. Věznitelé Bucherovi řekli: Teď víš, jak končí špioni. Následně mu pohrozili, že před jeho očima zastřelí každého člena jeho posádky, a začnou od nejmladších. Bucher po tomto nátlaku podepsal přiznání,“ uvádí záznam soudního sporu. 

Američané se přesto snažili co nejvíce svým věznitelům odporovat. „Při jedné příležitosti oceánografovi Dunniemu Tuckovi mučitelé řekli, že jelikož je civilista, nevztahuje se na něj Ženevská úmluva a bude zastřelen. Tuck jim odpověděl, že kdyby mohl zavolat prezidentu Johnsonovi (tehdejší americký prezident Lyndon B. Johnson, pozn. red.), situace by se mohla vyjasnit. Načež vyslýchající důstojník vyrval vedle stojícímu vojákovi pušku, vyskočil na stůl a Tuckovi z celé síly udeřil pažbou do brady, přičemž mu způsobil otevřenou zlomeninu čelisti,“ popisuje záznam soudního sporu. 

Po šesti týdnech byli zajatci převezeni do tábora, jemuž přezdívali Farma. Životní podmínky zde byly snesitelnější, přesto strašné. A věznitelé si pro udržení morálky vězňů každou chvíli vybírali jednoho z nich pro další kolo mlácení a mučení. Zajatce v těchto podmínkách čekalo dalších deset měsíců života.

Zdroj: Youtube

Na prahu jaderné války

Mezitím byly všechny agentury ve Washingtonu v plné pohotovosti. Tehdejší prezident Lyndon B. Johnson se v první chvíli snažil uklidnit situaci. Zakázal pokus o osvobození zajatých Američanů, aby neohrozil jejich životy. „CIA nedokázala garantovat, že se zpravodajcům podařilo určit přesnou polohu místa, kde je držena posádka USS Pueblo,“ konstatuje web Asociace veteránů USS Pueblo. Ke KLDR tak americký prezident jako první reakci vyslal dvaadvacet bitevních plavidel, tři letadlové lodě a stovky letounů, které měly představovat demonstraci americké síly.

Johnsonova administrativa stála před závažným rozhodováním. Jak zajistit, aby se zajatcům nic nestalo, a přitom ale Spojené státy nebyly dále pokořovány nepřátelským státem? Na stole leželo hned několik možností - oba nepřátelské tábory nejvíce počítaly s vojenským úderem. „V USA bylo sestaveno celkem dvanáct plánů vojenských útoků, například bombardování hlavních severokorejských letišť a přístavů,“ nastiňuje CNN. Jak dodává Schindler v článku A Dangerous Business: The U.S. Navy and National Reconnaissance During the Cold War, otevřená válka USA a KLDR byla v tu chvíli pravděpodobnější, než kdy předtím.

V době severokorejského zajetí americké špionážní lodě USS Pueblo seděl v Bílém domě prezident Lyndon B. Johnson.V době severokorejského zajetí americké špionážní lodě USS Pueblo seděl v Bílém domě prezident Lyndon B. JohnsonZdroj: Wikimedia Commons, Arnold Newman, White House Press Office, volné dílo

USA se vzhledem k rétorice Pchjongjangu také obávaly, aby se Severní Korea neodhodlala k invazi do Jižní Koreje. A tak velitel amerických ozbrojených sil v Pacifiku Ulysses Sharp sestavil přísně tajný plán pro tuto situaci.

Podle tohoto plánu byla Amerika připravena svrhnout několik jaderných bomb na strategická místa v KLDR. „Svržené bomby měly mít trojnásobnou sílu oproti té, kterou Američané shodili za druhé světové války na Nagasaki,“ uvádí CNN, jejíž redaktoři se dostali k odtajněným dokumentům amerických tajných služeb.

