Kliknutím zvětšíte„Nemohu vám říct, proč je tato mise tak důležitá, ale pokud uspějete, bude žít v paměti Norska po stovky let.“ Psal se únor 1943, když se těmito slovy loučil norský vědec a odbojář Leif Tronstad ve Velké Británii se šesticí krajanů, kteří se právě vydávali na nejnebezpečnější misi svých životů. Jejich cílem bylo zlikvidovat norskou továrnu na takzvanou těžkou vodu, kterou nacisté nutně potřebovali ke svému jadernému programu.
Jedním z hlavních plánovačů sabotáže byl právě Tronstad, brilantní chemik, který se okamžitě po německé okupaci Norska zapojil do protinacistického odboje a nyní spolupracoval s britskými tajnými službami a vojenským velením. 27. března uplyne od narození tohoto mimo Norsko zapomenutého hrdiny, který však velkou mírou přispěl k porážce nacistického Německa, 120 let. Tronstad stál u zrodu veškerých akcí, jimiž Spojenci dosáhli výrazného zpomalení nacistického jaderného programu, jehož případný úspěch mohl rozhodnout o tom, že by druhá světová válka dopadla zcela jinak.
Trailer seriálu Boj o těžkou vodu. Postava Leifa Tronstada hned v úvodním záběru:
O operaci Gunnerside, kterou Tronstad naplánoval, vzniklo i několik hraných snímků. Nejnovějším je šestidílná norská miniserie Boj o těžkou vodu z roku 2015. Zatímco si tvůrci v některých momentech a u některých dalších postav vypomohli i fabulací, Tronstada a jeho činy zobrazují poměrně hodnověrně.
Nejhorší student
Leif Tronstad se narodil v roce 1903 v norském městě Bærum. Už na střední škole se ukázalo, že má velký talent pro přírodní vědy - střední školu ukončil s vynikajícími známkami z matematiky. Jeho snem bylo pokračovat ve studiu elektrického inženýrství na Norské univerzitě vědy a technologie, podmínkou pro přijetí ale byly předchozí pracovní zkušenosti v oboru. Když pak přišel čas nástupu ke studiu, Tronstad nakonec zvolil technickou chemii. „Tehdy se o něm říkalo, že je vůbec nejhorším studentem, který byl kdy přijatý,“ stojí v článku magazínu Chemistry World.
Jenže brzy se ukázalo, že výsledky přijímaček vůbec neodpovídaly Tronstadovým skutečným schopnostem. Promoval už jako nejlepší student fakulty. „Aby si cokoliv zapamatoval, stačilo mu přečíst si to jednou,“ vzpomínali později jeho spolužáci.
Tronstad mínil pokračovat v akademické kariéře na Norském technologickém institutu, nakonec ale s nástupem počkal ještě rok, aby si přivydělal a také jej čekala povinná vojenská služba. Při ní dokázal, že má nejen vynikající mozek, ale je i skvělým sportovcem - obě tyto své kvality pak využil při protinacistickém odboji. Tronstad byl oceňovaným atletem. „Ve štafetě 4 x 1500 metrů dokonce se svým týmem na čas stanovil norský rekord,“ stojí v jeho nekrologu publikovaném v roce 1945 v prestižním magazínu Nature.
Další stupeň studia na Norském technologickém institutu zvládl i při práci a pokračující vojenské službě tak skvěle, že jeho závěrečná práce byla ohodnocena jako výjimečná, a dokonce byl o ní informován tehdejší norský král Haakon.
Zdálo se, že za těchto okolností má Tronstad před sebou život brilantního akademika, naplněný milovanou vědou a působením na nejprestižnějších norských i zahraničních institucích. „Za svou vědeckou kariéru publikoval osmdesátku významných prací,“ uvádí web NTNU - University History Collections.
Postupně působil v Berlíně, Stockholmu, kde získal doktorát, a už jako pedagog Norského technologického ústavu dostal stipendium pro výzkum na britské University of Cambridge. Mimo jiné po výzkumu objasnil desítky let trvající záhadu, proč některé kovy nekorodují. „V roce 1936 se stal jedním z nejmladších profesorů v Norsku. Byl oblíbený mezi kolegy i studenty a měl pověst prvotřídního pedagoga,“ uvádí jeho nekrolog v magazínu Nature. Šťastný byl i v osobním životě, v roce 1928 se oženil a postupně se stal dvojnásobným otcem.
