Na vině je především nelegální lov rysů, konstatuje studie německých vědců, kterou tento týden zveřejnil odborný časopis Biological Conservation.

Rysi byli v česko-německém pohraničí od konce 19. století považováni za vyhubený druh. Před 40 lety zahájili přírodovědci projekt jejich návratu do divoké přírody, když v oblasti vysadili 25 těchto šelem. Od té doby se počet rysů v pohraničí zvýšil zhruba na 50; žijí téměř výhradně na území národních parků Šumava a Bavorský les.

„Doufali jsme, že se rysi postupně rozšíří i do Krušných hor nebo do Durynska," uvedl autor studie Jörg Müller z mnichovské univerzity. „Jen tak by bylo možné ve střední Evropě dlouhodobě udržet velkou a stabilní populaci těchto šelem," doplnil.

Vědci ale zjistili, že se rysi jen zřídka vzdalují více než 70 kilometrů od centra národních parků, a to navzdory skutečnosti, že odlehlejší oblasti jsou často bohatší na srnce, kteří jsou nejoblíbenější kořistí rysů. Ve Skandinávii přitom podle odborníků není výjimka, že rysi putují až 150 kilometrů od svých domovských lovišť.

Nelegální odstřely

„Zjišťovali jsme, jakou roli mohou hrát lidé v tom, že se rysi z Bavorského lesa a Šumavy nerozšiřují," uvedl dále Müller. Podle něj se ale ukázalo, že silniční doprava ani relativně husté osídlení okolí národních parků rysům nevadí. Zvířata jsou sice velmi plachá, ale vzhledem k tomu, že jsou aktivní především v noci, je jejich kontakt s lidmi v okolí národních parků jen omezený.

„Oblast kolem národních parků nabízí těmto kočkovitým šelmám takřka ideální životní podmínky. Důvod jejich malého rozšíření proto spočívá jinde. Vycházíme z toho, že jejich populaci decimují nelegální odstřely," uvedl Müller. Podle studie zaznamenaly úřady od vysazení rysů v česko-německém pohraničí 62 odstřelů těchto šelem. Celkový počet rysů zabitých pytláky je ovšem podle Müllera významně větší.

„Pokud se tato situace nezmění, nemají rysi z Bavorského lesa a Šumavy šanci smísit se s populacemi v Harzu a v Alpách," uvedl Müller. „Je proto třeba vysadit rysy ještě v dalších oblastech střední Evropy, a to zejména v lesích bohatých na srnčí zvěř. Jen tak dokáže třetí největší (po medvědovi a vlkovi) evropská šelma v našem regionu přežít," uzavřel.