„Bestie z Belgravie“, „ďáblův učedník“, ale také „zapomenutý vrah“ - takové přezdívky si získal od britského tisku Patrick David Mackay, lupič, násilník a sériový vrah, pravděpodobný pachatel 13 brutálních vražd, spáchaných mezi lety 1973 a 1975. Mezi jeho oběti patří sedmnáctiletá dívka, kterou pobodal a vyhodil z jedoucího vlaku, nebo katolický kněz, jemuž rozpoltil hlavu sekyrou. Mackay si po svém odsouzení nechal změnit jméno na Davida Grovese a doufá, že se dostane na svobodu.

Chce ven

Vrah, který 25. září dovršil svou sedmdesátku, se ocitl za mřížemi už ve svých 23 letech. Od letošního září se jedná o jeho předčasném propuštění. Ale policisté z míst, kde kdysi probíhalo jeho řádění, varují, že i v pokročilém seniorském věku představuje nebezpečí.

„Opravdu věří, že má konečně šanci být propuštěn. Chová se teď vzorně,“ citoval britský deník The Daily Mail koncem letošního července nejmenovaný zdroj přímo z vězení. Teoreticky není důvod ho držet za mřížemi, ale bude to muset být hodně silný orgán, kdo schválí jeho propuštění - veřejnost bude pobouřena,“ uvedl dále deník.

Francouzský teenager a sériový vrah Éric Borel, který v 16 letech povraždil celou svou rodinu. Jeho řádění začalo 23. září 1995
Vražedná mánie mladíka Érica Borela: Začal rodinou, poté se vydal na lov do ulic

Mluvčí Výboru pro podmínečné propuštění tomuto listu ve stejnou dobu řekl: „Můžeme potvrdit, že případ Patricka Mackaye byl postoupen Výboru pro podmínečné propuštění. Čeká se na vypsání data.“

Podle Daily Mail vyděsily sice zločiny Patricka Davida Mackaye v polovině 70. let celou Británii a v Londýně a okolí jeho činy doslova rozsévaly hrůzu a teror, pak byl však jeho případ dlouho téměř zapomenutý. Připomněl se až nyní, ředitel městské policie v Mackayově rodišti Datfordu Gareth Johnson ale před jeho propuštěním trvale varuje. Jaký je vlastně skutečný příběh nejdéle vězněného muže v Británii?

Nešťastné dětství

Mackay, často popisovaný jako „britský zapomenutý sériový vrah“, se narodil 25. září roku 1952 a vyrůstal v násilnické domácnosti. Jeho otec alkoholik ho pravidelně bil. Rodina žila v Dartfordu v hrabství Kent a po Patrickově narození se rozrostla ještě o jeho dvě mladší sestry, z nichž jedna se narodila v roce 1954 a druhá v roce 1957.

K podivnému a znepokojujícímu chování se začal týraný Patrick uchylovat už jako dítě. Ve škole se špatně učil, šikanoval své mladší spolužáky a trpěl častými záchvaty vzteku. Jeden z jeho spolužáků jej později popsal jako „malého teroristu“, který fyzicky napadal ostatní. Podle Daily Mail patřily k Mackayově dětské kriminalitě také pokusy o žhářství, týrání zvířat a krádeže zahradních trpaslíků.

Ray Jackson si k vraždění zvolil Kansas City, kde přepadal a škrtil zejména v Gillhamově parku, ilustrační foto
Škrtič z Gillham Parku: Vraždil jen v dešti, mrtvoly nechal v provokativní póze

Když mu bylo deset, jeho otec tyran zemřel. Cestou do práce jej skolil infarkt, což byl zřejmě důsledek mnohaletého alkoholismu. Jeho poslední slova k synovi údajně zněla: „Pamatuj, abys byl dobrý.“ Chlapec se údajně s jeho smrtí nedokázal vyrovnat, a to ani přesto, že k němu byl otec často krutý, a tvrdil ostatním, že táta je pořád naživu.

V rodině postupně převzal „otcovskou roli“ a choval se k matce a sestrám tak, jak na to byl sám od svého otce zvyklý, což znamená, že je týral a bil. Matka zřejmě doufala, že se poměry v rodině zlepší změnou prostředí a přestěhovala se i s dětmi z Dartfordu do Gravesendu. Žádný přínos to ale nemělo. Patrick nadále trpěl výbuchy agresivity a jednou se dokonce pokusil při jednom ze svých vzteklých záchvatů zabít mladšího spolužáka.