Jenže dějinné události, které začaly otřásat Evropou a postupně i zbytkem světa, měly už brzy život tohoto chemika obrátit vzhůru nohama. Ze zapáleného vědce se stal odhodlaný protinacistický odbojář a norský národní hrdina, který ale záchranu své vlasti i milionů lidí v zahraničí zaplatil vlastním životem.
Ostře sledovaná továrna
Přibližně v době, kdy se k moci v Německu dostal nacistický vůdce Adolf Hitler, se Tronstad v Norsku podílel na vybudování světově unikátní továrny. Společnost Norsk Hydro, která se specializovala na výrobu umělých hnojiv, už delší dobu při tomto procesu jako vedlejší produkt vyráběla také takzvanou těžkou vodu (oxid deuteria). Jde o vodu, jejíž molekuly obsahují místo obou atomů vodíku jeho izotop deuterium – tedy vodík s jádrem tvořeným jedním protonem a jedním neutronem. Těžká voda se může využívat v jaderných reaktorech.
Tronstad, kterého si firma najala jako konzultanta, společně s Jomarem Brunem, který vedl továrnu Norsk Hydro v norském Rjukanu, si uvědomili, jak velký význam těžká voda má a že ona sama může být žádaným produktem. „A tak společně navrhli možnost masové produkce těžké vody za využití vodní elektrárny Vemork,“ uvádí magazín Chemistry World. V roce 1934 tak u Rjukanu pod hlavičkou Norsk Hydro otevřela brány první továrna na těžkou vodu na světě. Zájem o ni měli firmy a vědci také z Francie či Velké Británie.
Mezitím se však Hitler jal uskutečnit svůj plán na podrobení Evropy a továrna na těžkou vodu ve Vemorku se pro nacisty mohla stát takříkajíc esem v rukávu a výrazně přispět k potenciálnímu německému vítězství.
Nacisté samozřejmě vyvíjeli nové zbraně a už roku 1939 psal vědec Albert Einstein americkému prezidentovi upozornění, že se pokoušejí vyrobit atomovou bombu. Německý vědecký tým pracující na nacistickém jaderném programu došel k závěru, že pro její úspěšnou výrobu bude potřeba velké množství těžké vody. V reaktoru totiž může posloužit k výrobě plutonia, nutného k sestavení jaderné bomby. Naštěstí pro Němce se přesně to, co chtěli, nacházelo v jedné z okupovaných zemí.
I Norsko se na počátku druhé světové války stalo jednou z oběti nacistické rozpínavosti. Německá invaze do severské země začala bez předchozího vyhlášení války na jaře 1940. Norové se ale nemínili vzdát snadno a pádu země do rukou okupantů (mimochodem, mezi německými výsadkáři v Norsku byl i pozdější zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich) předcházely tvrdé boje. Při nich stačila ze země uprchnout norská královská rodina i parlament, kteří v exilu ve Velké Británii vytvořili exilovou vládu. Po porážce norského odporu a okupaci země pak nelegitimní norská Quislingova vláda uzavřela s Německem spojenectví.
Německá pěchota v bojích při obsazování Norska
Nacistické okupaci se postavil také voják Tronstad. Nejdříve informoval své studenty o politické situaci, pak odvezl svou rodinu pryč z obsazovaných měst na rodinnou chatu na venkově a následně se připojil k ozbrojeným odbojářům. Když byl ozbrojený norský odpor armády i dobrovolníků poražen, pokračoval Tronstad ve zpravodajské odbojové činnosti.
