"Je to poprvé, kdy můžeme v Afričanech detekovat skutečný signál neandertálského původu. A ten je na překvapivě vyšší úrovni, než jsme se domnívali," uvedl genetik Lu Chen z americké Princetonské univerzity k nové studii, kterou publikoval odborný web Cell.

Tento objev ovlivní podle agregátoru vědeckých zpráv Science Alert pravděpodobně i to, jak vědci začnou interpretovat dosavadní studie o šíření genů, které se dostaly do našeho rodokmenu v době, kdy naši předci migrovali přes asijský světadíl.

Neandertálský vliv se v Africe dříve neprojevoval

Podle dřívějších poznatků o neandertálské DNA v moderní asijské, evropské a americké populaci se z neandertálských předků vyvinula v průměru asi dvě procenta našeho genomu. Od té doby proběhla řada dalších studií, které prokázaly, že tento drobný zlomek měl na nás poměrně velký vliv. Nejen, že určil část našich fyziologických vlastností, ale také se zdá, že posílil náš imunitní systém, aby byl odolnější vůči škodlivým látkám a virům.

Vědci také zjistili, že procento neandertálské DNA "v krvi" se napříč světem výrazně liší. Jinými slovy, dosud se předpokládalo, že máte-li asijské předky, máte pravděpodobně o 20 procent více neandertálské DNA, než v případě, že pocházíte z populace některé evropské země.

Předpokládalo se však také, že lidé pocházející z afrického prostředí o toto pradávné "dědictví" přišli, protože vědci zatím v moderní africké populaci žádnou stopu neandertálských genů nenašli. Právě to se zřejmě nyní mění.

Naši předci a neandertálci žili kdysi spolu

Vědci se dosud spoléhali zejména na statistické metody srovnávající různé sekvence DNA se vztažným bodem, aniž by přesně věděli, jak by vypadal celý neandertálský genom nebo kolik z něj je v našich vlastních tělech. Za předpokladu, že naše moderní genetické dědictví putovalo spolu s migrující lidskou populací od západu na východ, představovali ti naši předci, kteří zůstali v Africe, z hlediska neandertálských genů nepopsaný list.

Chen a jeho kolegové však vzali ohled na pokroky, jichž se dosáhlo při analyzování neandertálské DNA, a zvolili odlišný přístup, založený na tzv. identitě podle sestupu. Namísto toho, aby se při srovnávání opírali o předpokládané vztažné body, začali studovat rovnou sekvence neandertálského genomu a vyšli z principu, že u blízkých rodinných vztahů je pravděpodobnější, že budou mít společných více genetických sekvencí.

"Se svými sourozenci budete sdílet v průměru polovinu své DNA. Při porovnávání vašich genů s vašimi prarodiči klesne tento podíl o předvídatelné procento," vysvětluje tento princip Science Alert.

Zvážíme-li pak skutečnost, že před půl milionem let měli neandertálci a tehdejší předci moderních lidí vzájemné rodinné vazby, dá se u zlomku naší DNA očekávat, že jej sdílíme s neandertálci jednoduše právě díky oné pradávné vazbě.

Pomohla mezinárodní databáze genomů

Chenův tým aplikoval tento přístup na 2504 moderních genomů, které získal díky projektu 1000 genomů. Tento projekt proběhl mezi lety 2008 a 2015 a sdružoval multidisciplinární výzkumné týmy z ústavů po celém světě, včetně Číny, Itálie, Japonska, Keni, Nigérie, Peru, Velké Británie a Spojených států. Jeho cílem bylo vytvořit největší veřejný katalog lidských genotypových dat a buněčných linií a stanovit vzácnou a běžnou variabilitu.

Díky genomům získaným z tohoto projektu vědci zjistili, že v afrických genomech skutečně existují úseky DNA, jež pocházejí od neandertálců žijících v Asii ještě dlouho poté, co se jejich cesta a cesta moderních lidí rozdělila.

Přesněji řečeno to znamená, že neandertálec kdysi sdílel asi 0,3 procenta průměrného afrického genomu. Nešlo přitom pravděpodobně o samostatné křížení lidského a neandertálského rodu, ale o potomky dávného promísení těchto rodů, kteří se vraceli do Afriky v posledních 20 tisících letech a nesli s sebou své geny. 

Protože závěry výzkumu ovlivňují hodnotu vztažného bodu pro stanovení správného množství neandertálských genů u dnešní populace, je třeba přehodnotit i závěry, týkající se podílu neandertálské DNA u různých populací. Zatímco podle dřívějších výzkumů měli mít východní Asiaté o 20 procent více neandertálské DNA než Evropané, podle nového přepočtu by to mělo být jenom o osm procent.

Podle populační genetičky Kelley Harrisové z Washingtonské univerzity by tyto výsledky měly donutit i ostatní výzkumníky, aby přehodnotili své závěry. "Možná bychom se měli vrátit zpátky, znovu se podívat na dříve publikované výsledky a zvážit, zda stejný technický problém nebránil našemu správnému porozumění genovému toku také u jiných druhů," uvedla Harrisová.