Narážejí přitom někdy na značné nepochopení svých spoluobčanů. Informoval o tom deník The New York Times.

„Celá moje generace o holokaustu nic neví," řekla listu jednadvacetiletá Eli Sagirová, která si na předloktí nechala vytetovat číslo 157622, které její dědeček Yosef Diamant dostal v Osvětimi. „Mluvíte s lidmi a zjišťujete, že to považují za něco, jako byl exodus z Egypta, něco, co stalo už hodně dávno. Rozhodla jsme se, že to své generaci připomenu. Chci jim vyprávět příběh mého dědečka a příběh holokaustu," dodala.

Připomínka tragédie

List The New York Times připomíná, že počet lidí, kteří prošli holokaustem a přežili, v Izraeli v posledních letech výrazně klesl. Zatímco před deseti lety v zemi žilo 400.000 takových lidí, nyní je jich o polovinu méně. Instituce i jednotlivci v Izraeli se tak potýkají s tím, jak si tragédii připomínat poté, co to již nemohou dělat její přímí účastníci.

Zvláštní efekty

Studenti nyní běžně jezdí na exkurze do někdejších táborů smrti. Památník holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě i další muzea se pak snaží vytvářet přístupnější expozice stavějící na zvláštních efektech a individuálních příbězích. Vyvolávají tím ale diskuze, zda tak netrivializují dlouholeté poselství o úloze samostatného židovského státu při prevenci genocidy v budoucnosti či univerzální poselství o rasismu a toleranci.

„Přesouváme se od živé paměti k paměti historické," uvedl historik Michael Berenbaum z Americké židovské univerzity v Los Angeles. „Mění se to a (tetování) představují bezostyšný a konfrontační způsob vyrovnání s touto změnou," dodal. Sám Berenbaum, jehož rodiče také přežili holokaust, by si prý takový způsob nezvolil. „Replikování činu, který zničil jejich jméno a přeměnil je na číslo, by nebyla moje první, druhá, ani třetí volba. Ale určitě je to lepší než některá jiná tetování, která nyní mladí lidé nosí," poznamenal.

Urážka obětí

The New York Times pak píší, že takové tetování je silně osobní rozhodnutí. Stává se terčem nepříjemných slovních výměn s cizími lidmi, které takové osvojení jednoho z nejhlubších symbolů dehumanizace obětí holokaustu uráží. Tetování navíc zakazují židovské náboženské zákony a celá věc je tak kvůli tomu v izraelské společnosti ještě více znepokojující. „Je šokující, když to číslo vidíte na ruce velmi mladé dívky," říká Sagirová. „Je to velmi šokující. Musíte si klást otázku, proč tomu tak je," dodala.

Nacisté tetování v Osvětimi zavedli na podzim roku 1941, v přilehlé Březince pak v březnu následujícího roku. Šlo o jediné tábory, kde takto označovali vězně. Není jasné, kolik lidé dostalo tetování. Tetování měli jenom lidé, které nacisté po příjezdu do tábora neposlali na okamžitou smrt, ale na práci.