V roce 1941 působil v odbojové skupině Skylark B, přičemž vysílačkou udržoval kontakt s Londýnem a mimo jiné vysílal upozornění na to, že se Němci začínají až přílišně zajímat o továrnu na těžkou vodu ve Vemorku (tyto informace získával od svého kolegy Bruna, s nímž pomáhal továrnu zakládat). Jenže nacistické tajné služby zapracovaly, a na podzim 1941 začaly jednotlivé odbojáře zatýkat. Jednomu ze zatčených se naštěstí podařilo upozornit Tronstada, a tak když si pro něj gestapo přišlo domů, byl už skrytý. „Pak utekl do Švédska, odkud se dostal do Velké Británie,“ připomíná web Atomic Heritage Foundation.
Večírky s hollywoodskou herečkou
Pro Spojence se stal oceňovanou posilou. Ve Spojeném království měl ve chvíli příjezdu množství kontaktů, ať mezi vědci, nebo díky zpravodajské činnosti posledních měsíců také mezi odbojáři, exilovou norskou vládou a britskými silami.
Sami Britové si hned od začátku uvědomili, jak cennou osobou díky svým znalostem a schopnostem Tronstad je, a nabídli mu pozici přímo v britských silách, on se ale rozhodl pracovat především na osvobození Norska a posílení norského odboje. Proti Němcům chtěl bojovat přímo ve válečné vřavě a přihlásil se do vojenské služby. Norské vojenské vedení mu ale tento krok rozmluvilo, neboť byl "příliš cenný", aby padl na bojišti. „Vzhledem k jeho vědeckým znalostem, jeho vědomostem o továrně ve Vemorku a norském odboji mu byla činnost přímo na bitevním poli zakázána,“ uvádí web Atomic Heritage Foundation.
A tak se Tronstad musel (i když nerad) smířit s pozicí "muže v pozadí". Postupně pracoval pro exilové norské ministerstvo obrany a norské vojenské velení a zpravodajskou službu. Úkolem sekce, kterou vedl, bylo plánování sabotážních akcí na průmysl a dopravu tak, aby Norsko nebylo pro nacisty dojnou krávou, ale zároveň aby nebyl norský průmysl zničen. Shromáždil kolem sebe také uprchlé norské vědce a společně úderným jednotkám poskytovali důležité technické znalosti.
Přestože nesměl do boje, jeho život ve Spojeném království byl pořádně akční. „Setkával se s ministry i norskou královskou rodinou, nočními vlaky jezdil do Skotska, kde se odehrával výcvik partyzánů pro sabotážní akce, kterým prošel i on sám. Mezitím se věnoval vědeckému výzkumu, pravidelně získával informace od tajné služby MI6 a dokonce měl čas vyrážet do britských nočních klubů, kde údajně pařil i se slavnou herečkou Vivien Leighovou. Přednostně se ale samozřejmě věnoval práci a rychle kariérně stoupal, dosáhl hodnosti majora,“ uvádí Chemistry World.
Boj o těžkou vodu
Když Norsko obsadili Němci, Tronstad zpočátku nevěděl o nacistických plánech s těžkou vodou, jejíž výrobu sám spouštěl. V době před útěkem do Británie ale od bývalého spolupracovníka Bruna zjistil, že okupanti požadují zvýšení její produkce. Později se od Britů dozvěděl o nacistickém jaderném programu. Když do sebe informace Britů a Norů zapadly, před Spojenci se objevila hrůzostrašná skládačka a životně důležitý úkol: je potřeba okamžitě udělat vše pro to, aby byl co nejvíce zpomalen nebo úplně zastaven nacistický jaderný program, a pro tento cíl je nutné odstavit je od výroby těžké vody.
V praxi to znamenalo jediné: zničit továrnu Vemork. Jedním z hlavních plánovačů Operace Telemark, což byla série spojeneckých sabotážních vojenských akcí, které měly za cíl zničit továrnu u norského města Rjukan v kraji Telemark, se stal i Tronstad. Ten mimo jiné osobně školil a připravoval výsadkáře na to, co v továrně najdou. Celá akce se odehrávala pod taktovkou britského SOE, tedy Oddělení pro zvláštní operace, což byla zvláštní sekce britské tajné služby MI6 založená na popud Winstona Churchilla, jejímž cílem bylo provádění sabotážních akcí v nacistickém Německu a jím okupovaných zemích.
