Byl pátek 30. dubna 1943, kolem půl desáté dopoledne. Místní rybář z andaluského přístavního města Huelva ležícího v jihozápadním cípu Španělska právě narazil na docela jiný úlovek, než s jakým původně počítal. Moře vyplavilo u pobřeží mrtvé tělo muže v záchranné vestě, jakou mívali většinou britští letci. K opasku mělo připevněnou podivnou aktovku.

Utopený důstojník, který nikdy neexistoval

Rybář okamžitě všechno nahlásil místním úřadům, tělo bylo vyzvednuto a o den později, 1. května 1943, podrobeno rychlé povrchní pitvě, kterou provedli dva španělští lékaři za přítomnosti britského vicekonzula. Jako příčinu smrti uvedli „udušení ponořením do moře“.

V aktovce se našly britské doklady na jméno major William Martin s přiloženou fotkou půvabné mladé ženy (zřejmě jeho lásky) v plavkách na pláži – a pak také tajné dokumenty obsahující informaci, že spojenecké síly v severní Africe se připravují na invazi na Balkán a hodlají se ještě v létě toho roku vylodit na plážích Řecka a italského ostrova Sardinie.

Paul Dukes na oficiálním portrétu, foto ze sbírky Knihovny Kongresu
Špion Paul Dukes na tajné misi v Česku: Za protektorátu rozehrál hru s gestapem

Všechny dokumenty si pečlivě ofotografovali agenti německé rozvědky abwehr, kterým je předalo španělské námořnictvo, a nebohý major Martin byl pohřben se všemi vojenskými poctami na římskokatolickém hřbitově v Huelvě.

Jenže všechno bylo jinak. Mrtvé tělo uložené k věčnému odpočinku do španělské svěcené půdy nepatřilo majoru Martinovi. Major Martin nikdy neexistoval. K jeho zrodu posloužila mrtvola welšského bezdomovce jménem Glyndwr Michael a falešné doklady i dokumenty, vytvořené v dílnách britské výzvědné služby MI5. Sličná tvář majorovy dívky patřila ve skutečnosti jedné ze zaměstnankyň rozvědky, jež se za tímto účelem nechala vyfotit svými kolegy.

Duchovním otcem celé operace Mincemeat se stal Ian Fleming, pozdější světově proslulý autor Jamese Bonda. Stěžejní nápad vzešel právě od nějDuchovním otcem celé operace Mincemeat se stal Ian Fleming, pozdější světově proslulý autor Jamese Bonda. Stěžejní nápad vzešel právě od nějZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Celý obsah aktovky i s mrtvolou navlečenou v uniformě byl propracovanou fikcí britské rozvědky a realizací nápadu, s nímž přišel jistý nadporučík Ian Fleming – pozdější tvůrce Jamese Bonda.

Mrtvé tělo i s aktovkou dopravila ke španělskému pobřeží ve speciální zapečetěné schránce britská ponorka. V bezpečné vzdálenosti od španělských břehů se pak vynořila a spustila tělo do vody tak, aby ho mořské proudy zanesly k pobřeží. Celá operace nesla název Mincemeat a podle historika Michaela Howarda šlo zřejmě o nejúspěšnější klamavou operaci celé války. Proč k ní ale vlastně došlo a jaký měla účinek?

Nápad vzešel z detektivního románu

Jak to tak bývá, základ celé dezinformační operace vycházel ze skutečných faktů. Podél pobřeží severní Afriky se počátkem roku 1943 opravdu shromažďovaly spojenecké síly, které se připravovaly k překonání Středozemního moře a k vylodění na evropském pobřeží. Jen jako prvotní cíl invaze nezvolily Řecko ani Sardinii, ale strategicky důležitý ostrov Sicílie – a pokud ho chtěly dobýt bez větších ztrát, potřebovaly nutně přesvědčit Němce, že jejich chystaný úder bude směřovat někam jinam.

A právě to byl důvod, proč agenti MI5 včetně Iana Fleminga začali vymýšlet svůj plán. Možných scénářů přinesli několik. Jako nejúčinnější se jim jevil ten, který vzešel z Flemingova nápadu.

Pentagon
Únik supertajných dokumentů: Kdo je zatčený Američan, co vše bylo odtajněno

„Velmi zjednodušeně šlo o to, získat mrtvé tělo, vybavit je falešnými doklady a pak je hodit někam, kde ho Němci najdou,“ sdělil před časem historik Ben Macintyre, autor knihy Operace Mincemeat: Jak mrtvý muž a bizarní plán oklamal nacisty a zajistil spojenecké vítězství, Guy Razovi z NPR.

„Z klamavých operací, které kdy byly provedeny, byla tato pravděpodobně nejpropracovanější, určitě jedna z nejpodivnějších a rozhodně jedna z nejúspěšnějších,“ zhodnotil celou akci Macintyre.