Zpravodajské informace shromážděné CIA ale nakonec ukázaly, že byť se po zajetí USS Pueblo zvýšil počet severokorejských guerillových akcí na hranici s Jižní Koreou, nepřátelský stát se nechystal ke ‚klasickému‘ vojenskému útoku. Zároveň ve vzduchu visela otázka, jak by v případě jaderného útoku na KLDR reagovali severokorejští spojenci Sovětský svaz a Čína, a bylo jasné, že riziko jaderné války je až příliš velké.

A tak se od února 1968 pokoušely Spojené státy vyřešit celou situaci diplomatickou cestou. Prostředníkem byla Jižní Korea, na jejímž území se odehrávala tajná jednání. „Po několika týdnech se ale začala dostávat do mrtvého bodu, neboť Washington nadále trval na tom, že KLDR zajala USS Pueblo neprávem v mezinárodních vodách, zatímco Pchjongjang odmítal slevit z požadavky na oficiální americkou omluvu za špionáž,“ píše CNN.

Havajské gesto pro štěstí

Severokorejská propaganda se zatím snažila využívat zajetí USS Pueblo a ponížení Spojených států, seč mohla. Například o něm dokonce vznikl hraný film. Věznitelé také nutili zajatce psát dopisy jejich rodinám, ve kterých tvrdili, že jsou v pořádku a Amerika by se měla omluvit. 

V srpnu a září 1968 byly také natočeny dvě tiskové konference, na kterých vystupovali sami zajatci. Severokorejci ale netušili, že tím dali Američanům nečekanou příležitost k odporu. V zajetí se museli námořníci povinně dívat na severokorejské propagandistické filmy o imperialistické Americe. V některých snímcích byli zachyceni američtí vojáci, jak do kamery ukazují zvednutý prostředník.

A zajatcům došlo, že Severokorejci nemají ponětí, co toto neslušné gesto znamená. „Když je věznitelé začali fotit a natáčet, zajatci na snímcích ukazovali při každé příležitosti vztyčené prostředníky,“ uvádí CNN.

Jeden ze severokorejských snímků amerických zajatců, na kterém muži naznačují zvednutý prostředník: 

Když se jich věznitelé ptali, co to dělají, lhali. „Tvrdili, že jde o havajské gesto pro štěstí,“ píše web History. Snímky zajatců se zdviženým prostředníkem se dostaly až do USA, kde jejich rebélie vzbudila vlnu sympatií. Ke smůle zajaté posádky USS Pueblo ale o jejím protestu napsal v říjnu 1968 magazín Time. 

A do konce listopadu se k Severokorejcům donesl pravý význam onoho havajského gesta. Pomsta byla tak brutální, že dvěma následujícím týdnům mučení začali zajatci přezdívat Týden v pekle. „Po jednom si je vodili do výslechové místnosti. V ní věznitelé zmlátili zajatce do bezvědomí tak, že z nich stříkala krev. Když do místnosti vstoupil další zajatec, nejdříve musel utřít krev muže, který tam trpěl před ním, a poté zem i zdi postříkala jeho vlastní,“ uvádí záznam soudního sporu. 

Zapomenutí hrdinové 

Během Týdne v pekle ale došlo k událostem, které nakonec vedly k osvobození zajatců. Po zveřejnění propagandistického snímku ze září, kdy kapitán Bucher žádal o záchranu svých mužů, Washington kapituloval. USA vydaly oficiální omluvu Severní Korei, ve které se přiznaly ke špehování nepřátelského státu. „Spojené státy musely připustit vniknutí lodi do severokorejských vod, omluvit se, zavázat se k zastavení všech budoucích akcí a uznat pravdivost přiznání, které Severní Korea získala od námořníků v době jejich zajetí,“ uvádí encyklopedie Britannica

Třiadvacátého prosince 1968 dali věznitelé zajatcům z USS Pueblo čisté oblečení, a odvezli je k hranici s Jižní Koreou. Tam špalír námořníků, vedený kapitánem Bucherem, pěšky přešel přes Most, ze kterého není návratu. Pohublí a zubožení muži byli konečně svobodní. Nesli nosítka s jedním ze svých kamarádů, který v zajetí podlehl zraněním utrženým při palbě na USS Pueblo a následnému mučení.