Vodní elektrárna a továrna Vemork ve 30. letech minulého století. Vyráběla se zde těžká voda, kterou později chtěli získat nacisté pro svůj jaderný program
V říjnu 1942 byla na norskou náhorní plošinu Hardangervidda vysazena čtyřčlenná skupina norských parašutistů s krycím názvem Grouse (Tetřev). Měla za úkol prozkoumat cíl a jeho okolí a připravit přistání jednotky britských ženistů. Britové původně chtěli továrnu bombardovat, Tronstad byl ale proti. „Jednak se obával, že bomby zasáhnou zásoby dusíku v chemické části továrny, a tím by se ocitly v ohrožení životy civilistů v Rjukanu. Jednak upozornil, že zařízení pro výrobu těžké vody se nachází v podzemí továrny, pod vrstvami betonu a kovu, takže bombardování je vůbec nemusí poškodit,“ vysvětluje web Atomic Heritage Foundation.
Brity se mu ale zcela nepovedlo odradit. Britské velení rozhodlo, že v blízkosti továrny přistanou kluzáky ženistů RAF, kteří provedou sabotáž. Tronstad protestoval, nevěřil totiž, že britští vojáci zvládnou náročný hornatý terén v okolí továrny. Operaci nazvanou Freshman (Nováček) se mu ale zastavit nepodařilo. A skončila katastrofou.
Masakr britských vojáků
Operace Freshman začala v listopadu 1942. Jenže jeden ze dvou britských bombardérů, které měly dopravit vojáky s kluzáky k továrně, už cestou havaroval. Muži s kluzáky pak sice nouzově přistáli, ale velmi daleko od místa určení. Stejně tak přistání dalších kluzáků se nezdařilo. Přeživší na zemi čekaly tvrdé přírodní podmínky a nacistické stráže. 23 mužů, kteří přežili havárii a nouzové přistání, nemělo jinou šanci než se vzdát.
Nacisté se pak na nich brutálně vyřádili. Přestože šlo o britské vojáky v britských uniformách, kteří se navíc vzdali, Němci je všechny (včetně raněných) mučili a následně všechny popravili. „Z devíti zajatých z prvního bombardéru Němci pět vojáků na místě zastřelili a čtyři zraněné pak příslušníci gestapa otrávili v nemocnici. I přeživší z druhé skupiny Němci popravili pár hodin po zajetí,“ uvádí britský web ParaData.
Masakr bez úhony přečkala pouze původní výzvědná skupina z Operace Tetřev, která se včas nepozorovaně uchýlila do hor, kde čekala na další rozkazy. V nehostinném prostředí museli norští odbojáři přečkat řadu měsíců a mnohdy se živili jen lišejníky.
Pro britské velení byl krvavý konec operace Freshman obrovskou ránou. Jelikož ale výroba těžké vody postupovala a spolu s ní i nacistický jaderný program, nebyl čas truchlit. Britsko-norští spojenci se připravili na další akci. Tentokrát ji už plánoval Tronstad a z této sabotáže se stala jedna z nejúspěšnějších podobných misí druhé světové války.
V nejhorším se raději zabijte sami
Tronstadem připravovaná sabotáž dostala krycí název Operace Gunnerside. Do akce mělo tentokrát vyrazit šest norských odbojářů se znalostí okolí Rjukanu, zvyklých pohybovat se v zasněženém norském hornatém terénu. I chemik sám se jí chtěl přímo zúčastnit, jeho velitelé mu v tom ale opět zabránili, neboť se po zkušenosti s koncem operace Freshman počítalo s tím, že sabotáž bude velmi pravděpodobně pro její účastníky sebevražedná.
A tak Tronstad společně s bývalým představitelem továrny Brunem, který mezitím také uprchl do Británie, šestici mužů vytrénovali a poskytli jim detailní znalosti o fungování továrny a o tom, jak nejlépe umístit v jejím srdci nálože, které mají zničit výrobu těžké vody. Při několikaměsíčním tréninku ve Spojeném království opakovaně pronikali do makety továrny.