Po tomto extempore skončil jako patnáctiletý na psychiatrii a lékař Leonard Carre u něj diagnostikoval psychopatické sklony, jež podle něj nasvědčovaly tomu, že z mladíka vyroste „chladný psychopatický zabiják.“ V roce 1968 tak byl Mackay internován v psychiatrické léčebně, kde strávil čtyři roky. Propuštěn byl v roce 1972. Našel si bydlení v Londýně a zaplnil všemi možnými proprietami spojenými s nacismem, který ho začal fascinovat. Také si dal přezdívku „Franklin Bollvolt První“ a začal mluvit o své touze vyhladit staré lidi.

Zdroj: Youtube

Vražedné běsnění

První Mackayovou identifikovanou obětí se stala sedmaosmdesátiletá vdova Isabella Griffithsová, která byla 14. února 1974 uškrcena a ubodána ve svém domě v Cheyne Walk v londýnské čtvrti Chelsea. Současně tuto čtvrť, plnou luxusních obchodů, zachvátila vlna pouliční kriminality: jakýsi neidentifikovaný pachatel začal napadat starší ženy: buď na ně zaútočil přímo na ulici, kde jim většinou ukradl tašku či kabelku a utekl, nebo je naopak přátelsky oslovoval, doprovázel je v družném hovoru ke dveřím jejich domu a útočil až poté, co se za nimi zavřely.

Ve všech případech byl tímto pachatelem Mackay, ale to policisté v tu dobu ještě nevěděli. Vlnu pouličního násilí si s vrahem Griffitsové propojila až poté, co mladík spáchal svou druhou vraždu: dne 10. března 1975 zabil devětaosmdesátiletou seniorku Adele Priceovou, kterou uškrtil v jejím domě na Lowndes Square v Kensingtonu. Dovnitř se dostal tak, že ji poprosil o sklenici vody.

Americká policie vyřešila po 40 letech brutální případ vraždy Karen Stittové. Ilustrační foto.
Před 40 lety zmizela ze zastávky, našli ji ubodanou. Teď případ vyřešili

Když od zabité ženy odcházel, minul po cestě její vnučku, jež právě mířila k babičce a vůbec netušila, že se potkává s jejím vrahem. O chvíli později už volala policii.

Způsob vraždy a fakt, že pachatel se dostal dovnitř bez překonání překážek, napověděl policii, že tento čin souvisí s vlnou přepadů, jež Chelsea v uplynulých více než dvou letech zažívala, i s dosud nevyřešenou vraždou Griffithsové. 

Sériový zabiják zatím pokračoval ve svém hrůzném řádění. Jedenáct dní po vraždě Priceové zaútočil v malebné vesničce Shorne v Kentu, nedaleko od Dartfordu, kde žila jeho rodina, na třiašedesátiletého katolického kněze Anthonyho Creana. Postup byl podobný jako v předchozích případech. Nejdříve se postaršímu muži vnutil do domu, a když byl uvnitř, napadl ho pěstmi, srazil jej na zem, několikrát ho bodl, a pak mu ještě ve zběsilém útoku rozpoltil hlavu sekyrou. Policie později našla zmrzačené Creanovo tělo plavat ve vaně plné krvavé vody.

Vrah Joseph Paul Franklin na snímku z roku 1998.
Jménem chtěl uctít Goebbelse. Sadista Joseph Paul Franklin vraždil smíšené páry

Při této vraždě se však maniak dopustil osudové chyby, protože zapomněl na to, že policie už má o jeho předchozích kontaktech s Creanem záznam: Mackay ho totiž navštívil už dříve a při té příležitosti mu ukradl šek na třicet liber. Byl ale zadržen a soud ho odsoudil k náhradě škody, kterou však stejně neuhradil.

Když se teď policisté začali ptát svědků v okolí knězova domu, zda neviděli někoho podezřelého, několik lidí Mackaye popsalo - a vyšetřovatelé si uvědomili, že tento popis se nápadně hodí na mladíka, s nímž měli v souvislosti s knězem už jednou co do činění. Dva dny po vraždě tak byl Mackay zatčen a rychle se doznal, že Creana opravdu zabil. Čímž jeho přiznání teprve začínalo.

Zabil jsem víc lidí, než si myslíte

Když policie vzala mladíkovi otisky prstů a provedla v jeho bytu domovní prohlídku, bylo jí jasné, že toho musí mít na svědomí mnohem více, než jen Creanovu vraždu. Jeho daktylky se shodovaly s těmi, které se našly v domě zavražděné Adele Priceové, a v jeho bytě zase byla spousta věcí, pocházejících z krádeží a loupeží, jež v posledních dvou letech tolik sužovaly londýnské čtvrti Chelsea a Belgravia. Policisté pochopili, že před nimi sedí fantom, který v Londýně zasel tolik hrůzy.

