Švédská akademie v prohlášení uvedla, že výzkum obou vědců výrazně přispěl k porozumění způsobu, jakým buňky zpracovávají signály z okolního prostředí a jak se na základě toho přizpůsobují novým situacím.

Hormonální pochody

Buňky tak činí i za pomoci receptorů umístněných na buněčné stěně, z nichž mezi nejdůležitější patří receptory vázané na G proteiny. Ty umožňují například regulaci různých hormonálních pochodů nebo přenos nervových impulzů. Těchto receptorů využívá asi polovina dnešních léků.

Devětašedesátiletý Robert Lefkowitz, který působí na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně, řekl, že byl oceněním velmi překvapen. Telefonát ze Švédska prý vůbec neslyšel, protože spal a měl špunty v uších. Musela ho tak vzbudit až manželka.

Sedmapadesátiletý Brian Kobilka, který řadu let působil po boku Lefkowitze, je momentálně činný jako profesor na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.

Jediný Čech

Loni Nobelovu cenu za chemii získal Izraelec Daniel Šechtman za objev takzvaných kvazikrystalů, který změnil pohled vědců na pevné látky. Celkem má cena od roku 1901, kdy byla udělena poprvé, 163 laureátů, z nichž ji jako jediný v letech 1958 a 1980 dvakrát obdržel Brit Frederick Sanger. Jediným českým laureátem v tomto oboru je zatím Jaroslav Heyrovský, který byl v roce 1959 oceněn za objev polarografie – metody analýzy roztoků.

Letošní seriál vyhlašování Nobelových cen byl zahájen v pondělí, když se laureáty ceny za lékařství a fyziologii stali Japonec Šinja Jamanaka a Brit John Gurdon za výzkum kmenových buněk. V úterý získali cenu za fyziku Američan David Wineland a Francouz Serge Haroche za přínos na poli kvantové fyziky. Vyhlašování bude pokračovat ve čtvrtek a v pátek oznámením laureátů za literaturu a za mír. Jako poslední bude v pondělí 15. října oznámeno jméno nositele Nobelovy ceny za ekonomii.

Nižší odměna

Finanční odměna spojená s Nobelovou je oproti loňsku kvůli hospodářské krizi o 20 procent nižší, místo deseti milionů švédských korun (zhruba 29 milionů Kč) činí osm milionů.

Ocenění nese jméno švédského vynálezce dynamitu Alfreda Nobela (1833–1896). Ten ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě.

Nobelovy ceny budou laureátům slavnostně předány 10. prosince, v den výročí Nobelova úmrtí.

V bývalém Československu získal prestižní ocenění vedle Heyrovského ještě Jaroslav Seifert, který v roce 1984 dostal cenu za literaturu.

Robert Lefkowitz (69)

* Tento americký vědec proslul zejména výzkumem G-proteinových receptorů. Tyto receptory se v těle účastní řady nepostradatelných procesů, například umožňují regulaci různých hormonálních pochodů, ovlivňují buněčný růst a přenos nervových impulzů.
* Lefkowitz se svými kolegy v polovině 80. let naklonoval nejprve beta-adrenergický receptor a poté osm adrenergických receptorů, na něž se váže noradrenalin a adrenalin. To vedlo k významnému objevu, že všechny G-proteinové receptory mají podobnou molekulovou strukturu.
* Narodil se 15. dubna 1943 v New Yorku, kde vystudoval na Columbijské univerzitě nejprve chemii a poté medicínu. Pak pracoval krátce jako lékař, než v roce 1968 nastoupil jako výzkumný pracovník do Národního institutu zdraví v Bethesdě v Marylandu. V letech 1970 až 1973 získával další zkušenosti a poznatky v nemocnici v Bostonu, která spolupracuje s Harvardovou univerzitou.
* Od roku 1973 byl asistujícím profesorem (od roku 1977 je řádným profesorem) na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně.

Brian Kobilka (57)

* Profesor na fakultě molekulární a buněčné fyziologie na americké Stanfordově univerzitě. Je znám výzkumem struktury a aktivity receptorů spojených s G proteinem (CPCR). Jeho objevy využívají i další vědci, neboť tyto proteinové receptory mají velký potenciál jako léčebné cíle v širokém spektru chorobných stavů. Též spoluzakládal biotechnologickou společnost ConfometRx, zabývající se výzkumem G-proteinových receptorů.
* Narodil se v roce 1955 v Little Falls, hodnosti bakaláře dosáhl na Minnesotské univerzitě v roce 1977 a doktorátu na lékařské fakultě Yaleovy univerzity v roce 1981. Od roku 1984 pracoval v laboratoři Roberta Lefkowitze na Dukeově univerzitě, do Stanfordu se přesunul v roce 1990.
* Kobilka je nositelem řady ocenění. Jeho práce o struktuře GPCR byla oceněna jako „průkopnický čin roku 2007" v časopise Science. Vloni byl jmenován členem americké Národní akademie věd.
* S manželkou se seznámil na Minnesotské univerzitě a mají dvě děti, žijí v kalifornském Palo Altu.