Výsadku velel nejmladší z vybraných odbojářů, tehdy jen 23letý Joachim Rønneberg. To, že jej tentokrát provedli Norové, nakonec opravdu sehrálo klíčovou roli v úspěchu celé akce, neboť na rozdíl od Britů tito muži dokázali překonat soutěsky v okolí továrny, které i Němci považovali za nezdolatelné, a tak je nijak nehlídali. Tronstad se s týmem rozloučil v polovině února 1943. Šestici mužů nesměl říct podrobnosti o tom, proč je zničení továrny na těžkou vodu tak důležité (o tom, že nacisté pracují na jaderné bombě, vědělo jen pár zasvěcených), mohl je ale varovat, že pokud je Němci dopadnou, čeká je podobně krutý konec jako Brity z operace Freshman.
Každý ze šestice výsadkářů dostal na cestu kapsli cyankáli, aby mohli v případě dopadení spáchat sebevraždu. Muži měli na sobě oblečené britské uniformy, a na ty si daly bílé maskovací obleky. „Britské uniformy oblékli kvůli tomu, aby si nacisté mysleli, že jde o čistě britskou akci a nemstili se na norských civilistech,“ zmiňuje server Atomic Heritage Foundation.
Letoun norské hrdiny vysadil v horách v okolí továrny. Po čtyřdenní cestě na lyžích se jim podařilo spojit s průzkumníky z dřívější operace, kteří mezitím změnili krycí jméno na Swallow (Vlaštovka). Devět mužů se pomalu ubíralo k cíli.
30 sekund do výbuchu
Úder započal v noci ze 27. na 28. února 1943 a odehrál se přesně dle Tronstadova plánu. Továrnu z jedné strany chránila skalní stěna, z druhé ji obtékala bystřina. Most Němci hlídali, ale Norové se protáhli soutěskou a říčku překonali traverzem. Nepozorovaně se dostali až k zadnímu vchodu do továrny přes vrata železniční vlečky a v objektu pronikli až do podzemní výroby těžké vody.
Zde se nečekaně setkali s jedním ze zaměstnanců továrny, který muže varoval, aby dávali u zařízení pozor, aby náhodou vše nevyhodili do povětří. „Právě o to nám jde,“ odpověděli mu a vysvětlili mu, že po nastavení náloží má (a oni taky) dvě minuty na útěk. Podle některých zdrojů se následně odehrála bizarní scéna, kdy zaměstnanec, který odbojářům v ničem nebránil, zoufale oznámil, že si někde v místnosti nechal brýle, a výsadkáři mu je se samopaly v ruce pomáhali hledat, jiné zdroje to ale označují za výmysl.
Nálože každopádně byly přesně tam, kde měly. V poslední chvíli se ale Rønneberg rozhodl, že zkrátí zápalnou šňůru. „Chtěl si být jistý, že zařízení skutečně vyhodí do povětří a nikdo nezmaří výbuch, i když tím zkrátil čas pro útěk z plánovaných dvou minut na pouhých třicet sekund,“ připomíná agentura Reuters.
Muzejní rekonstrukce operace Gunnerside, při níž norští odbojáři vyhodili do povětří zařízení na výrobu těžké vody v továrně Vemork
Všichni výsadkáři následně zase nepozorovaně utekli z továrny a cestou ještě na zem pohodili britský samopal Thompson, aby utvrdili dojem britské sabotáže a chránili civilisty.
Zatímco devítka mužů prchala zasněženou horskou krajinou, v továrně Vemork zazněla exploze. „Nebyla sice tak hlasitá, jak se čekalo, velitel Rønneberg ji ale zaslechl a věděl, že uspěli,“ popisuje server Atomic Heritage Foundation.
Operace Gunnerside se skutečně podařila. Nacisté pak sice do oblasti povolali tisíce vojáků, sabotéry se jim ale dopadnout nepovedlo. Po šesti stech kilometrech cesty na běžkách unikli do Švédska a odtud je letadla dovezla zpět do Anglie.
