Na Svatopeterském náměstí se před monumentální stejnojmennou bazilikou tísní dvacet tisíc lidí. Dav věřících dychtivě očekává moment, kdy mezi ně vjede papamobil vezoucí všeobecně oblíbeného papeže Jana Pavla II. Je krátce po páté hodině a náměstí je stále ještě zalito sluncem. V jeho jihozápadním rohu se pomalu objevuje bílý vůz. Píše se 13. květen 1981 a zbývají poslední okamžiky do krvavého dramatu, které se navždy zapíše do dějin. Atentátu na nejvyššího představitele církve.

Papež v otevřeném bílém autě značky Fiat stihl teprve pozdravit dav, do náručí ještě zvedl malou holčičku a poté se otočil k věřícím na druhé straně uličky. Lidé v davu zvedali ruce a fotoaparáty. Vtom padly výstřely. „Ve zhruba čtvrt na šest odpoledne papeže zasáhly čtyři kulky vypálené z davu. Dvě trefily papeže do břicha, jedna do pravého ramene a jedna zasáhla jeho malíček," popisuje samotný atentát BBC.

Celá událost trvala pouze krátkou chvíli. Zraněný papež klesl do papamobilu, krvavá zranění utrpěly i dvě ženy stojící poblíž. Trefily je kulky, které předtím poranily papeže. „Šedesátiletou Ann Odre zasáhla střela do hrudníku, přičemž ji vážně zranila. Jednadvacetileté Rose Hillové zase poranila kulka ruku," píše server History.com.

Atentát zachytilo několik fotografií a existuje i krátký videozáznam. „Video potvrzuje slova očitých svědků, kteří mluvili o tom, jak klidný po zásahu papež zůstal," uvedla stanice ABC. Na dobových snímcích tvář zraněného papeže opravdu působí velmi pokojně. Dění kolem něj ale bylo o poznání rušnější. V davu vypukla hysterie. Když papamobil vezoucí krvácející hlavu katolické církve ujížděl z náměstí, lidé plakali, křičeli nebo se hroutili k zemi. 

Zdroj: Youtube

Vážně zraněného papeže převezla ambulance z Vatikánu do římské nemocnice Gemelli. „V nemocnici podstoupil pětihodinovou operaci. Jeho stav byl označený za kritický, ale stabilizovaný," přípomíná server History.com. Kulky sice minuly všechny životně důležité orgány, krátce po zahájení operace ale nikdo nemohl tušit, zda papež přežije.

„Papež je mrtvý“, znělo z davu

Ve chvíli, kdy lékaři bojovali o život Jana Pavla II., už o atentátu věděl celý svět. Věřící, kteří původně přišli na náměstí, aby alespoň na chvíli zahlédli oblíbeného pontifika, náhle klečeli a modlili se za jeho život. Spolu s nimi v modlitbách setrvaly i miliony lidí na celé planetě. Událost ale vyburcovala nejen členy katolické církve. „Řím zachvátila panika. Záchranáři, policisté a novináři spěchali na místo činu i k nemocnici," napsal v článku o výročí atentátu kanál France24.

Jeden z novinářů agentury AFP později vzpomínal na atmosféru na Svatopetrském náměstí. „Byla neskutečná, shromáždění věřící na náměstí opakovali modlitby, které zněly z reproduktorů a nad hlavami jim přitom přelétávaly policejní vrtulníky. Jedna z žen v davu hystericky křičela slova, kterých se všichni nejvíce děsili: Papež je mrtvý," přiblížil vzpomínku kanál France24.

Po více než pěti hodinách strachu si svět alespoň trochu vydechl. Nejhorší obavy se nenaplnily, papež operaci přežil. Ještě v noci lidé položili na místo atentátu růže. Od hlav států z celého světa přicházely vyjádření zděšení nad hrůzným činem. Po čtyřech dnech se pak nejen věřící dočkali radostné zprávy. Papež k nim opět promluvil, v nemocnici nahrál vzkaz. „Na jedné z nejrušnějších římských tříd vedoucích na Náměstí svatého Petra se na pár chvil zastavil život. Lidé vystoupili z autobusů, vyšli z kaváren a obchodů se suvenýry, aby z reproduktorů a rádia slyšeli ještě stále slabý, ale uklidňující papežův hlas," popsala zveřejnění nahrávky v daný den agentura AFP. Jen o tři týdny později se papež vrátil ke svým běžným povinnostem a oblíbenost již tak populárního pontifika výrazně stoupla.

