Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nizozemsko nese podle soudu díl viny na masakru ve Srebrenici

Haag - Nizozemsko nese část viny na masakru v bosenské Srebrenici v roce 1995. Rozhodl o tom dnes soud v Haagu. Podle rozsudku je stát občanskoprávně odpovědný za smrt asi 300 muslimských (nyní bosňáckých) mužů, jejichž deportaci z takzvané bezpečné zóny OSN do rukou bosenskosrbských jednotek umožnili nizozemští vojáci.

16.7.2014 17 AKTUALIZOVÁNO 16.7.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační fotografieFoto: Foto: Deník

Musí proto rodinám zaplatit odškodné. Zatím nepravomocný verdikt může mít vážný dopad na mise OSN ve světě, neboť státy se mohou zdráhat vysílat do nich své vojáky. Vraždění ve Srebrenici nepřežilo asi 8000 mužů a chlapců.

„Stát (Nizozemsko) je odpovědný za ztrátu, kterou utrpěli příbuzní mužů deportovaných Srby z budov Dutchbatu v Potočari odpoledne 13. července 1995," konstatovala podle agentury AFP předsedající soudkyně Larissa Elwinová. Dutchbat bylo zkrácené označení nizozemského praporu působícího v Bosně pod velením OSN.

„…Dutchbat neměl nechat tyto muže ze svých budov odejít," dodala soudkyně a zdůraznila, že nizozemští vojáci „měli počítat s možností, že se tito lidé stanou obětí genocidy". „S dostatečnou jistotou lze tvrdit, že kdyby Dutchbat těmto mužům dovolil, aby zůstali na místě, zůstali by naživu," prohlásila Elwinová.

O možném odvolání nerozhodnuto

Soud nicméně zamítl ostatní obvinění vznesená žalující organizací Srebrenické matky, jež sdružuje matky a vdovy zavražděných mužů. Dospěl k závěru, že ač nizozemští vojáci měli přímo ohlásit válečné zločiny, stát nemůže být činěn odpovědný, protože takový postup by stejně nevedl k „přímému vojenskému zásahu OSN", a nemohl tudíž zabránit genocidě.

Nizozemsko rovněž nemůže být odpovědné za to, že jeho vojáci do objektu v Potočari kvůli sanitárním podmínkám pustili „jen" 5000 uprchlíků, ani za smrt tisíců mužů a chlapců později zahrabaných v hromadných hrobech.

Podle agentury DPA nizozemské ministerstvo zatím o možném odvolání nerozhodlo. O odvolání na druhé straně uvažují Srebrenické matky, vzhledem k tomu, že jejich žalobě soud vyhověl jen zčásti. Chtěly, aby nizozemský stát nesl odpovědnost za deportace všech uprchlíků ze Srebrenice.

Verdikt je podle některých směšný

Soud dnes konstatoval, že rodinám obětí masakrů náleží odškodné, o jeho výši podle agentury AP ale nerozhodoval.

Několik bosenských žen vyslechlo podle médií rozsudek v slzách. „Je to politické rozhodnutí," komentovala výrok soudu nespokojeně předsedkyně Srebrenických matek Munira Subašičová. Nicméně právní zástupce organizace Marco Gerritsen verdikt označil za „velký krok správným směrem".

Podle Wima Dijkemy, jenž v Potočari byl, je verdikt „směšný". Televizi NOS řekl, že lékaři upozornili na šíření nakažlivých nemocí po přeplněné základně. Po zvážení rizik se pak rozhodlo o evakuaci, protože autobusy s ženami a dětmi předtím bezpečně dojely do centrální Bosny. „Svět upíral oči na Bosnu, co se mohlo těm lidem stát?" vysvětlil úvahy velení praporu.

Do Potočari nedaleko Srebrenice se před bosenskosrbskými silami uchýlily tisíce Muslimů. Oblast pod nizozemským velením totiž mnozí považovali za bezpečnou zónu. Nizozemští vojáci ale jejich deportaci nezabránili.

Masakr označen za genocidu

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) označil masakr ve Srebrenici za genocidu. Příslušníci nizozemských „modrých přileb", kteří měli od Rady bezpečnosti OSN mandát k ochraně civilních uprchlíků, byli podle dobových svědectví velmi slabě vyzbrojeni, aby mohli odolat nátlaku Srbů.