Pár desítek norských životů za to stojí
Plánovači sabotážní mise se mohli radovat. Výroba těžké vody byla přerušena a nacistický jaderný program zůstal "na suchu". Radost ale přes veškeré úspěchy mise nevydržela dlouho. Po třech měsících se zjistilo, že se výrobu částečně povedlo obnovit. Navzdory Tronstadovým protestům se v návaznosti na tuto zprávu Spojenci rozhodli pro letecký útok na továrnu, i s vědomím, že desítky norských civilistů mohou přijít o život. Bombardování provedené americkou letkou se odehrálo v létě 1943 a zemřelo při něm několik desítek Norů. „Poškození zařízení na výrobu těžké vody sice bylo po tomto útoku minimální, nacistickému velení ale došlo, že útoky budou i nadále pokračovat, a tak se rozhodli výrobu ve Vemorku zastavit,“ uvádí web Atomic Heritage Foundation.
Jenže ničemu stále nebyl konec a Tronstad se ocitnul před jedním z nejtěžších rozhodnutí v životě. Němci totiž měli k dispozici ještě nezničenou část zařízení pro výrobu těžké vody a také poměrně dost velké zásoby této tekutiny. A rozhodli se, že oboje přesunou z Norska do Německa, aby mohli pokračovat v jaderném programu.
Třaskavý náklad se měl přesouvat po železnici, jednotlivé plány na zničení vlaku se ale jevily jako příliš riskantní - například vyhození železničních kolejí do povětří bylo zamítnuto proto, že hrozilo, že Němci pošlou předem drezínu a exploze vlak nijak nepoškodí.
Pak si ale zpravodajci uvědomili, že nacisté musí vše přepravit na trajektu SF Hydro, který vozil zásoby do a z továrny po jezeře Tinn, kde na přístavy navazovaly koleje. Trajekt SF Hydro běžně převážel jak náklad železničních vagonů, tak sloužil pro přepravu civilistů.
Trajekt SF Hydro, kterým nacisté chtěli přepravit takzvanou těžkou vodu. Spojenci trajekt kvůli tomu vyhodili do povětří
Spojenecké velení naplánovalo sabotážní akci. Podle záznamů s ní Tronstad souhlasil jen s velkou nevolí - věděl sice, že je to zřejmě nejlepší možnost, zároveň si ale uvědomoval, že právě odsuzuje k smrti další desítky svých nevinných krajanů. V polovině února 1944, kdy se náklad vydal na cestu, čtveřice norských odbojářů pronikla na trajekt a nepozorovaně do jeho podpalubí umístila výbušniny v kufrech. Bez toho, aby si je kdokoliv všimnul, zase z lodě odešli.
Druhého dne, právě když byl trajekt nad nejhlubším bodem jezera (hloubka zde dosahuje 430 metrů), loď vybuchla. „Zemřelo čtrnáct norských pasažérů a čtyři němečtí vojáci,“ píše server Atomic Heritage Foundation. Němci ale konečně a definitivně přišli o přístup k těžké vodě.
Celá operace Telemark výrazně zpomalila nacistický jaderný program a zřejmě právě díky úsilí norského odboje se Německo nestalo první z válčících stran, která by vyrobila jadernou bombu - přičemž právě tato zbraň byla ve světovém konfliktu rozhodující.
Filmová zpracování Boje o těžkou vodu
- V roce 1948 Norové natočili hraný polodokumentární film o tématu pod názvem Operace Swallow: Boj o těžkou vodu. Tento snímek je nesmírně cenný, a to proto, že v něm sami sebe hrají skuteční přeživší výsadkáři.
- V roce 1965 vznikl britský hraný film Hrdinové z Telemarku, který se inspiroval Operací Telemark. Jednu z hlavních rolí ztvárňuje Kirk Douglas. Ve snímku vystupují fiktivní postavy.
- V roce 2015 pak vznikla už zmíněná norsko-německá série Boj o těžkou vodu. Kritici jí vyčítají některé nepřesnosti - například že příběhy tří ředitelů Norsk Hydro byly sloučeny pro účely seriálu do jediné fiktivní postavy, či fiktivní postavu britské důstojnice, do které se zamiluje Tronstad. Naopak plánování a provedení sabotáže i vykreslení postavy Tronstada je považováno za hodnověrné. Některé scény z filmu se natáčely v Praze (je zde vidět například budova Národního muzea či Právnické fakulty Univerzity Karlovy).
