Demonstrující lidé kvůli tomu vyšli do ulic Péšavaru. „Mouka je den ode dne dražší. Sklady jsou prázdné a přitom se vyváží do zahraničí,“ stěžuje si knihkupec Náser.
On i další muži s rudými čepicemi na hlavách a vlajkami opoziční strany Awami National Party v rukou viní z hrozící potravinové krize vládu prezidenta Mušarafa v metropoli Islámábádu.

Prezidentovi nevěří


Když místní obyvatelé hovoří o stávající vládě, zaznívají i silná slova. „K nám neposílají nic, ale od nás berou všechnu elektřinu, kterou vyrobí naše vodní elektrárny, i plyn, který se v provincii těží. Přitom tu elektřina vypadává téměř pořád,“ prohlašuje padesátník s dlouhým vousem Zulfikár. „Žádáme jen demokracii. Nic víc. Nepotřebujeme, aby nám vládl diktátor Mušaraf. Chceme si zvolit vlastní vůdce - Bhúttovou nebo třeba Naváze Šarífa,“ dodává.
Pro něj i tisíce dalších Paštunů, kteří tvoří 95 procent obyvatel provincie na hranici s Afghánistánem a kmenovými územími, kde armáda už několik měsíců nepříliš úspěšně bojuje se stále aktivnější pákistánskou odnoží radikálního islámského hnutí Taliban, existuje jen jediné řešení. Autonomie.
„Nechceme, aby o nás rozhodovali jiní. Nejsme ale žádní Tálibové ani islámští fundamentalisté, jak o nás mluví Mušaraf,“ uvedl pro Deník Ákil Šáh, který kandiduje za provinční metropoli Péšavar do parlamentu.
Taliban je ale v provincii stále silnější. „Mají pod kontrolou několik okresů, na silnicích staví svá kontrolní stanoviště a armáda s tím nedokáže nic udělat,“ uvedl pro Deník zástupce guvernéra Péšavaru Rašíd Ahmad.
„Nechci být pesimista, ale čeká nás velmi těžká doba. Nejde o to jestli, ale jen kdy Taliban znovu zaútočí,“ varuje politik.