Pozdější autor Jamese Bonda nezapřel při přednesení své ideje svoji budoucí profesi autora špionážních thrillerů. Otevřeně ale přiznal, že si myšlenku použít mrtvé tělo nesoucí falešné dokumenty vypůjčil z detektivního románu, který četl kdysi v mládí.

 „Proto mám tenhle příběh rád. Začíná fikcí a svým způsobem skutečně představuje případ, kdy si něčí fantazie našla cestu do reality,“ uvedl Mcintyre.

Najděte správnou mrtvolu

Flemingův nápad nebyl jedinou metodou, kterou hodlali britští zpravodajci nepřítele zmást.  Jevil se však jako nejlepší pro svedení Němců ze stopy při pátrání, kde mají soustředit nejsilnější obranné síly. Aby však fungoval, bylo potřeba najít odpovídající mrtvé tělo. A třebaže všude kolem zuřila válka, paradoxně právě tohle se ukázalo jako největší oříšek.

„Zdálo by se, že uprostřed nejkrvavější války, jaká se kdy vedla, nebude hledání nějaké mrtvoly představovat žádný problém. Ve skutečnosti to ale byla ta nejobtížnější část celého plánu, protože tělo muselo vypadat tak, jako kdyby muž zahynul po leteckém neštěstí,“ vysvětloval historik Mcintyre.

Oskar Schindler (vpravo) a Itzhak Stern. Oba muži se po válce neviděli čtyři roky, pak se však znovu setkali v pařížské kanceláři Herberta Steinhouse. Oba se stále snažili opustit Evropu
Padouch, nebo hrdina? Zachránce Židů Oskar Schindler skončil zahořklý

Šlo o to, aby mrtvola navlečená do záchranné vesty působila věrohodně jako letec, který po zřícení svého stroje zemřel ve vodě na celkové vyčerpání, podchlazení a utonutí a moře ho po několika dnech vyvrhlo u pobřeží.

Tělo tedy muselo mít odpovídající věk, nesmělo být v pokročilém rozkladu, muselo být vcelku a nesmělo mít žádná zranění, jejichž charakter by neodpovídal vymyšlené legendě. Proto se pro „roli“ nehodily ani oběti automobilových nehod, ani německého bombardování. Přirozeně zesnulí muži zase byli většinou starší, než úloha vyžadovala.

Charles Cholmondeley a Ewen Montagu, dva zpravodajští důstojníci zodpovědní za operaci, nakonec našli vhodné tělo v podobě mrtvoly nešťastného velšského dělníka bez domova jménem Glyndwr Michael, na kterou je upozornil soudní lékař Bernard Spilsbury.

Mrtvé tělo Glyndwra Michaela, použité pro dezinformační operaci Mincemeat, jejímž cílem bylo zmást Němce falešnými plány invazeMrtvé tělo Glyndwra Michaela, použité pro dezinformační operaci Mincemeat, jejímž cílem bylo zmást Němce falešnými plány invazeZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, The National Archives, Daily Mail, volné dílo

Michael zemřel poté, co v jednom opuštěném londýnském skladišti poblíž King's Cross omylem pozřel nastražený jed na krysy. Ten byl totiž jako pomazánka rozetřen po krajíčcích chleba, aby nenechavé hlodavce nalákal, a Michael hladověl. Úplně vyloučit se však nedá ani to, že spáchal sebevraždu úmyslně. V době smrti mu bylo 34 let.

Falešná identita se vším všudy

„Oba agenti pak uložili tohoto nebožáka v márnici doslova k ledu a jako dvojice romanopisců se pustili do úkolu vytvořit pro něj zcela novou osobnost. A udělali z něj Williama Martina z Královského námořnictva,“ konstatoval Macintyre.

Nebylo to úplně bez rizika. Bezdomovec nebyl zdaleka tak zdatný, jak by se dalo předpokládat u důstojníka námořního letectva, a nezemřel na utopení v mořské vodě. Montagu jako velitel akce se však rozhodl, že toto nebezpečí podstoupí. Podle něj měla mrtvola „hrát“ štábního důstojníka, který nemusí být tak fyzicky zdatný jako muži, co bojují.

Pokud jde o chybějící mořskou vodu v plicích, dalo se předpokládat, že si toho ten, kdo bude mrtvolu pitvat, buď vůbec nevšimne, nebo si řekne, že muž zemřel dříve na podchlazení a pod vodu se zanořil už mrtvý.

