Kliknutím zvětšíteTakovou katastrofu nikdo nečekal. Předpovědi počasí z počátku února roku 1978 pro státy na severovýchodě Spojených států amerických sice uváděly, že oblast pokryje sníh, nic ale nenaznačovalo, že by mělo jít o zvlášť mimořádné sněžení. Snad jediným varováním byla slova moderátora stanice CBS. „Zasáhne nás to tvrdě,“ dovolil si tehdy říct Harvey Leonard. Ani on sám ale zřejmě v tu chvíli netušil, jak prorocký jeho výrok bude. Už o několik hodin později totiž přišlo bílé peklo.
Mezi 6. a 8. únorem před 45 lety se na severovýchodě USA rozpoutala obří sněhová bouře. Přírodní živel zasáhl americké státy Connecticut, Maine, Massachusetts, New Hampshire, Rhode Island, Vermont, New Jersey, Pennsylvania a také město New York. „V některých oblastech Rhode Islandu a Massachusetts napadlo za 32 hodin až 140 centimetrů sněhu,“ uvádí server History. Silný vítr navíc vytvářel závěje vysoké i čtyři metry.
Sníh ale nebylo to jediné, co tisíce lidí dostalo do nesnází. Dílo zkázy dokonaly záplavy v pobřežních oblastech. „Blizard doprovázel vítr o rychlosti osmdesát kilometrů za hodinu s nárazy i 160 kilometrů za hodinu. Obří vlny na pobřeží státu Massachusetts ničily a odnášely domy při moři, v sousedním státě Maine pak zničily také tři majáky,“ konstatuje server History.
Při sněhové bouři na severovýchodě USA v únoru 1978 se tvořily závěje vysoké i několik metrů
Bilance přírodní katastrofy byla děsivá. „Dle údajů Amerického červeného kříže zemřelo 99 lidí a 4 587 lidí utrpělo zranění. V době bouře Červený kříž musel poskytnout dočasné přístřeší 39 tisícům lidí, kteří buď uvázli mimo domov, nebo byli nuceni své domovy opustit. Jen stát Massachusetts odhadl škody způsobené blizardem na 500 milionů dolarů,“ konstatuje zpráva amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) (dostupná na webu amerického Národního meteorologického úřadu). Zničeno nebo vážně poškozeno bylo přes deset tisíc domů.
Peklo bez varování
Rozsah katastrofy umocnilo, že zastihla množství lidí nepřipravených. Úřady vydaly varování až ve chvíli, kdy už bouře začala, předpovědi počasí z předchozích dní neohlašovaly nic neobvyklého. Většina lidí se tak v pondělí 6. února 1978 ráno, kdy začalo sněžit, nic netušíc vydala do práce či do školy. „Meteorologové v předchozích dnech věděli, že se něco blíží, jen netušili, co to je,“ zmiňuje server New England Historical Society.
Předpovědi počasí sice počítaly se sněžením, ale ani odborníci nedokázali dříve, než ve chvíli, kdy už bouře začínala, odhadnout její rozsah. „V pátek 3. února se východ USA nacházel v systému vysokého tlaku s jasným zimním počasím. Jediným náznakem bouře byl slabý frontální systém na západě, nedaleko kanadských hranic. Situace se nezměnila až do noci na neděli, kdy se oblast nízkého tlaku začala přesouvat nad Velká jezera, a na okrajích byly typické, i když poměrně silné sněhové srážky. V neděli 5. února bylo zaznamenáno sněžení, které vytvořilo několikacentimetrovou pokrývku v oblasti Appalačských vrchů, ale nešlo o nijak zvlášť silnou bouři,“ konstatuje dokument sepsaný NOAA.
Takto vypadala sněhová apokalypsa v USA a Kanadě loni v prosinci:
Když bouře ukázala svou pravou tvář, už nebyla šance, aby se varování dostalo ke všem včas. V noci z neděle na pondělí se sněžení změnilo v katastrofu s rychlostí větru dosahující úrovně hurikánu. Nad severovýchodními státy USA se totiž systém nízkého tlaku srazil s arktickým vzduchem proudícím z Kanady. V pondělí se živel rozzuřil, a to nejhorší pak přišlo v noci na úterý a v době celého úterního dne a části středy 8. února.
Zatímco odborníci podle zprávy NOAA pochopili prakticky okamžitě po vypuknutí bouře, že se na severovýchod USA žene živel s velkým ničivým potenciálem, laikům, kteří v mezičase nesledovali předpověď, to došlo až v pondělí dopoledne. Tehdy už několik hodin hustě sněžilo. Úřady sice okamžitě přikázaly uzavřít veřejné budovy a firmám nařídily pustit zaměstnance z práce dřív, ale bouře už byla příliš silná.
Moderátor počasí vzpomíná na počátek sněhové bouře 6. února 1978:
#youtube|AjTuFatMs3Q?t=111#
Sníh padal nepřetržitě celých 33 hodin. Na některých místech se postupně změnil na déšť se sněhem, přičemž nízké teploty způsobily, že po dopadu na zem okamžitě zamrzal. Povrch sněhové masy byl jako klouzačka a velmi pevný. Svou váhou pak tato masa lámala stromy i střechy.
