Přijde-li řeč na válečný masakr, z něhož se vzájemně obviňovaly Sovětský svaz a nacistické Německo, každého nejdřív napadne povraždění 22 tisíc polských důstojníků v Katyni v roce 1940. Takzvaný nemmersdorfský masakr z října 1944 je známý podstatně méně. A také je dodnes podstatně méně vyjasněný.

Nemmersdorf, dnešní Majakovskoje v Kaliningradské oblasti na ruském pobřeží Baltského moře, byl jednou z prvních vesnic ve východním Prusku, obývaných už před válkou německým etnikem, které v roce 1944 obsadila postupující Rudá armáda. Dne 21. října 1944 zde došlo k údajné masové vraždě asi 80 německých civilistů, převážně žen, a dále 50 francouzských a belgických válečných zajatců. Dodnes se však přesně neví, kolik lidí skutečně zemřelo a kolik jich případně opravdu padlo za oběť ruským kulkám. Masakru totiž předcházel ničivý německý nálet.

Bitva o vesnický most

Obec ten den dobyl druhý prapor 25. gardové tankové brigády sovětské 11. gardové armády. Prapor obsadil most přes říčku Ozjorsk (německy Angerapp) a zřídil předmostí na jejím západním břehu. Německé síly se pokusily strategicky důležitý most znovu dobýt, ale jejich útoky opakovaně odrazily sovětské tanky a pěchota.

Němci se proto pokusili zničit most plošným bombardovacím náletem. Řada sovětských vojáků se před ním ukryla v improvizovaném bunkru, kde narazila na 14 místních usedlíků, mužů i žen. Podle pozdějšího svědectví Gerdy Meczulatové, jež následné události s vážným zraněním přežila, pak přišel sovětský důstojník a nařídil, že všichni musí ven. Když vyšli, začali je prý Rusové na krátkou vzdálenost střílet.

Během následující noci dostala 25. tanková brigáda rozkaz stáhnout se a zaujmout obranné postavení podél říčky Krasnaja (německy Rominte). Wehrmacht znovu obsadil Nemmersdorf a do světa letěla zpráva: Rusové spáchali masakr!

Komise leccos přehlédla

Německé nacistické úřady okamžitě zřídily mezinárodní vyšetřovací komisi v čele s Estoncem Hjalmarem Mäem a zástupci „neutrálních“ zemí, jako bylo frankistické Španělsko nebo Švédsko a Švýcarsko.

Celé režie se však ujala německá propaganda: komise dostala k dispozici lékařskou zprávu, podle níž prý byly všechny zabité ženy (ve věku od osmi až do 84 let) před smrtí znásilněny. Počty obětí údajného masakru se začaly řádově navyšovat. Nacistické ministerstvo propagandy spustilo obří mediální kampaň, v níž obvinilo sovětskou armádu z toho, že zabila ne 13, ale několik desítek civilistů a navrch 50 francouzských a belgických válečných zajatců. Civilisté byli údajně mučeni, stříleni nebo pobíjeni polními lopatkami. Vyšetřovatelé ale nijak nezjišťovali totožnost obětí.

Po válce to ještě rostlo

Po skončení války se vyšetřování vražedného incidentu ujal americký tribunál v Neu-Ulmu. Zprávy německé propagandy však v té době už žily vlastním životem a svědčící němečtí vojáci i občané většinou vypovídali v jejich duchu.

V červenci 1946 například bývalý náčelník štábu německé čtvrté armády, generálmajor Erich Dethleffsen, před tribunálem prohlásil, že ruské jednotky civilisty v Nemmersdorfu brutálně mučily, přibíjely k vratům stodol a potom střílely. Potvrdil také, že mnoho žen bylo před zastřelením znásilněno.

Dochovala se i zpráva náčelníka německé domobrany Karla Potreka z roku 1953, který se na místo dostal po znovudobytí obce wehrmachtem. Podle něj byla řada žen ve vsi ukřižována. „V blízkosti hostince stála stodola a k oběma křídlům jejích vrat byla za ruce přibita nahá žena… V domech jsme našli 72 mrtvých žen a dětí a jednoho ubitého starce. Některá miminka měla rozdrcené hlavy,“ tvrdil Potrek.

Dodnes není úplně jasné, co přesně se v Nemmersdorfu stalo. Sovětští vojáci s největší pravděpodobností opravdu pobili 13 civilistů, ale dalších zmiňovaných krutostí se podle novějších výzkumů už nedopustili. Verze vypuštěná německou propagandou však zůstává i dnes živá.