Důvod atentátu? Neznámý

Již ve svém prvním projevu z nemocnice Jan Pavel II. dokázal, že umí odpouštět. Přesně tak, jak to hlásá křesťanská víra. „Modlete se za mého bratra, kterému jsem odpustil," pronesl o atentátníkovi.

Tehdy třiadvacetiletého střelce, Turka Mehmeta Ali Agcu, policisté zatkli kráce po atentátu ještě na Svatopetrském náměstí. Atentátníkovi totiž okolo stojící lidé okamžitě po střelbě vyrazili z ruky devítimilimetrový browning a zadrželi jej až do příchodu policistů. „Při zatčení Agca stále dokola opakoval, že mu na jeho vlastním životě nezáleží," píše BBC.

Agca, který patřil k tureckým krajně pravicovým nacionalistům shromažděným ve skupině Šedí vlci, podle všeho v den atentátu nestřílel poprvé v životě. V roce 1979, tedy dva roky před útokem na papeže, jej turecká policie spojila s vraždou liberálního novináře Abdiho Ipekciho. Agca však utekl z vězení. Již při svém útěku podle některých zdrojů zanechal dopis, ve kterém hovořil o plánu zabít Jana Pavla II.

Do Říma Agca dorazil několik dní před atentátem. Když jej pak po střelbě policie zatkla, v jeho kapse se našel dopis, který měl motivy činu vysvětlovat. „Zabil jsem papeže na protest proti imperialismu Sovětského svazu a Spojených států amerických a proti genocidě v Salvadoru a Afghanistánu," stálo v něm. Policistům Agca přiznal vinu a uvedl, že jednal sám. To ovšem nebyla pravda. Na náměstí s ním byl i komplic, Oral Çelik, který měl být druhým střelcem. Nakonec ale zpanikařil a k Agcovi se nepřipojil.

Útočník byl ještě v létě 1981 odsouzený k doživotnímu vězení. O dva roky později jej ve vazbě navštívil sám papež Jan Pavel II. Jejich rozhovor, ve kterém papež podle všeho zopakoval slova odpuštění, nakonec zakončil Agca polibkem na papežský prsten. Co přesně si s papežem řekli, ovšem není dodnes známé. S blížícím se miléniem se dokonce papež za Agcu přimluvil a tato přímluva nakonec vyústila v atentátníkovo omilostění a propuštění v roce 2000. Další léta sice ještě prožil v tureckém vězení kvůli vraždě novináře, už několik let je ale na svobodě.

Přestože atentátník žije, konkrétní motivy a pozadí jeho činu zůstávají dodnes neznámé a pojí se s nimi řada konspiračních teorií. Mnohé z nich prezentuje a podporuje dokonce sám útočník. První teorií nastínil již krátce po uvěznění. „Čin prý spáchal v součinnosti s bulharskými tajnými službami, které byly napojeny na KGB. Papež, zarytý antikomunista, který navíc podporoval hnutí Solidarita v silně katolickém rodném Polsku, byl pro komunisty vhodným terčem," popisuje jednu ze známých teorií server History.com.

V roce 2010 podle tehdejší zprávy agentury APA zase Agca vyhlásil, že atentát si objednal samotný Vatikán. „Podle jeho slov v rozhovoru po propuštění z vězení pro tureckou televizi TRT Agca řekl, že v pozadí atentátu stál tehdejší tajemník Svatého stolce, italský kardinál Agostino Casaroli. Z atentátu měly být následně obviněny východoevropské tajné služby," napsala APA. Šokujících prohlášení má Agca na kontě víc, pravé motivy atentátu zatím nezjistil nikdo.

S atentátem se pojí rovněž další zájímavost, která milovníky konspirací přitahuje. V tomto případě jde ale o souvislost, nad kterou se zamýšlela i samotná oběť, papež Jan Pavel II. Atentát se totiž odehrál ve stejný den, kdy se v roce 1917 u portugalského městečka Fátima zjevila Panna Marie. Po svém udravení proto pontifik nechal vložit jeden z projektilů do korunky sochy Panny Marie Fatimské.

