Luciano Pavarotti – pojem, který mnohokrát přesáhl svět opery. Tenor, který přitáhl tisíce lidí na stadióny, parky či náměstí. Ukázal, že opera není jen pro užší okruh nadšenců a že nemusí být zavřená mezi čtyřmi stěnami divadel a koncertních sálů. Jako jediný ze světa klasiky předčil svou slávou popularitu mnohých rockových či popových hvězd.

Luciano Pavarotti se narodil 12. října 1935 v italské Modeně. Jeho matka pracovala v tabákové továrně a otec byl pekař a amatérský pěvec. První pěvecké kroky absolvoval v tamním kostelním sboru „Gioachino Rosini“, se kterým vyhrál mezinárodní soutěž. Avšak s operou se poprvé setkal v jedenácti letech, kdy navštívil koncert slavného Benjamina Gigliho. „Až budu velký, taky budu tenoristou,“ řekl prý tehdy věhlasnému tenorovi. Pravděpodobně to byly rozhodující okamžiky jeho další pěvecké dráhy.

Avšak cesta Luciana na operní scény nebyla přímá. Živil se jako učitel, pojišťovák, prý velmi úspěšný. Současně však intenzivně studoval zpěv. Přesto, že jeho učitelé, včetně Ettora Campoglianiho, i menší okruh odborníků o něm pěli chválu, nabídky divadel stále nepřicházely. Itálie totiž v šedesátých letech neměla o talentované tenory nouzi.

Zlom pro Luciana přichází až v roce 1961 vítězstvím v soutěži Achilla Periho, kdy dostává nabídku do Palerma a jeho kariéra nabírá správný směr. Přichází pozvání do londýnské Covent Garden a v roce 1965 konečně jako Rudolf v Bohémě zpívá na pódiu milánské La Scaly. Je pochopitelné, že se o něj zajímá Metropolitní opera v New Yorku a prestižní nakladatelství DECCA.

Pěvec, který byl dosti pověrčivý, a proto musel mít bílý kapesník v ruce a zahnutý hřebík v kapse, se téměř výhradně zaměřoval na italský repertoár. Mezi jeho nejznámější role patřili mimo jiné Cavaradossi v Pucciniho Tosce, Radames ve Verdiho Aidě nebo Nemorino v Donizettiho Nápoji lásky. Pavarottiho „výstavním kouskem“ byla árie prince Kalafa Nessun dorma z třetího dějství Pucciniho opery Turandot.

Svůj věhlas šířil i četnými koncertními turné. V roce 1975 cestoval například po Japonsku, o jedenáct let později triumfoval v Číně a v roce 1990 v bývalém SSSR. Nezapomenutelným zůstal i jeho přednes Schubertovy písně Ave Maria na podzim 1979 v Chicagu na mši, kterou osobně celebroval papež Jan Pavel II.

V roce 1990 spolu s Plácidem Domingem a Josém Carrerasem exceloval při koncertu tří tenorů a o tři roky později skvěle zazpíval v newyorském Central Parku. Vystoupení bylo označeno za Pavarottiho Woodstock. Rok předtím však byl vypískán ve své La Scale, kdy mu kvůli chřipce selhalo božské C.

Milovník jídla, koní, fotbalu, pěkného oblečení a prý také obstojný malíř se v roce 1961 oženil s Aduou Veroniovou. Manželství se v roce 1996 rozpadlo kvůli Pavarottiho vztahu s jeho o 34 let mladší sekretářkou Nicolettou Mantovaniovou. Ta se také nakonec stala jeho druhou ženou. S první ženou měl tři dcery Lorenzu, Cristinu a Giulianu, druhá mu v lednu 2003 porodila čtvrtou dceru Alici, její dvojče, chlapeček, však zemřelo.

Pavarottiho zdravotní potíže začaly v červenci loňského roku, kdy podstoupil v New Yorku operaci, při níž mu byl odstraněn nádor na slinivce. Od té doby přestal vystupovat na veřejnosti. Letos 25. srpna byl propuštěn z nemocnice po dvou týdnech léčby a lékařských vyšetření. Včera byl hospitalizován kvůli vysokým horečkám. Převezen byl už v bezvědomí a selhávaly mu ledviny. V časných ranních hodinách pak zemřel ve svém domě v Modeně.

Podle modenského starosty by se pohřeb mohl konat v sobotu.