Z centra New Yorku, Manhattanu, trvá cesta na ostrov nazvaný Oak Island pouhou hodinu autem a lodí. Rozdíl mezi těmito dvěma místy je ale tak velký, jako kdyby člověk cestoval mezi dvěma galaxiemi. Oak Island je v podstatě soukromý ostrov, na který chodí pouze pár desítek lidí, mají zde dům. Hlavní odlišnost ostrova a města přezdívaného Velké jablko ale spočívá v něčem úplně jiném.

Na Oak Islandu mohou pobývat jen ti, kteří se dokáží dobře obejít bez vymožeností moderního velkoměsta. „Není zde zavedená elektřina, kanalizace, nejezdí popeláři, nedoručuje se pošta. Na ostrově se nenachází jediná restaurace či obchod. Mezi domy vede jedna dřevěná lávka. Krok vedle, a člověk skončí v křoví,“ popisuje atmosféru list The New York Times.

Ostrov je opravdovým unikátem státu New York a od devatenáctého století, kdy zde byly postaveny první domy, se na něm skoro nic nezměnilo.

Zdroj: Youtube

Většina majitelů dvaapadesáti nemovitostí na místě je využívá pouze v létě, o prázdninách. „My zůstáváme až do podzimu, ale někdy je voda příliš divoká, a vítr příliš prudký,“ nastiňuje pro The New York Times jeden z obyvatelů Tom Morris. O ostrově napsal knihu.

Udělej si sám

Velká část lidí podle něj domy modernizuje – třeba přidávají solární panely, díky čemu mají wi-fi i elektrické spotřebiče. A život v místě se tak stává pohodlnějším, než byl před pár desítkami let. I tak na ostrově ale stále platí hlavně stará dobrá zásada - udělej si sám. „Pokud sem přijdete, musíte být srdcař. Musíte být schopni zvládnout vše sami," vyjádřila se pro The New York Times další obyvatelka, jednaosmdesátiletá Marie Liddleová, která už do svého domku na ostrově chodí osmdesát let.

Ostrov spadá pod nedaleké město Babylon, nacházející se na nejbližším ostrově Long Island, který je také mostem spojen s New Yorkem. „Obyvatelé ostrova ročně platí městu 1 800 dolarů za pozemek. Taktéž přispívají ročně 2 500 dolarů do asociace, kterou tvoří oni sami a která se stará třeba o to, aby byla v dobrém stavu mola u velkého parkoviště na Long Islandu, ze kterých odplouvají lodě osadníků," nastiňují fungování komunity The New York Times.

Spolehnout se zejména sami na sebe musí obyvatelé domů i u takových, pro jiné běžných záležitostí, jako je zajištění vody pro vaření i sprchování. „Třeba vodu si někteří dováží, jiní zachytávají dešťovou do nádrží. Pumpy, které jsou poháněny bateriemi, ji následně "posouvají" do sprch či splachovačům" vysvětluje list The New York Times.

I když několik domů vážně poškodil v roce 2012 hurikán Sandy, největší hrozbu pro ostrov představují požáry. „V roce 2018 zcela shořely dva sousední domy, když do jednoho z nich uhodil blesk," připomíná list The New York Times.

Nejbližší hasičská stanice se nachází ve městě Babylon, hasiče tak od případného požáru dělí nejen cesta lodí, ale i komplikace se zajištěním dostatku vody. A třeba nejbližší nemocnice se nachází dvacet až čtyřicet minut cesty od ostrova, přičemž to zahrnuje jízdu lodí a kus i autem. „V první chvíli jakéhokoliv neštěstí je proto záchrana v první řadě na bedrech těch, kteří bydlí nejblíže tragické události. Na ostrově se nachází tři automatizované externí defibrilátory. Každý dům je také vybaven klaksonem, kterým obyvatelé signalizují požár či jiný poplach," nastiňují The New York Times.

Pomoc bližnímu je samozřejmostí. „Vidíte, že má někdo plnou loď, a tak vstanete a jdete mu pomoct vyložit náklad. Když se jiná loď potápí, jdete ji vytahovat. Nic nemusíte říkat, prostě jdete a uděláte to," vyjádřila se pro list Betty Rexrodová. Jako jedné z mála se jí podařilo vybudovat u domu zahrádku. Se vším, co vypěstuje, se ochotně dělí se sousedy.

Vše pro ústřice

Místní zachovávají původní zvyklosti – třeba, že světla v domech zhasínají kolem desáté večer a pak už je ostrov ponořen do úplné tmy. „Mnozí se také podílejí na projektu obnovy místních pláží tak, aby se opět staly přirozeným domovem pro ústřice, které zde žily dávno předtím, než byl ostrov osídlen,“ zmiňuje list The New York Times.

Domy se zde prodávají jen zřídka. V rodinách prevážně dědí z generaci na generaci. Pokud by si někdo chtěl postavit nový dům, má smůlu, aktuální zákony povolují, aby na ostrově bylo maximálně 54 domů a všechny stály v jedné řadě.

I pokud jsou některé domy právě na prodej, potenciální kupci musí počítat s tím, že případné přizpůsobení obydlí na svůj obraz nebude jednoduché. „Jelikož se sem materiál dá dovézt pouze na lodi, rozhodnutí třeba o vybavení domu musí být uvážlivá a skromná," varovala Betty Rexrodová. Ta si koupila dům na ostrově před několika lety, jinak žije na Manhattanu - a oceňuje, že od jejího stálého domova je tato oáza opravdu nedaleko.

S manželem se jim ale podařilo vytvořit si v domě pohodlí. „Když vyčistili zarostlé okolí, objevili divoké višně. V domě vybudovali koupelnu, kterou nahradili původní, která se nacházela ve venkovním přístřešku," popisuje list The New York Times rekonstrukci. Elektřinu rodina získává díky solárnímu panelu - ten zajišťuje, aby fungovalo čerpadlo. mají tak teplou voda a jejich syn přístup k wi-fi.

Co se týče volnočasových aktivit, jsou dány zejména tím, že jde o ostrov - a tedy propojeny s mořem. Ať už jde o lov ryb či plachtění. Lidé na ostrově jsou také zvyklí trávit hodně času se sousedy. A to přesto, že pocházejí z rozdílných sociálních prostředí, mají různá povolání i příjmy a také třeba různé názory na politiku. „V takovém případě se shodneme, že se neshodneme a začneme se bavit o něčem jiném, příjemnějším," řekla JoAnne Ellisová.