Je typickou voličkou staronového prezidenta Luise Inácia Luly da Silvy (77), který byl s přestávkou v neděli zvolen již potřetí. V těsném souboji, se ziskem necelých jednapadesáti procent, porazil stávající hlavu státu Jaira Bolsonara. Zatímco Lula přesvědčivě vyhrál v chudých státech na severu, Bolsonaro ho jasně porazil v těch bohatších na jihu.

Levicový Lula se chce zaměřit na sociální politiku, školství či ochranu deštného pralesa. Odmítá rasismus, předsudky a diskriminaci lidí. Je si vědom, že Brazílie čítající dvě stě patnáct milionů lidí je politicky rozdělena, proto se hned po výhře nechal slyšet, že bude zastupovat i ty, kteří ho nevolili.

Na sociální programy kladl důraz i při předešlém prezidentování. Asi pětapadesáti milionům lidí pomohl ten nejznámější – Rodinná kapsa (Bolsa Família). Na základě něj dostávají chudé rodiny nad rámec běžných dávek příspěvek, který je podmíněn například tím, že posílají své děti do školy.

Oblíben je též levicí prosazený program Můj dům, můj život (Minha cas, Minha vida), kdy Brazilci z nejslabších sociálních vrstev získávají družstevní byty nacházející se i v lukrativních částech měst. Tedy žádná vyloučená ghetta.

Třeba Regina Elizeusouza z Ria de Janeira se z nuzného obydlí přestěhovala do bytu s balkónkem poblíž fotbalového stadionu Maracana. Již zmíněná Sonja Rosas se do projektu zatím nepřihlásila. Říká, že je to moc papírování, kterému nerozumí. Lula jejich protloukání se životem rozumí, neboť sám pochází ze skromných poměrů.

Práce od dětství

V roce 1945 se narodil ve vesnici Caetés v brazilském státě Pernanbuco. Kvůli sociální situaci rodiny musel po čtyřech letech opustit základní školu, přičemž číst a psát se naučil jako samouk v deseti letech. Ve dvanácti začal pracovat jako pouliční prodavač a čistič bot. Pomáhal tím živit matku a šest sourozenců.

V devatenácti přišel při obsluze lisu v továrně na výrobu automobilových součástek o levý malíček na ruce. To bylo hlavním impulsem jeho vstupu do odborů, kde začal aktivně působit. Během vojenské diktatury strávil měsíc ve vězení za pořádání stávek. V roce 1980 založil Stranu pracujících, v níž působí dodnes. Je otcem pěti dětí (z nich jednoho adoptovaného).

Po opakovaných neúspěšných kandidaturách byl prezidentem prvně zvolen v roce 2003. V čele země stál nepřetržitě osm let. V té době navštívil i Českou republiku, kde ho v roce 2008 přijal tehdejší prezident Václav Klaus.

„Už jsem docela zkušený politik, ale myslím, že ještě nikdy jsme při prezidentské návštěvě nemluvili o takových podrobnostech, jako dnes s prezidentem Lulou,” uvedl tehdy.

Lula však zažil i horké chvíle. Pár let po skončení druhého prezidentského mandátu byl za údajnou korupci nepravomocně odsouzen na dvanáct let. Proto se před čtyřmi roky nemohl účastnit prezidentského klání. Přes rok a půl strávil za mřížemi, později byl ale jeho soudce Sergio Moro, který se stal ministrem spravedlnosti v Bolsonarově vládě, označen za zaujatého. Nejvyšší federální soud Lulu zprostil všech obvinění. A on se tak mohl vrátit na výsluní.