Mackay jim navíc vyšetřování nestěžoval a ochotně je zavedl na místo, kam zahodil nůž používaný k vraždám. A pak otrlé vyšetřovatele šokoval tím, když prohlásil, že má na svědomí vražd mnohem víc: konkrétně třináct.

Policisté to nejdříve nebrali příliš vážně, ale když začali prověřovat okolnosti vražd, jež mladý zločinec popisoval, zjistili, že skutečně odpovídají nevyřešeným případům zabití, k nimž došlo v Londýně a okolí.

Sériový vrah Fred West
Rodina jako z hororu. Manželé brutálně znásilňovali a vraždili. I vlastní děti

Podle Mackaye tak jeho první zabitou obětí nebyla Griffitsová, ale teprve sedmnáctiletá dívka, zjištěná jako německá au pair Heidi Mnilková, jejíž tělo bylo nalezeno 9. července 1973 u vlakové trati poblíž Catfordu. Vrah teď vypověděl, že ji ve vlaku napadl, pobodal, a poté z jedoucího vlaku vyhodil. Druhou jeho obětí měla být žena jménem Mary Hynesová, již prý zabil ještě téhož roku v Kentish Townu.

Přiznal se také k vraždě opilého bezdomovce, jehož prý v lednu 1974 shodil z mostu do Temže, a k vraždám sedmapadesátileté Stephanie Brittonové a jejího čtyřletého vnuka Christophera Martina, spáchaným tentýž měsíc. Dále uvedl, že v červnu 1974 ukopal kvůli krabičce cigaret k smrti Franka Goodmana a že ještě téhož roku den před Štědrým dnem zabil v jejím bytě dvaadevadesátiletou Sarah Rodmellovou, kterou prý udusil punčochou, již jí narval do úst - což cynicky okomentoval tak, že „zabít ji bylo stejně snadné jako vyprat si ponožky“.

A doznával se pořád dál a dál, až jeho vyšetřovací spis čítal celkem třináct případů. V té době však z vraha jeho počáteční chlubivost už zase vyprchala a zřejmě si začínal domýšlet, jaký rozsudek by mu mohlo jeho mluvení vynést. Takže všechna svá přiznání zase odvolal a připustil jen čtyři vraždy: tedy vraždu Griffitsové, Priceové, Creana a bezdomovce. Tělo bezdomovce se policii nepodařilo najít a identifikovat, ale k obvinění z předchozích tří vražd připočetla ještě smrt Goodmana a Hynesové. Mladík tak stanul před soudem obviněný z pěti vražd.

Dne 21. března 1975 byl v obci Shorne v Kentu (na snímku) brutálně zavražděn kněz Otec Anthony CreanDne 21. března 1975 byl v obci Shorne v Kentu (na snímku) brutálně zavražděn kněz Otec Anthony CreanZdroj: Wikimedia Commons, Glyn Baker, CC BY-SA 2.0

Pachatelova naděje

Mackayovi obhájci se u soudu snažili prokázat jeho nepříčetnost, soudní znalci však došli k závěru, že není duševně nemocný, nýbrž pouze psychopatický, což je porucha osobnosti, ale nikoli duševních schopností. Stačilo to nicméně k překvalifikování vražd na zabití. Vinu za smrt Goodmana a Hynesové se nakonec Mackayovi u soudu prokázat nepodařilo, takže byl odsouzen za tři usmrcení. I tak dostal doživotní trest s možností žádat o předčasné propuštění nejdříve po 20 letech.

Po této době se však na svobodu nepodíval, naopak strávil prvních 27 let svého trestu ve věznici s nejvyšší ostrahou. Tisk ho po rozsudku označoval za „nejnebezpečnějšího muže v Británii“. 

Skautský tábor. Pro někoho chvíle radosti, pro děti nedaleko městečka Locust Grove v roce 1977 ale představoval chvíle hrůzy.
Tři děti někdo znásilnil a umlátil. Horor na táboře je i po 45 letech nevyřešený

Ve vězení si změnil jméno na Davida Grovese a po uplynutí více než čtvrtstoletí od svého uvěznění byl převeden do vězení s mírnějším režimem. Podle Johna Lucase, autora knihy „Britský zapomenutý sériový vrah: teror muže se sekyrou“, je v současnosti držen ve věznici Leyhill poblíž Bristolu.

Pokud by současná jednání o předčasném propuštění dopadla pro Mackaye úspěšně, mohl by být podle britského bulvárního deníku The Sun do letošních vánoc na svobodě.