V Belgii není nový král korunován, ale skládá přísahu do rukou poslanců. Ceremonii zahájil v sále vyzdobeném belgickou a evropskou vlajkou předseda Poslanecké sněmovny André Flahaut. Poté uvedl do sálu nastupujícího krále, který složil přísahu v třech oficiálních jazycích Belgie – holandsky, francouzsky a německy. V přísaze Philippe přislíbil „dodržovat ústavu a zákony belgického lidu, zachovávat nezávislost země a celistvost jejího území".

V sále byli bývalí belgičtí premiéři i předseda Evropské komise José Manuel Barroso, ale ne poslanci extremistické strany Vlámský zájem. Přísaze přihlíželi poslanci nejsilnější parlamentní strany, separatistické Nové vlámské aliance (N-VA), která není součástí vládní koalice. Nepřišel nicméně její předseda a kontroverzní starosta Antverp Bart De Wever.

Monarchii většina Belgičanů vnímá jako jedno z mála pojítek stále rozdělenější země. Nového krále také čeká nelehký úkol udržet pohromadě Belgii oslabenou rozpory mezi holandsky mluvícími Vlámy a frankofonními Valony. Belgické listy spekulují, zda dosud spíš nevýrazný princ Philippe, který se na veřejnosti vždy cítil nesvůj, tuto roli zvládne. Naopak velké naděje vkládají do nové královny Mathilde, která naopak na veřejnosti vystupuje sebejistě a s médii si rozumí.

Phlippe si část Vlámů popudil v roce 2004 rozhovorem, ve kterém řekl, že nepřipustí, aby strana Vlámský zájem rozbíjela Belgii. Na rozdíl od otce je mezi Vlámy vnímán spíše jako frankofonní cizinec, protože francouzsky se vyjadřuje mnohem lépe.

Král má v Belgii velký význam při sestavování vlády. Má pravomoc jmenovat vyjednávače, který řídí vytváření kabinetu ze zástupců vlámských a valonských stran. Po minulých volbách v roce 2010 trvalo vytvoření vlády celých 16 měsíců. K sestavení kabinetu nemálo přispěl právě Albert II.

Tento úkol nyní čeká i Philippa po volbách příští rok v květnu. Favoritem je opět N-VA, takže lze předpokládat podobně složitou situaci.

Philippe studoval na jezuitské koleji Saint-Michel v Bruselu, na benediktinské škole ve vlámském v Loppemu, v britském Oxfordu a na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, kde absolvoval politologii. Má kvalifikaci stíhacího pilota a pilota vrtulníku. S psycholožkou Mathildou d'Acozovou má čtyři děti. Jejich nejstarší dcera Elisabeth je ode dneška následnicí trůnu.

Slavnostní den zahájila dnes ráno mše Te Deum v bruselské katedrále svatého Michala a svaté Guduly. Mše i celé dnešní střídání na trůnu má poněkud civilnější charakter než podobné události v jiných evropských monarchiích – i proto, že nebyli pozváni členové zahraničních královských rodin a oficiální hosté ze zahraničí.

Mši zakončila belgická i evropská hymna. Po ní se Albert II. i Philippe dlouze zdravili s lidmi před katedrálou.

Albert II. se loučil s veřejností již v sobotu, kdy měl poslední televizní projev k národu. Vyzval v něm k zachování celistvosti Belgie a jejího ukotvení v Evropské unii.

Večer pak přišli i s Philippem a celou královskou rodinou na koncert v bruselské čtvrti Marolles. Náměstí, kde jinak o víkendu bývají bleší trhy, zcela zaplnilo přes 10.000 Belgičanů i turistů. Užívali si nejen koncert, ale nadšeně zdravili i královskou rodinu, která sledovala varietní koncert nejméně hodinu, pohupovala se do rytmu a dávala najevo, že si užívá i lidovou zábavu. Náměstí se s odcházejícím králem rozloučilo skandováním Merci, Albert, merci (Děkujeme, Alberte).

Výměna na trůnu se odehrává v den belgického státního svátku. Náklady belgická média odhadují na 600.000 eur (15,5 milionu korun). Půl milionu eur budou stát atrakce pořádané každý rok na státní svátek, zbytek jsou peníze na vlastní střídání na belgickém trůně.

I když dnešní ceremonie jsou relativně střízlivé, po celém Bruselu jsou vidět belgické vlajky a belgická trikolora zahalila například i sloupy neoklasicistického chrámu sv. Jakuba u královského paláce. V belgických barvách vyrazila i souprava rychlovlaku Thalys, která byla speciálně vyzdobena kvůli novému belgickému králi.

Belgičtí pozorovatelé zdůrazňují pozitivní atmosféru dnešní ceremonie na rozdíl od minulých změn na trůnu, které nastávaly po úmrtí monarchy. Naposledy se v roce 1993 Albert II. stal králem po nečekané smrti svého bezdětného bratra Baudouina.