V plynových komorách na jihu Polska nacisté během druhé světové války zavraždili více než milion lidí. Jako uctění památky těch, kteří trpěli, se každý rok v Osvětimi koná v památný den obětí holokaustu Pochod živých.

První zastávkou pro všechny, kteří se do "továrny na smrt" sjeli, bylo muzeum. Studenti bedlivě poslouchali vyprávění svých učitelů, mnoho lidí se modlilo. Při pohledu na tuny vlasů, obroučky brýlí a zubní protézy se mnozí neubránili slzám.

Signálem k zahájení pochodu z osvětimské brány s nápisem "Arbeit macht frei" ("Práce osvobozuje"), který se nachází také například v táboře v Terezíně, byl zvuk beraního rohu, jenž Židé používají o významných svátcích. Symbolizuje volání k Bohu s prosbou o milosrdenství.

Nad hlavami lidem vlály převážně židovské vlajky, ale bylo vidět také prapory polské, maďarské a dokonce i jednu českou vlajku. "Přivezli jsme sem děti, aby si uvědomily, co je zlo a co jsou skutečné hodnoty. Právě zde je znát, že člověk je schopen udělat všechno, pokud se bojí nebo je veden politickou silou," řekla ČTK Anna Bystřická, která doprovázela školáky z Třince. Její strýc, Polák, strávil v Osvětimi několik let. "Od něj vím, že myši, které se objevily v mouce, byly pro nacisty důležitější než lidé, ti byli jen čísly," vyprávěla s třesoucím se hlasem.

"Úžasný zážitek. Zapůsobilo to na mě hodně silně… průvod s Izraelci, kteří zpívají a modlí se. Když jsem viděla vlasy a protézy žen, bylo to nepopsatelné. Každý by to měl vidět," řekla studentka Tereza Hlaváčková, která přijela se skupinou Čechů z Olomouce.

Pochod v takřka letním dni absolvovalo i několik Židů, kteří Osvětimí za války prošli. Do modliteb, při kterých se lidé zastavovali, zněla jména těch, kteří nepřežili. Byli mezi nimi i českoslovenští občané. Podle historiků jich bylo do Osvětimi transportováno okolo 50.000, přežilo asi jen 6000. Smrt v táboře našlo také 5000 českých Romů.

Nacisté se snažili na konci války zamést za sebou stopy, ničili komory, krematoria, dokumenty. I proto je těžké odhadnout, kolik lidí připravili v Osvětimi o život. Zabíjeli převážně v plynových komorách upravených jako sprchy. Podle historiků v nich našlo smrt nejméně 1,1 milionu lidí. Další nevydrželi utrpení, strádání a mučení. Přestože v Březince se nezachovaly všechny budovy, všudypřítomné ostnaté dráty i nyní nahánějí hrůzu.

V okolí Osvětimi bylo vybudováno v letech 1940 až 1945 okolo 40 táborů. Místo zůstává v očích Židů symbolem největšího zla. "Proto jsme přijeli, abychom ukázali, jakou úctu máme k lidem, kteří trpěli jen proto, že byli Židé," řekla dvacetiletá Izraelka v modrobílém oděvu. V Březince podobně jako stovky dalších umístila na železniční trať dřevěnou tabulku se jmény obětí.

Pochod živých se poprvé uskutečnil v roce 1988 z iniciativy izraelského ministra školství. Od té doby každoročně přijíždí davy mladých Židů uctít památku svých předků. Nejvíce, okolo 20.000, se jich sjelo v roce 2005.

Tábor v Osvětimi se stal symbolem "konečného řešení židovské otázky" - bezprecedentního vyvraždění šesti milionů Židů za druhé světové války.