Zdroj informací o snímcích: ČSFD
Zachovat se jako skutečný muž
Tronstad mohl být se sebou spokojený. Vždyť právě on se řadil k hrstce lidí, kterým se povedlo zhatit německý jaderný program. Jenže tady bylo něco, co mu nedávalo spát. Od počátku války se chtěl zapojit do přímých bojů. Jak připomíná web Chemistry World, těžce nesl myšlenku, že posílá muže na možnou smrt a on sám je zatím v bezpečí ve Spojeném království. Chtěl jít do akce. A pevně se rozhodl, že tentokrát už mu to velení, které jej považuje za příliš cenného, nezakáže.
V roce 1944 se už porážka nacistického Německa nezadržitelně blížila. Jenže Hitler a další pohlaváři začali uplatňovat taktiku spálené země. V místech, odkud nacisté postupně museli ustupovat, se snažili zničit veškerou infrastrukturu. A něco podobného hrozilo i norskému průmyslu. Novým Tronstadovým úkolem se tak stalo naplánování obrany a ochrany severonorského průmyslu.
Trval na tom, že se do ní musí zapojit všichni. „Vyžaduji plné nasazení. Od všech, kteří chtějí být zváni muži,“ prohlásil. A jako muž se chtěl zachovat i on sám. Věřil, že zakrátko Němce porazí a on se po letech odloučení opět setká se svou manželkou a dětmi - jeho rodina byla po celou dobu v Norsku.
„V říjnu 1944 byl s dalšími osmi muži vysazen při Operaci Sunshine jako výsadkář v norské oblasti Hardangervidda,“ uvádí web Store Norske Leksikon. Přebývali v malé horské chatě a organizovali z řad dobrovolníků obranu několika důležitých elektráren a továren.
Postupem času ale začalo hrozit, že se o jejich činnosti dozví nacisty dosazený správce oblasti Torgeir Lognvik. Naplánovali proto akci, při níž chtěli Longvika nalákat do hor, zde ho zajmout a vyslýchat, aby zjistili, co nacisté o jejich činnosti a organizaci obrany významných míst vědí. Zrádce skutečně pod záminkou vylákali do hor (jeden z výsadkářů, který se s Longvikem znal, ho přesvědčil, aby se šel podívat do horského úkrytu, kde jsou určité ukořistěné věci), jenže Torgeirovu bratru Johansovi se to zdálo podezřelé, a tak jej sledoval.
Ozbrojený dojel na lyžích až k chatě. Vstoupil dovnitř a okamžitě začal střílet. Výsadkáře tím zcela zaskočil a jednoho z nich zabil. Mezitím se zrádci Torgeirovi podařilo vzít od mrtvého pušku (nebyl totiž spoután) a spustila se přestřelka. Leif Tronstad se pokusil zneškodnit Johanse, ale ten už zraněného hrdinu zastřelil.
Oba bratři pak unikli z chaty. Ze čtyř výsadkářů přítomných ve chvíli útoku v chatě přežili dva. Vzali těla dvou mrtvých kamarádů a hodili je do blízkého jezera. Naneštěstí se na druhý den podařilo Němcům mrtvoly objevit a ostatky spálili. Tragédie se odehrála měsíc před definitivní porážkou nacistů v Norsku.
Hrdina Leif Tronstad se tak už osvobození vlasti ani definitivní válečné porážky nacistického Německa, ke které sám přispěl ohromnou měrou, nedožil. Také se mu před smrtí nepovedlo setkat se ženou a dětmi. „Smrt Leifa Tronstada připravila jeho vlast o jednoho z nejvýznamnějších vědců,“ stálo v nekrologu zveřejněném v roce 1945 v prestižním časopisu Nature.
Jeho spálené ostatky byly slavnostně pohřbeny v květnu 1945. Posmrtně také získal nejvýznamnější norské a britské válečné vyznamenání. Zatímco v zahraničí se jeho příběh nikdy výrazněji neskloňoval, v Norsku je brilantní vědec dosud považován za jednoho z největších hrdinů. Zbyly po něm také deníky z válečné doby, které norští historici považují za jeden z nejvýznamnějších zdrojů o fungování norského zahraničního odboje.
18
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