Nizozemský soud už loni v září v podobném procesu rozhodl, že stát je odpovědný za smrt tří Muslimů, kteří ve Srebrenici zahynuli. Vláda pak slíbila vyplatit rodinám obětí odškodnění po 20.000 eur (550.000 korun). Tribunál v Haagu nicméně dříve uvedl, že nizozemští vojáci působící v silách OSN nejsou za tehdejší masakr odpovědní a nelze je trestně stíhat.

Zářijový i dnešní verdikt mohou mít vážný dopad na budoucí mise OSN v krizových oblastech ve světě. Může totiž odradit státy od účasti v zahraničních vojenských misích, když jejich vojáci mohou být obviňováni z odpovědnosti, pokud se „něco zvrtne".

Před ICTY se za srebrenický masakr zodpovídají bývalý politický vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić a velitel bosenskosrbské armády Ratko Mladić. Zejména Mladić je označován za hlavního viníka tohoto krveprolití, které je považováno za nejhorší masakr od konce druhé světové války.

Srebrenický masakr není ani po 19 letech jen historií
Dobytí enklávy Srebrenica bosenskosrbskými jednotkami a následný masakr přibližně 8000 lidí se stal jedním z tragických vrcholů tříleté občanské války v Bosně a Hercegovině. Vyhánění z domovů, masové vraždění, ale i výsměch požadavkům mezinárodního společenství se staly v letech 1992 až 1995 smutnou realitou, pád jedné ze šesti bezpečných zón vyhlášených OSN v červenci 1995 ale všechny šokoval. Dnes soud v Haagu konstatoval, že část viny na tragédii nese i Nizozemsko.

Právě nizozemští vojáci mírových sil OSN měli muslimskou enklávu uprostřed srbského území chránit, svou roli však nezvládli – i kvůli nedostatečnému vybavení a chybám velení. Několik stovek slabě vyzbrojených „modrých přileb" z Nizozemska mělo potíže se zásobováním a jejich situaci neulehčoval ani mandát, který neumožňoval do konfliktu účinně zasáhnout. Vůli OSN účinně bránit Muslimy proti srbským vojákům nahlodaly i případy braní rukojmí z řad vojáků mírových sil.

Za strůjce obsazení města je považován bosenskosrbský generál Ratko Mladić, kterého nyní, podobě jako někdejšího prezidenta bosenskýsch Srbů Radovana Karadžiče, soudí Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Mladić se ve městě po jeho dobytí osobně ukázal v doprovodu kamery. V polní uniformě se srdečně zdravil se svými vojáky, nařizoval strhnout muslimské nápisy a do objektivu dodal, že je „v srbské Srebrenici, kterou dává srbskému národu jako dar".

Vyděšeným uprchlíkům generál, který se před spravedlností skrýval až do roku 2011, po obsazení Srebrenice rozdával chléb a říkal: „Ničeho se nebojte, buďte v klidu. Brzy přijede dost autobusů a odveze vás – nejdřív ženy a děti – do bezpečí." Autobusy sice za několik dnů přijely, odvezly ale jen ženy, děti a starce; na muže se nemělo dostat. Před srbským útokem žilo ve Srebrenici a okolí asi 45.000 lidí, půlka z nich byli uprchlíci z okolních obcí, kteří se sem uchýlili v letech 1992 a 1993.

Osud lidí ze srebrenické enklávy, odkud jim sarajevská vláda od března 1993 nedovolovala odejít, se tak stal důležitou kartou v rukou lídra bosenských Muslimů Aliji Izetbegoviče a také prostředkem nátlaku na mezinárodní společenství. Enkláva na východní hranici Bosny, ze všech stran obklíčená územím pod srbskou kontrolou, byla skoro úplně závislá na libovůli Srbů, kteří ovládali okolní území a do Srebrenice propouštěli jen málo konvojů se zásobami.

