Steinmeier, který 27. ledna předal křeslo ministra zahraničí Sigmaru Gabrielovi, má i ve srovnání se svým výrazným předchůdcem Joachimem Gauckem dost zajímavých lidských stránek. Kvůli zdraví sví ženy podstoupil nesnadnou operaci. Své těžce nemocné manželce Elke, se kterou má dceru, daroval totiž v roce 2010 ledvinu. Možná i proto je dlouhodobě nejoblíbenějším německým politikem.

Ani v jeho životopisu však nejsou jen pozitiva. Před čtyřmi lety musel například vyvracet podezření, že ve své doktorské práci opisoval. To ale jeho alma mater, univerzita v Giessenu, vyvrátila.

Když šéfoval úřadu kancléře, ohrozila jeho pozici informace o dvou agentech německé rozvědky BND, kteří působili v Iráku během Američany vedené invaze v roce 2003.

Steinmeier měl v té době v kancléřství na starosti právě tajné služby a informace o jejich aktivním zapojení do války, kterou Berlín otevřeně kritizoval, by mu vážně uškodila. Jak „opisování", tak prozrazení špionů však ustál.

Čtěte také: Prezidenta vyberou Němcům i prominenti

SOUPEŘI JSOU BEZ ŠANCE

Nedělní Spolkové shromáždění mu pravděpodobně bez problémů odevzdá více než 631 potřebných hlasů. Podle předběžných propočtů by měl dostat minimálně 923 hlasů. Na Steinmeierově kandidatuře se totiž už loni v listopadu domluvila vládní koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD). Kancléřka a šéfka křesťanských demokratů (CDU) Angela Merkelová sice dlouho přemýšlela o společném kandidátovi CDU/CSU a Zelených, nakonec z něho kvůli odporu bavorské Křesťanskosociální unie (CSU) sešlo.

Díky tomu by se Steinmeier měl pohodlně prosadit nad svými protikandidáty. K nim patří politolog z univerzity v Kolíně nad Rýnem Christoph Butterwegge nominovaný Levicí, místopředseda Alternativy pro Německo Albrecht Glaser a známý právník Alexander Hold navržený stranou Svobodných voličů. Poněkud kuriózním kandidátem je Engelbert Sonneborn, kterého nominoval jeho syn, satirik Martin Sonneborn. Ten je členem nedělního sboru volitelů.

Čtěte také: Pan prezident odchází

MÁ JASNÉ NÁZORY

Odborníci varují, aby nezapomínal, že už nešéfuje diplomacii. Prezident je funkce reprezentativní. Jako ministr zahraničí byl zvyklý vydávat i ostřejší prohlášení. Na adresu prezidenta USA Donalda Trumpa řekl, že se „musíme připravit na neklidné časy" a že Trump šíří „politiku strachu a izolace". I když je přívržencem zmírnění protiruských sankcí a nelíbily se ani mu manévry NATO ve východní Evropě, za ukrajinský ozbrojený konflikt a okupaci Krymu je podle něho jednoznačně odpovědné Rusko.

■ Narodil se 5. 1. 1956 v Detmoldu (SRN).
■ Vystudoval práva a politologii.
■ Členem Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) je od roku 1975.
■ V období 1999–2005 ho jmenovali ředitelem úřadu spolkového kancléře.
■ V roce 2005 byl prvním ministrem zahraničí za SPD od éry Willyho Brandta (1969–1974).
■ V letech 2007 až 2009 se stal vicekancléřem.
■ Ministrem zahraničí v současné vládě byl od roku 2013.