Britská jaderná ponorka Conqueror (uprostřed) po boku ponorky Warspite  (vlevo) a ve společnosti ponorky Valiant (vzadu) se ukázala veřejnosti při příležitosti námořních dnů v Devonportu 26. srpna 2006
Odvážná krádež pod vodou. Drzá operace britské ponorky vstoupila do dějin

A aby o identitě a způsobu smrti jejich fiktivního výtvoru nenapadlo nikoho pochybovat, dali si oba agenti záležet na tom, aby fikce byla co nejdokonalejší. Nepravý major Martin tak byl vybaven zapomenutými útržky vstupenek po kapsách, klíči, křesťanským medailonkem, dopisy od imaginárního otce i od snoubenky a dokonce i nezaplacenými složenkami.

„Cholmondeley a Montagu si říkali, že čím přesvědčivější bude jeho osobní příběh, tím pravděpodobněji Němci této lsti uvěří,“ vysvětloval historik.

Stále však zbývala překážka v podobě osobních dokladů mrtvého muže. Na ně se nedala nafotit mrtvola, musela tam být podobenka živého muže, ale současně muže, který se bude mrtvole pokud možno dokonale podobat. Vhodného dvojníka nakonec Montagu našel v Ronniem Thomasi Reedovi, původně rádiovém inženýrovi, který nastoupil do MI5 v roce 1940 a rovněž působil pod Montaguovým velením.

Shodou okolností jednou vešel ke svému šéfovi právě ve chvíli, kdy se Montagu touto otázkou v duchu zabýval. Ten si, když uviděl Reedovu tvář, okamžitě uvědomil, že má před sebou dokonalé Michaelovo dvojče.

Údajné doklady majora Williama Martina, které byly součástí operace MincemeatÚdajné doklady majora Williama Martina, které byly součástí operace MincemeatZdroj: Wikimedia Commons, Ewen Montagu Team - Montagu, E.: The Man Who Never Was, London 1953, volné dílo

Vytvořením falešného osobního průkazu s Reedovou fotografií pak byla identita majora Martina dotvořena a zbývalo už jen dovybavit ho klamnými dokumenty v podobě dopisů, které naznačovaly, že Spojenci plánují invazi do Řecka a na Sardinii a Sicílie jim ani nepřijde na mysl.

Klaplo to fenomenálně

Jako vhodné místo pro zanechání těla zvolili Britové španělské pobřeží, protože britská rozvědka věděla, že i když je Španělsko ve válečném konfliktu neutrální, sympatizuje s mocnostmi Osy. Dalo se tedy předpokládat, že se „Martin“ i s falešnými dokumenty nakonec dostane do německých rukou, což se přesně také stalo. Mrtvé tělo bylo ve speciální schránce dopraveno automobilem do přístavu a přeloženo na ponorku, která ho dopravila ke španělským břehům a spustila do vody.

Josip Broz Tito s Josifem Grigulevičem v roce 1953. Aniž by to tušil, jeho protějšek měl za úkol jej zabít. Tita zachránilo jen to, že Stalin zemřel dříve, než stačil příkaz k atentátu podepsat
Prezident Tito: Pro Stalina byl krvavým psem. Ten hledal způsoby, jak ho zabít

Celá námořní operace probíhala pod dohledem viceadmirála Královského námořnictva Johna Henryho Godfreye, který později posloužil Ianu Flemingovi jako předobraz nesmlouvavého a sarkastického Bondova šéfa pana M.

Plán vyšel. Hitler nakonec převelel ze Sicílie do Řecka a na Sardinii celé divize – aby tam čelily invazi, která nikdy nepřišla. Místo toho se Spojenci 9. července 1943 vylodili na Sicílii, kde se setkali jen s minimálním odporem. Osmá britská armáda bez problémů obsadila přístav Syrakusy, který byl nesmírně důležitý pro spojenecké zásobování, americká sedmá armáda zase po 12 dnech dostala pod svou kontrolu Palermo. Po dvou týdnech tažení vyčistili Spojenci bez větších ztrát způsobených nepřátelskými vojsky téměř celou Sicílii, což byl obrovský úspěch. Hitler proto musel odvolat útoky na východní frontě, aby zachránil Mussoliniho a uchránil Itálii.

Zdroj: Youtube

„Od té chvíle se německá armáda dostala na východní frontě definitivně do defenzívy. Z hlediska celkového pohybu vojsk to byl naprosto kritický obrat,“ uvedl Macintyre.

Hrob Williama Martina se dodnes nachází v části San Marco na hřbitově Nuestra Señora ve španělské Huelvě. Má číslo 1886 a jeho náhrobní kámen zdobil původně tento nápis: William Martin, narozen 29. března 1907, zemřel 24. dubna 1943, milovaný syn Johna Glyndwra Martina a zesnulé Antonie Martina z Cardiffu ve Walesu, Dulce et Decorum est pro Patria Mori, R.I.P.

V roce 1998, tedy poté, co britská vláda identifikovala zde uložené tělo jako ostatky Glyndwra Michaela, přibyl na náhrobek nový nápis: Glyndwr Michael sloužil jako major William Martin, příslušník Královského námořnictva.