Propuštění posádky amerického plavidla USS Pueblo po jedenáct měsíců trvajícím zajetí. Ze Severní do Jižní Koreje přešli američtí námořníci pěšky přes takzvaný Most, odkud není návratu.Propuštění posádky amerického plavidla USS Pueblo po jedenáct měsíců trvajícím zajetí. Ze Severní do Jižní Koreje přešli američtí námořníci pěšky přes takzvaný Most, odkud není návratuZdroj: Wikimedia Commons, National Museum of the U.S. Navy, volné dílo

Američané přivítali muže jako hrdiny. Zároveň se ale rozjelo vyšetřování, jak je možné, že se vzdali bez boje. Někteří politici dokonce navrhovali postavit důstojníky USS Pueblo před vojenský soud za ztrátu špionážního zařízení. V tom nakonec zabránil tehdejší americký ministr obrany. „Už trpěli dost,“ řekl prý. 

Vyšetřování NSA navíc dospělo k závěru, že posádka USS Pueblo neměla dostatečný trénink pro ochranu takového množství utajovaných materiálů, jaké se vezly na palubě plavidla. „Zničení tak obrovského množství tajných materiálů na palubě volalo po extrémních opatřeních. Například ve chvíli, kdy bylo jasné, že se lodi nepodaří uniknout, už měl být utajovaný materiál nacpaný do pytlů a vyhozen z lodi. Na plavidle mělo být také zřízeno oddělení určené k nouzovému zničení materiálů - mělo jít o místo, které by mohlo být neprodyšně uzavřeno, a v něm citlivé materiály polity hořlavinou a zapáleny. Na palubě USS Pueblo adekvátní zařízení chybělo, tím pádem musela o způsobu zničení předmětných materiálů rozhodovat posádka. Bucher také přiznal při výslechu, že posádka neprocházela pravidelně cvičením nouzového ničení materiálů,“ uvádí odtajněné dokumenty zpravodajské služby.

První sovětská atomová bomba RDS-1
Před 70 lety odpálili Sověti první atomovku. Kvůli testu obětovali stovky zvířat

Podle NSA také pochybilo námořnictvo, když vyslalo USS Pueblo do blízkosti severokorejských vod. „Víra námořnictva, že mezinárodní vody poskytnou USS Pueblo adekvátní ochranu, je přinejmenším sporná. Už před zajetím Puebla existovaly historické příklady toho, že KLDR ignoruje mezinárodní námořní dohody,“ stojí v dokumentu NSA.

Někteří - včetně Buchera - se vrátili do služby u námořnictva, podle svědectví jejich blízkých už ale nešlo o ty stejné mladíky a muže, kteří v lednu 1968 odplouvali z Japonska.

Návrat posádky USS Pueblo po propuštění z jedenáct měsíců trvajícího severokorejského zajetí.Návrat posádky USS Pueblo po propuštění z jedenáct měsíců trvajícího severokorejského zajetíZdroj: Wikimedia Commons, Official U.S. Navy Photograph. Naval History & Heritage Command, volné dílo

Všichni trpěli posttraumatickým stresovým syndromem, nočními můrami, neustálým strachem třeba i z většího hluku, návaly agresivity. Mnozí se nedokázali začlenit zpátky do společnosti - stali se z nich alkoholici, rozpadla se jim manželství, nedokázali si najít vztah, několik bývalých zajatců si vzalo život. Námořnictvo se o jejich léčení ani psychologickou pomoc nijak nestaralo. Vše ještě zhoršovala skutečnost, že s sebou nesli cejch, že si nechali ‚ukrást‘ špionážní loď.

Kromě psychických následků všechny trápily neutichající bolesti končetin, zad, hlavy, mnozí z nich byli doživotními invalidy. 

Plavidlo USS Pueblo zůstalo v Severní Korei a asijský stát jej USA nevydal dodnes. Loď používá jako nástroj propagandy. V roce 2013 v ní vzniklo propagandistické muzeum oslavující pokoření imperialistické Ameriky.