Pecorino, které nesmíme zaměňovat s ovčím sýrem téhož jména, je typické pro východ Itálie. Podle legendy vděčí za svůj název ovcím (italsky pecora), které se pasou na pahorcích v blízkosti divoce rostoucí vinné révy a oždibují její plody. O renesanci tohoto vína, které velmi dobře doplňuje fritto misto, tedy smaženou směs rybiček a mořských plodů, se zasloužil Guido Cocci Grifoni. Jeho dcery ho označují tak trochu za blázna, kolegové vinaři ale za hrdinu.

Dobré pecorino poznáme podle vůně po tropickém ovoci, ale také po medu a aromatických bylinkách s příjemnou kyselinkou.
Víno, které se stalo obětí vylidňování venkova, mohlo docela upadnout v zapomnění nebýt Grifoniho úsilí. Ten byl na začátku 80. let jediný, kdo věřil v jeho potenciál. „Pecorino není ušlechtilá odrůda. Dřív bylo důležité vyrábět co nejvíce, protože vinaři potřebovali peníze," vysvětluje jeho dcera Marilena. Její otec si splnil sen, když od jednoho starého vinaře koupil malou parcelu ve výšce 1000 metrů nad mořem. Po několika experimentech se pecorino z roku 1990 prodávalo jako skromné stolní víno.

Kvalita Guidových vín pozvolna vstupovala ve známost a jeho pecorino získalo v roce 2001 chráněné označení původu. O deset let později obdrželo nejvyšší stupeň hodnocení – kvalitní víno s kontrolovaným a garantovaným původem, stejně jako klasické chianti nebo barolo.
Ačkoli pěstování pecorina obnovila v kraji Marche rodina Cocci Grifoni, hlavní produkce se dnes soustředí v sousedním Abruzzu.
„Grifoni pecorino znovu objevil, ale já jsem je pokřtil," říká vinař Luigi Madonna.

Víno je tady podle něj především pro lidi. „Piju, když jsem šťastný a když si chci užít pěkný večer. Proto zde víno je," říká.
Pecorino dnes nalezneme i v britských supermarketech a v některých restauracích v USA.