Zakrvácený oděv

Kromě množství konspiračních teorií a zápisu do dějin atentát přinesl i některé změny v zajišťování bezpečnosti papeže. Hlava katolické církve sice chtěla zůstat blízko lidem, na druhou stranu však bylo jasné, že jeho ochranka, elitní Švýcarská garda, již další podobný čin nemůže dopustit. „Okamžitě po pokusu o vraždu papeže v roce 1981 vzrostla úroveň bezpečnosti a osobní ochrany Svatého otce a začala být používaná nová, vylepšená verze papamobilu," uvádí se na oficiálních stránkách Vatikánských muzeí. Od doby atentátu mají slavná papežská auta neprůstřelná skla.

Papamobil, v němž se papež vezl 1š. května 1981 je nyní vidění v jedné ze sekcí vatikánských muzeí. Impozantní prostory, v nichž se nachází, nabízí rozsáhlou sbírku papežských vozidel, od kočárů až po auta. Oděv, který měl papež v době atentátu na sobě, zase lidé mohou vidět v expozici věnované Janu Pavlu II. v polském Krakowě, tedy ve městě, nedaleko odkud papež, vlastním jménem Karol Wojtyla, pocházel. Do dnešních dnů je na bílém rouchu možno vidět stopy krve a díry po kulkách.

Slavné atentáty

Gaius Julius Caesar vs. skupina senátorů, 15. března 44 před naším letopočtem
I ty, Brute? Traduje se, že tato slova zvolal jako svá poslední římský vojevůdce a politik Gaius Julius Caesar. Zvolání mělo být jeho posledními slovy, když na něj na březnové Idy, tedy 15. března, spáchali političtí soupeři atentát. Diktátora senátoři nalákali na fórum, kde jej pobodali dýkou.

Svatý Václav vs. Boleslav, 28. září 935 (uváděn ale i rok 929)
Svatý Václav nezemřel přirozenou smrtí, ale po atentátu, respektive vraždě. Přesný popis události není k dispozici, zmiňují jej pouze útržkovitě různé kroniky a historici se dokonce neshodnou ani na konkrétním roce. Kdo přesně vraždil je rovněž zahaleno tajemstvím, atentát se ale měl odehrát na popud Václavova bratra Boleslava.

Albrech z Valdštejna vs. skupina císařských důstojníků, 25. února 1634
Patřil mezi nejvlivnější osobnosti tehdejší Evropy. V únoru 1634 zemřel po atentátu. Poté, co u císaře, na jehož straně nejdříve ve třicetileté válce bojoval, upadl v nemilost, zavraždila českého vojevůdce skupina císařských důstojníků v Chebu.

Abraham Lincoln vs. John Wilkes Booth, 15. dubna 1865
Americký prezident Abraham Lincoln zemřel pouhých pět dní po skončení Americké občanské války, tedy války Severu proti Jihu. Osudnou se mu stala návštěva washingtonského Fordova divadla. Do jeho lóže totiž po desáté hodině večer vtrhl divadelní herec a fanatický příznivec poraženého Jihu John Wilkes Booth. Prezidenta zezadu dvakrát střelil do hlavy, Lincoln další den zemřel. Bootha chytili po několika dnech vojáci a rovněž zastřelili.

Alžběta Bavorská vs. anarchista Luigi Lucheni, 10. září 1898
Ve své době patřila mezi nejkrásnější ženy světa, dodnes ji obestírá jistá aura tajemnosti a její příběh nepřestává fascinovat. Alžběta Bavorská, přezdívaná Sissi, manželka Františka Josefa I., zemřela ve věku šedesáti let. V Ženevě ji zavraždil italský anarchista Luigi Lucheni. Krásnou manželku panovníka, proslavenou dlouhými havraními vlasy a úzkým pasem, probodl pilníkem. Po útoku císařovna sice spadla na zem, ale zvedla se a po vlastních odešla na loď. Až když později upadla do bezvědomí a svlékli jí živůtek, zjistili, že je smrtelně zraněná.