Útok na enklávu o rozloze 150 kilometrů čtverečních začal 6. července 1995 raketovým ostřelováním a Srbové v obavě před leteckými útoky NATO zprvu postupovali pomalu. Nálety ale nepřišly a do srbských rukou navíc padlo 30 Nizozemců, kteří sloužili na předsunutých hlídkových postech. Krátce před pádem města letouny nakonec zaútočily, další bombardování, které by mohlo změnit situaci na bojišti, ale bylo odvoláno poté, co Srbové pohrozili zabitím zajatých vojáků.

Srbské jednotky vstoupily do samotného města od jihu kolem čtvrté hodiny odpoledne 11. července 1995. Většina z obyvatel Srebrenice, hlavně ženy a děti, se v té době soustředila u základny vojáků OSN ve vsi Potočari severně od města. Podle odhadů se zde tísnilo až 30.000 lidí, mezi nimiž byla jen asi tisícovka mužů. Právě z nich se o několik desítek hodin později staly první oběti vraždění. Podle svědků Srbové mnohé z nich na místě zastřelili, další odvezli pryč.

Muži, vojáci a civilisté, doprovázení asi desítkou žen z významných srebrenických rodin, se pak kolem půlnoci na 12. července vydali na cestu přes hory do Tuzly. Ze zhruba 13.000 lidí se jich ale do cíle více než padesátikilome­trového pochodu dostala jen třetina. Během cesty se totiž kolona několikrát střetla se srbskými jednotkami. Část lidí padla, velkou část vyčerpaných uprchlíků ale Srbové zajali. A později postříleli, a to – jak se později prokázalo – podle předem připraveného plánu.

Celkový počet obětí srebrenického masakru, který Mezinárodní soudní dvůr OSN označil za genocidu, se dodnes jen dohaduje, nejčastěji se hovoří o 8000 mrtvých. Pátrání po osudech zabitých a jejich identifikaci znesnadnilo i urychlené přemístění těl z původních masových hrobů na nová místa. Dodnes se podařilo, zejména díky genetice, identifikovat přes 6000 obětí vraždění. Na výročí masakru se pak každoročně u Srebrenice konají nové pohřby, letos bylo pohřbeno 175 obětí.

Události ze Srebrenice, kam se po válce vrátila jen část muslimských obyvatel, jsou živé dodnes. Srbské vedení ale dlouho odmítalo odpovědnost za masakr. Vláda Republiky srbské masakr poprvé přiznala v červnu 2004, kabinet tehdejšího Srbska a Černé Hory podobný krok učinil až o rok později. Na 15. výročí tragických událostí, do Srebrenice na znamení usmíření zavítal srbský prezident Boris Tadić. Za účast na masakru již odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i Haagu desítky lidí.

Autor: ČTK

16.7.2014 VSTUP DO DISKUSE 17
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Robert Plaga.
12

Plaga nejdřív učil o porcování medvěda, teď sestavuje školský rozpočet

Ilustrační foto.
12 33

Asfaltování za sněhu. Silničáři opět dohánějí resty

Podruhé narozen pod koly tramvaje a padlý symbol Vánoc: nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 11. prosince 2017.

Americký přeběhlík do Severní Koreje zemřel, bylo mu 77 let

Zřejmě jediný známý přeběhlík ze Spojených států do Severní Koreje, seržant americké armády Charles Jenkins, zemřel ve věku 77 let v Japonsku. V Severní Koreji prožil bezmála čtyřicet let

Vánoce v cizině. Pelta tvrdí: Nový předseda bude zvolen

Za normální situace by jezdil po republice. Od Aše až po Havířov by sháněl podporu. Sliboval, přemlouval, lobboval. Jenže nemůže. Ať už dnešní volební valná hromada fotbalové asociace dopadne jakkoliv, Miroslav Pelta zůstane stranou. „Nekandiduji na žádnou funkci,“ poznamenal Pelta v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Bio, raw, bezlepkové i tradiční. Cukráři jsou zavaleni objednávkami

/INFOGRAFIKA, ANKETA/ Vánoční pečivo v Praze ještě objednat lze, ale cukráren s volnou kapacitou každým dnem ubývá. Kilo vyjde průměrně na 600 korun. K dostání jsou i varianty bezlepkové, bezlaktózové či raw, tedy syrové.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT