Kliknutím zvětšíteMnozí diváci loni zažili v kinech nostalgický okamžik, když na plátna vtrhlo pokračování úspěšného snímku Top Gun. V druhém dílu příběhu o nejlepších námořních pilotech Spojených států fanoušci po letech potkali postavu pilota Mavericka ve chvíli, kdy jako testovací pilot pokořuje rekordní hranici deset machů. Než skončí závěrečné titulky, je z něj navíc letecké eso.
Příběh ze snímku Top Gun: Maverick je samozřejmě smyšlený, myslet si ale, že pilot s takovými úspěchy je jen fabrikát hollywoodských scénáristů, by byl omyl. Muž - letecké eso a v určitou chvíli také člověk, který si oprávněně mohl říkat nejrychlejší muž na planetě - totiž opravdu žil. Jmenoval se Charles Elwood Yeager a narodil se 13. února přesně před sto lety. Jeho rekordní let, kdy jako první člověk na planetě pokořil při plně řízeném vodorovném letu rychlost zvuku, se stal námětem oceňovaného filmu The Right Stuff (Správná posádka, 1983).
Trailer k filmu The Right Stuff:
Yeager přezdívaný Chuck byl vojenským stíhacím pilotem. Za druhé světové války se stal s počtem potvrzených sestřelů 11,5 (půlčíslo pro sestřel, na kterém se podílel i s dalším pilotem) leteckým esem. Jednou ho sestřelili, dokázal se ale dostat z okupovaného území a ještě pak zamíchat kartami v nebeských bojích. Krátce po válce se zařadil mezi opravdovou elitu - a jako testovací pilot v roce 1947 jako vůbec první letec překonal při vodorovném a plně řízeném letu rychlost zvuku.
Mimochodem, na tomto historickém milníku má podíl i jedna pomůcka, kterou by asi ve špičkovém letounu nikdo nehledal. Násada od koštěte.
Mladík, kterému bývalo v letadle špatně
Zatímco někteří chlapci sní o kariéře pilota od dětství, Chuck Yeager jako malý kluk zřejmě nic podobného nezamýšlel. Narodil se chudým rodičům farmářům v Západní Virginii, jako druhé z pěti dětí. Muže, který toho pro americké letectvo udělal tolik jako nikdo jiný, k letectví přitáhlo vypuknutí druhé světové války. V osmnácti letech se upsal ozbrojeným silám jako letecký mechanik.
Ani tehdy v něm ještě nikdo (a zřejmě ani on sám) příštího hrdinného pilota nehledal. Když se nechal od kolegů vynést do vzduchu, bylo mu pořádně špatně od žaludku. „Let byl méně než příjemný. Chuck seděl na zadním sedadle, zatímco pilot trénoval přistání, a bylo mu špatně,“ uvádí web věnovaný životu Chucka Yeagera.
K létání ho ale zlákala nabídka programu „létajících seržantů", jeho absolvování totiž znamenalo větší společenskou prestiž i lepší plat. „Jako mechanik jsem vídal, že piloti drží v náručích nádherné dívky a nemají neustále špinavé ruce, tak jsem si podal žádost,“ žertoval jednou podle listu The New York Times Yeager.
Nový sen si ale musel tvrdě odpracovat. „I když při prvních stoupáních zažíval nevolnosti, úspěšně svůj prvotní výcvik dokončil,“ uvádí web věnovaný Chucku Yeagerovi. Překonal sám sebe a brzy byl jedním z nejlepších ve výcviku, dokonce si zamiloval akrobacii.
A to už i letectvo pochopilo, jak výborný materiál v mladém pilotovi získalo. Yeager měl výborný a bystrý zrak, pozoruhodnou prostorovou orientaci a rychle se učil. Zařadil se mezi nejlepší stíhací piloty a v roce 1943 byl poslán do Evropy jako stíhací pilot letounů P-51 Mustang. Do boje odcházel s vyhlídkou na to, že ho doma v USA čeká půvabná, o dva roky mladší přítelkyně Glennis. Byla to jeho velká životní láska, zůstali spolu až do Glennisiny smrti v roce 1990.