František Ferdinand d'Este a choť Žofie Chotková vs. Gavrillo Princip, 28. června 1914
Atentáty na významné osobnosti se sice vždy zapíšou do dějin, málokterý ale chod dějin změnil tak zásadně jako událost, která se odehrála koncem června 1914 v Sarajevu. Anarchista Gavrillo Princip arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku Žofii Chotkovou zastřelil poté, co se nezdařil předchozí bombový útok. Atentát byl záminkou pro vyhlášení první světové války. Gavrillo Princip i ostatní členové spiknutí byli zatčeni. Princip po čtyřech letech tvrdého žaláře zemřel jako třiadvacetiletý na tuberkulózu v českém pevnostním vězení Terezín.

Alois Rašín vs. anarchokomunista Josef Šoupal, 5. ledna 1923
Po atentátu skonal i první československý ministr financí Alois Rašín. Teprve devatenáctiletý Josef Šoupal jej střelil do zad v pražské Žitné ulici. Navzdory lékařské péči Rašín na následky zranění zemřel. Pachatel atentátu si ve vězení odseděl 18 let.

Reinhard Heydrich vs. Jan Kubiš a Josef Gabčík, 27. května 1942
Pokud se odehraje atentát, ve většině případů jsou za "zlé" považováni atentátníci. U zřejmě nejslavnějšího atentátu v českých dějinách tomu ale bylo přesně naopak. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, prominentní nacista, který stál za brutálními perzekucemi v protektorátu, zemřel po útoku československých výsadkářů v rámci operace Anthropoid. Úkolu, který vytyčila československá exilová vláda, se zhostili parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš. Heydricha zastihli v Praze-Libni. Nejdříve na něj chtěli vystřelit, zbraň se ale zasekla. Poté na jeho vůz hodili bombu. Zraněného nacistu operovali v nemocnici Na Bulovce, nakonec však zemřel na sepsi. Gabčík a Kubiš zemřeli společně s dalšími parašutisty po zradě Karla Čurdy při přestřelce v kostele v pražské Resslově ulici. Atentát měl velký ohlas po celém světě, někteří historici ale upozorňují, že spustil rozsáhlé vraždění českých obyvatel.

Adolf Hitler vs. Claus von Stauffenberg, 20. července 1944
I když šlo o atentát neúspěšný, operace Valkýra se zapsala do dějin a inspirovala také stejnojmenný hollywoodský film. Atentát organizovali odpůrci režimu zejména z řad vojenských důstojníků. Útok provedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. V legendárním Hitlerově Vlčím doupěti plukovník uložil aktovku s výbušninou. Ta ovšem nakonec nacistického vůdce zranila pouze lehce. Převrat se nezdařil a jeho výsledkem bylo více než dvě stě poprav. Popravčí četa zastřelila rovněž Stauffenberga.

John Fitzgerald Kennedy vs. Lee Harvey Oswald, 22. listopadu 1963
Vyvolal mimořádný celosvětový ohlas, stal se tématem řady hraných filmů a pastvou pro milovníky konspiračních teorií. Když populární prezident John F. Kennedy projížděl v otevřeném autě s manželkou Jacquelline ulicemi Texasu, zastřelil jej bývalý příslušník americké námořní pěchoty Lee Harvey Oswald. Na auto vypálil hned několik střel. Kennedyho mimo jiné trefil do hlavy. Krev umírajícího prezidenta potřísnila nejen vedle sedící manželku, ale i členy ochranky. Atentátníka Lee Harveyho Osvalda zadrželi, při převozu do věznice jej ale zastřelil Jack Leon Ruby. Jelikož Ruby nikdy přesně nevysvětlil důvod svého činu a Oswald trval na své nevině, pozadí atentátu je dodnes předmětem četných konspiračních teorií. Ty podpořilo i tvrzení z oficiálních míst o rozsáhlém spiknutí, jehož měl být Oswald součástí.

Martin Luther King vs. James Earl Ray, 4. dubna 1968
Jednu z nejvýznamnějších postav afroamerického hnutí za občanská práva, kazatele Martina Luthera Kinga, zastřelil atentátník James Earl Ray v dubnu 1968, když King stál na balkonu svého pokoje v motelu Lorraine v Memphisu. Čin vyprovokoval rozsáhlé nepokoje mezi Afroameričany ve Spojených státech amerických. Atentátník James Earl Ray byl zadržen dva měsíce po činu a odsouzen k 99 letům vězení. Stejně jako v případu atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho je tato událost opředena řadou konspiračních teorií a dohadů.