Zpráva NOAA ovšem konstatuje, že škody ani oběti na životech, které bouře způsobila, nelze zazlívat meteorologům. Ti totiž neměli šanci z dat odhadnout dříve, než v noci na pondělí, že se blíží katastrofa takového rozsahu. A když to zjistili, udělali vše, co bylo v jejich silách. „Zaměstnanci každé pobočky Národního meteorologického úřadu velmi rychle pochopili závažnost bouře a rychle sdělili informace o povaze a hrozbě živlu veřejnosti i místním, regionálním a státním úřadům odpovídajícím za připravenost na katastrofy,“ stojí v dokumentu.
Záběry na lidi uvázlé v autech v době sněhové bouře z roku 1978:
Problémem se ovšem stalo, že tehdejší systémy varování obyvatelstva neumožnily všechny lidi upozornit včas, některé pobočky meteorologů stály na práci dobrovolníků, a mnohé lidi čekalo překonání poměrně velké vzdálenosti z práce domů.
Smrt pod sněhem
Bouři byla velká část lidí vydána napospas při pokusech dostat se zejména z velkých měst domů. Některým se to už ani nepovedlo, a uvázli v kancelářích. Paradoxně to byli ti šťastnější. Odpoledne už totiž bylo sněhu tak moc, že jej sněžné pluhy nestíhaly odklízet, a tisíce lidí uvázly v autech. „Odhaduje se, že sníh uvěznil na silnicích a dálnicích státu Massachusetts kolem tři a půl tisíce aut,“ uvádí server History.
Všechny dopravní tepny kolem Bostonu brzy zahltila auta, která se kvůli sněhu a jím způsobeným nehodám nemohla dostat dál, a také zkřížené přívěsy kamionů. Na kolonu přitom neustále padal sníh, a pluhy neměly kudy projet. „Cesta 128 se změnila na sněhem pokryté parkoviště. Mnoho lidí zůstalo uvězněných v uvázlých autech, které postupně zasypával sníh - nejdříve po kola, pak po dveře, a v určitých místech je zcela pohřbil. Lidé tak byli nuceni ve vozech přečkat i celou noc,“ nastiňuje server Mass Moments, který se věnuje připomenutí významných událostí z historie státu Massachusetts.
Ty šťastnější posádky v úterý vyhrabali z aut pod sněhem vojáci či záchranáři, kteří se k jejich vozidlům dostávali pěšky. „Sníh byl tak vysoko, že když k nám dorazil voják, jeho boty byly na úrovni mého okénka. Byli jsme tak vděční, že žijeme, že nás zachránili,“ popsal muž z Massachusetts.
Silnice 128 v Massachusetts se při sněhové bouři v únoru 1978 změnila na sněhem pokryté parkoviště. Lidé v autech na záchranu čekali i celou noc, více než deset se jich udusilo
On i další vysvobození pak putovali do provizorních nocleháren, třeba v tělocvičnách. Někteří odvážní se pokusili dostat domů pěšky. Podobně skončila dokonce i guvernérka státu Connecticut Ella Grassová, která rovněž musela nechat své zapadané auto na místní dálnici a do města došla v závějích po vlastních.
Ne každý ale měl takové štěstí, že se v zasypaném autě dožil rána. Čtrnáct lidí na dálnicích a silnicích zemřelo pomalou smrtí. „Jak sníh zcela pohřbil jejich auta, mnozí lidé se v nich udusili výfukovými plyny,“ zmiňuje server New England Historical Society.
Dům zasténal
V pobřežních oblastech čekala smrt další desítky lidí - tentokrát ale v ledové vodě. Silný vítr, který bouři doprovázel, totiž způsobil záplavy. Na pobřeží se celé dva dny valila jedna obří - mnoho metrů vysoká - vlna za druhou. Voda brala vše, co jí přišlo do cesty. „Obří vlna vytrhla pětiletou dívku Amy Lanzikasovou přímo z náručí její matky, když obě odváželi hasiči v člunu. Utopila se jak holčička, tak její soused Edward Hart, který se ji pokusil zachránit,“ přibližuje jeden z tragických příběhů web New England Historical Society.
Záplavy v přímořských oblastech. Pobřeží zalila vlna ledové vody. Lidé si zachraňovali nejen své životy, ale také životy svých domácích mazlíčků:
Další tisíce lidí přišly o své domovy. Zasaženo bylo například pobřežní město Revere. „Seděla jsem v obývacím pokoji, když domem otřásaly vlny a vítr. A pak přišla ta jedna vlna. Byl to zvuk jako žádný jiný. Řev a kvílení jako siréna. Celý dům jakoby zasténal, a já věděla, že je čas vypadnout,“ popsala přeživší z Revere. Zachránila si život. Její dům vlny a vítr zcela rozdrtily.
Blizard z února 1978 na severovýchodě USA s sebou v pobřežních oblastech přinesl záplavy, které zničily tisíce domů. Mezi nimi i historický rybářský příbytek Motif Number 1. Několik měsíců po jeho zničení byla postavena identická kopie (na snímku)
Podobně na tom byla Joseph Conleyová. „Když se po bouři vrátila do svého bydliště v Scituate, zjistila, že záplavy její dům kompletně zdemolovaly - stála jen toaleta,“ nastiňuje server New England Historical Society.
Uvězněni na stadionu
Než blizard odezněl, a kvůli hromadám sněhu mnohdy i déle, museli přeživší zůstat v provizorních noclehárnách, kde jedli, co měli zrovna po ruce. „Množství lidí bylo uvězněných v kancelářích, kde žili ze zásob tamních automatů. V chrámu svatého Bartoloměje v Needhamu v Massachusetts se ukrylo dva tisíce lidí, kteří spali v kostelních lavicích. V Dedhamu našlo tři sta motoristů úkryt v kině hned u dálnice, a pak zde do odeznění bouře jedli popcorn a dívali se na filmy,“ popisuje server New England Historical Society.
Nepřipravené zastihl blizard i hokejové fanoušky. Právě v den, kdy bouře vypukla, jich jedenáct tisíc dorazilo na stadion Boston Garden, aby zde sledovali univerzitní hokejový zápas. Část z nich pak neměla, jak se dostat domů. „Několik dalších dní pak jedli na stadionu hot dogy, spali na tribunách, a jak poukázal reportér listu Boston Globe Dan Shaughnessey, používali hřebeny a deodoranty, které po sobě v šatnách nechali i hokejisté Terry O'Reilly a Wayne Cashman,“ nastiňuje web New England Historical Society.
Odklízení sněhu a opuštěných zasypaných aut na silnicích trvalo i po ustání bouře ještě celých šest dní. Život jakoby se zastavil - lidé nechodili do práce, nefungovaly školy. „Guvernér Massachusetts Michael Dukakis zakázal pohyb jakýchkoliv aut kromě záchranářských a odklízecích, protože množství zapadlých aut znemožňovalo sněžným pluhům konečně odklidit silnice,“ píše server History.
Sněhová bouře počátkem února 1978 řádila i ve státě Rhode Island. Lidé se z domů nemohli dostat i několik dní
Dobrovolníci, kteří pomáhali lidem, jež přišli o domovy, šli až na pokraj svých sil. „Ve městě Hull Lillian Willisová a Joanne Fallonová vařily v místní škole jídlo pro 1 400 lidí. Ženy pracovaly deset dní v kuse, střídaly se při 36hodinových směnách. Willisová vzpomínala, že už čtvrtý den se jí rozpadly boty na nohách,“ uvádí server New England Historical Society.
Lidé v Bostonu si užívají sněhovou bouři:
Mnohde si lidi vařit nemohli - v nejpostiženějších oblastech nefungovala elektřina, voda ani plyn. A další zase neměli z čeho se zasytit, docházely jim totiž zásoby. „Například v hlavním městě státu Rhode Island Providence bylo cestování kamkoliv téměř nemožné. Tamní guvernér Joseph Garrahy nařídil, aby zavřely všechny obchody kromě potravin. Jenže pouze pár těchto podniků mělo zásoby, takže když bouře ustala a silnice byly stále zavřené, potraviny musely být do oblasti dopraveny letecky. Podobně to vypadalo i v Bostonu, kde na několika místech vypuklo rabování,“ uvádí server History.
Zbytečná smrt
Podle pamětníků měla sněhová bouře paradoxně i pozitivní důsledky. Lidé si nezištně pomáhali. „Vzájemně si pomáhali sousedé a všichni pak také zcela neznámým lidem, kteří kvůli sněhu někde uvázli. Uzavřené silnice způsobily, že se lidé pohybovali z místa na místo na lyžích a saních. Obyvatelé Bostonu vzpomínají, jak byl náhle v jejich městě bez aut klid a čistý vzduch. U pobřeží zase rozbouřené moře vyvrhlo na pláže zmrzlé humry a korýše, což pomohlo místním, kterým pomalu ubývaly zásoby jídla,“ zmiňuje server Mass Moments.
Mnozí si nečekané sněhové volno a prázdniny po odeznění bouře náležitě užili. „Studenti University of Connecticut stavěli sněhové sochy na motivy Star Wars. Studenti Brownovy univerzity skákali z oken kolejí do sněhu a společně uváleli sněhovou kouli o průměru dva a půl metru,“ popisuje zábavu server New England Historical Society.
Jenže sněhové veselí mělo mnohdy i tragické konce. Množství studentů a dětí se při řádění zranilo, a ještě více tak zatížili kolabující záchranný systém. Někdy se udála opravdu zbytečná neštěstí. „Známý je třeba případ desetiletého Petera Gosselina. Ten doma skočil ze střechy verandy do hlubokého sněhu. Při pádu si ale poranil hlavu, a ve sněhu umřel. Přestože musel být těsně u domu, jeho tělo se v hlubokém sněhu nedařilo objevit ještě další tři týdny,“ píše server New England Historical Society.
12
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