Americký pilot Chuck Yeager pojmenovával stroje, které mu postupně byly přiděleny (včetně P-51D-20NA na snímku), po své první manželce Glennis
Začal po ní pojmenovávat každé letadlo, za jehož knipl byl přiřazen. „Věděl jsem, že v letounu s jejím jménem se vždy vrátím,“ vysvětlil to jednou.
Letecké eso
V Evropě si po svém nasazení stihl na konto připsat jeden sestřel nepřátelského letounu, než byl sestřelen on sám. Stalo se to při jeho osmé misi, 5. března 1944. Jeho letoun se zřítil nad Francií, on přežil. „Svět jakoby explodoval a já jsem se přikrčil, chránil si obličej rukama. Když jsem se o vteřinu později podíval, hořel mi motor a na konci mého křídla byla díra. Letadlo se začalo otáčet. Stalo se to tak rychle, že nebyl čas na paniku. Věděl jsem, že se zřítím; sotva jsem byl schopen rozepnout bezpečnostní pás a přelézt přes sedadlo, než moje hořící P-51 začala praskat a mířila k zemi,“ popsal sestřelení ve své autobiografii.
Němci sestřeleného Američana nedopadli. Vyplatily se mu zkušenosti z dětství, kdy se svým tátou často vyrážel na lov. Díky znalosti nenápadného pohybu v terénu a pomoci francouzského odboje se mu povedlo utéct nejdříve do Španělska a nakonec se dva měsíce po sestřelu vrátit do Velké Británie.
Jak připomíná web Insider, v době, kdy mu pomáhal odboj, pro francouzské skupiny vyráběl bomby. Ještě i ve chvíli, kdy byl v ohrožení života na nepřátelském území, neváhal pomoct jinému vojákovi - zraněného sestřeleného navigátora Omara. M. Pattersona mladšího dostal přes Pyreneje.
Jenže po návratu do Británie Yeagera, který chtěl zpátky do boje, čekala studená sprcha. Sestřelení piloti měli zákaz vrátit se nad okupované území, neboť hrozilo, že kdyby je opět sestřelili, mohli při krutých výsleších prozradit své dřívější znalosti o odboji. Yeager se ale nemínil vzdát. Spojil se ještě s dalším pilotem s podobným osudem a oba za svůj návrat do boje lobovali u samotného velitele expedičních spojeneckých sil - pozdějšího amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera. „Vyvolal jsem takový rozruch, že mi generál Eisenhower konečně povolil návrat zpět k mé eskadře,“ vzpomínal později Yeager. K jeho úspěchu ale přispělo i to, že došlo k vylodění v Normandii, po kterém dřívější omezení pro sestřelené piloty přestalo platit.
Americký pilot Chuck Yeager ještě v hodnosti kapitána v období druhé světové války. Byl leteckým esem
V mezičase nad Lamanšským průlivem sestřelil německý bombardér Junkers Ju 88 a do konce války se stal leteckým esem s 12,5 sestřely na kontě. Jeho výkony byly opravdu mimořádné - například 12. října 1944 při jediné misi sundal pět nepřátelských letounů - což je počet sestřelů pro zisk titulu letecké eso. Hned 27. listopadu pak sestřelil při jediné misi čtyři další. „Ten den byl jako sen každého bojového pilota. Věděl jsem, že stíhací boje jsou to, pro co jsem se narodil,“ popsal později Yeager.
Mezi elitu
Do Spojených států se Yeager vrátil počátkem roku 1945 a hned se oženil s milovanou Glennis. Jelikož jeho manželka brzy otěhotněla, snažil se najít umístění v blízkosti svého domova v Západní Virginii. Tak se stal nejdříve zalétávacím pilotem pro opravované letouny. Mnoho času také trávil předváděním letecké akrobacie na různých leteckých show.
A pak se dostal mezi opravdovou leteckou elitu, která posouvala hranice toho, co je možné. Díky svým schopnostem se totiž stal testovacím pilotem. „V roce 1946 jsem prošel školou pro testovací piloty a v létě 1947 mě vybrali do programu X-1, když se tehdejší soukromý pilot, který v programu létal, dostal do sporu s vedením kvůli požadovanému honoráři,“ nastínil Yeager v roce 1982 v talkshow Davida Lettermana.
Na základně Muroc (nyní Edwardsova základna) americké letectvo v utajení testovalo stroj Bell X-1, přičemž cílem programu bylo překonat rychlost zvuku. Pilotů v tomto programu působilo více, vedení si ale jako muže, který má nově překonat historickou metu, vybralo právě Yeagera.
Zlomená žebra a násada od koštěte
Historický okamžik byl naplánován na úterý 14. října 1947. Yeagerův stroj Bell X-1, opět pojmenovaný po manželce Glennis, byl připraven, jenže Yeager o čin, který ho následně proslavil po celém světě, málem přišel. Dva dny předtím se totiž nepříjemně zranil.
Ta historka je až neuvěřitelná. „V neděli večer jsme s kamarády trochu pili, a pak jsem vzal svoji ženu na projížďku na koni v okolí základny. Trochu jsme spolu závodili a mezitím někdo zavřel bránu, ze které jsme vyjeli. Snažil jsem se popohnat koně ke skoku, ale nereagoval, takže mě přehodil přes plot a zlomil jsem si pár žeber,“ připomněl Yeager ve zmíněné Lettermanově show v roce 1982.
Yeager byl v nepříjemné situaci. O zranění nemohl nikomu říct. Jenže bolest byla hrozná. „V pondělí odešel ze základny a zašel za veterinářem, protože lékař na základně by mu přikázal zůstat na zemi. Veterinář ho obvázal a řekl mu: „Nedělejte nic namáhavého," nastiňuje web věnovaný Chucku Yeagerovi.
Jediný, komu se Yeager svěřil, byl kromě manželky jeho kamarád a kolega pilot z programu X-1 Jack Ridley. Nakonec to byl právě Ridley, kdo Yeagerovi umožnil letět. A to neobvyklou pomůckou.
Americký pilot Chuck Yeager pojmenovával stroje, které mu postupně byly přiděleny (včetně Bell X-1 na snímku), po své první manželce Glennis
Zlomená žebra totiž Yeagerovi neumožňovala udělat některé pohyby, bez nichž by let nezvládl. „Když už jsem seděl v letadle, nebyla zlomená žebra problém, jenže dveře se zavíraly z boku, na pravé straně, kde jsem měl i zlomená žebra, a šlo to velmi těžce. A tak mi Jack Ridley dal kus násady od koštěte, abych si ty dveře mohl zavřít s její pomocí levou rukou,“ popsal osudové chvíle Yeager.
Lepší než sex to nebylo
Zatímco ve filmu The Right Stuff, který referuje o Yeagerově přelomovém kousku, lze vidět stroj X-1 startující ze země, ve skutečnosti se s ním létalo jinak a stejné to bylo i onoho 14. října. „Bell X-1 do vzduchu vynášel bombardér B-29, neboť jsme mohli raketové motory v plné síle využít jen na dvě a půl minuty. Takže B-29 s připevněným Bell X-1 vystoupal do výšky 12 tisíc stop. Pak jsem po žebříku přestoupil do X-1, zavřel za sebou a pak jsme dál vystoupali. Tehdy mě bombardér pustil, nahodil jsem motory a dosáhl machy, na které se v daný den cílilo,“ vyprávěl Yeager.
