Torerová proměnila svůj dvouposchoďový domek s osmi místnostmi na hospic pro kočky umírající na leukémii. V domě nejde přehlédnout množství misek s krmivem a nejméně dvě desítky záchůdků se stelivem.

Někteří lidé jí prý říkají, proč se raději nestará o zdravé kočky bez domova. „To není moje úloha. Já jsem zdravotní sestra. Mám povinnost vůči kočkám, o které nikdo nepečuje," řekla Peruánka v rozhovoru pro agenturu AP. Podle ní si lidé normálně neadoptují dospělé kočky, a tím spíše ne, když jsou smrtelně nemocné.

Torerová se o nemocné kočky stará již pět let. Retrovirus je pro kočky smrtelný, ale není přenosný na lidi, ani jiné druhy živočichů. Své kočičí pacienty nachází žena na ulicích Limy a nechává je testovat na leukémii.

Svým svěřenkyním dává jména, například Fellini, Peppa, Dolly nebo Misterio. „Každá z nich má jinou osobnost," říká žena.

Na kočky jde celý plat i peníze od dárců

Uvedla, že jim dává léky, sterilizuje je a každé dva měsíce je odčervuje. Odhaduje, že za péči o kočky měsíčně vydá 1785 dolarů (asi 37.526 korun), asi polovinu získává od dárců a polovinu ze svého platu soukromé zdravotní sestry.

Torerová je matkou tří dětí ve věku 16, 14, a 6 let , které s ní bydlí v domě a často si s kočkami hrají nebo se s nimi mazlí. Některé z koček spí na křeslech, jiné na poličkách, další v kočičích pelíšcích.

Kočičí stelivo a protizápachové prostředky nemohou v domě zcela překrýt silný odér, ale Peruánka tvrdí, že si na to ještě nikdo z jejích sousedů nestěžoval.

Kočky s leukémií mohou žit i několik let, většinou se však dožijí mnohem kratšího věku než nenakažené kočky. Nakonec umírají přirozeně, Torerová je nenechává uspat.

„Dávám jim největší dar lásky a respektu," uzavřela žena.