14. října 1947 překonal rychlost 1 mach při vodorovném letu ve výšce 45 tisíc stop. Tímto kouskem se už navždy zapsal do historie. Americké letectvo ale rekord tajilo ještě téměř rok, a za tu dobu pak Yeager zvládl letět rychlostí Mach 1,45. Po letech o svých úspěších rád vtipkoval. ¨)
Třeba když se ho Letterman v roce 1982 zeptal, zda měl po dosažení nadzvukové rychlosti nějaké zvláštní pocity, Yeagerova klidná odpověď vzbudila salvy smíchu nejen u publika, ale dostala i zkušeného moderátora. „No, sex to nikdy nenahradí,“ reagoval Yeager. Pak ale vážně dodal, že v danou chvíli letu se člověk soustředí hlavně na to, aby vše vyšlo. Po překročení rychlosti zvuku byl sice rád, že něčeho dosáhl, ale nepovažoval to za přelomovou věc.
Chuck Yeager v roce 1959, kdy sloužil jako testovací pilot USAF. Na snímku, který drží, je letoun Bell X-1, v němž jako první člověk překonal rychlost zvuku
Na počátku 50. let, kdy americké námořní letectvo spustilo program pro dosažení dvojnásobku rychlosti zvuku, a metu pokořil Scott Crossfield, se mu to Yeager a Ridley rozhodli vrátit. „V roce 1953 dosáhl Yeager tehdy nové rekordní rychlosti Mach 2,44,“ zmiňuje server Insider.
Zpátky do boje
Poté se Yeager vrátil ke stíhačům, kde velel několika letkám na různých kontinentech. Počátkem 60. let byl jedním z velitelů a vedl výcvik pilotů, připravujících se na lety do vesmíru pro NASA - jednou měl v zácviku třeba i prvního člověka na Měsíci Neila Armstronga. On sám se astronautem navzdory svým schopnostem stát nemohl, protože měl za sebou pouze střední školu a požadavkem bylo absolvování univerzity.
Yeager s dalšími se snažili piloty určené pro NASA vycvičit stoupat v letounech do extrémních výšek s velkým přetížením. A sami museli ukázat, že to jde. Při jednom takovém letu se strojem NF-104 se Yeager vážně zranil, když vystoupal do mimořádné výšky, a letoun přestal reagovat. „Yeager vystoupal do výšky 108 tisíc stop a pak se při pádu zhruba ve 14 tisících stopách katapultoval. Dopadl s těžkými popáleninami do pouště Mojave,“ popisuje list The Guardian.
Později velel eskadře stíhacích pilotů na Filipínách, například v roce 1968 vedl letku, která letěla k Severní Korei po zajetí lodě USS Pueblo. Zapojil se i do vietnamské války. „Odlétal zde 127 misí,“ píše list The New York Times. V roce díky svým zásluhám povýšil na hodnost brigádní generál.
Ani poté, co odešel do výslužby, jeho jméno z leteckého světa nezmizelo. Působil jako poradce státních institucí i soukromých firem. Například v 80. letech, po děsivé explozi raketoplánu Challenger, jmenoval tehdejší americký prezident Reagan Yeagera členem vyšetřovací komise.
V roce 2012, kdy se slavilo 65. výročí Yeagerova přelomového letu, se tehdy 89letý brigádní generál proletěl ve stíhačce F-15:
Psal knihy, stal se popularizátorem letectví a často vystupoval v médiích. „V padesáté a pětapadesáté výročí jeho přelomového letu opět pokořil hranici zvuku za kniplem stíhaček F-15. A když se slavilo 65. výročí jeho letu, zase si jej připomněl pokořením Mach 1, tentokrát už jako pasažér,“ nastiňuje list The New York Times.
V roce 1990 zemřela jeho milovaná manželka a matka čtyř společných dětí Glennis. Yeager se pak v roce 2003 oženil podruhé, vzal si o 35 let mladší Victorii Scott D'Angelovou. Přestože jeho děti namítaly, že si jej nová žena bere jen pro peníze, pár to odmítal a manželé spolu byli až do Yeagerovy smrti v roce 2020.
16
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
