Politolog Alexej Makarkin v rozhlasové stanici Golos Rossiji uvedl, že cílem ústavní žaloby českých senátorů je zasadit maximální úder Klausově reputaci a psychologicky ovlivnit vnímání jeho skutků. „Silné emoce ohledně amnestie dříve či později odezní a sotva dokážou škrtnout desetileté výsledky Klausova působení v prezidentské funkci," soudí Makarkin.

„Po obvinění z velezrady bude pro něj ale daleko složitější kritizovat jako řadový občan akce české politické elity, s níž se během celého svého mandátu rozcházel v názorech na evropskou integraci," uvádí se v komentáři.

Agentura NewsBalt přinesla komentář ruského experta na středoevropskou politiku Vadima Truchačova, který klade otázku, zda může mít „vůdce nevelké země svůj názor, aniž by souhlasil s pány ve Washingtonu a v Bruselu". Klaus to podle autora dokázal „a sotvakdo ho přitom může nařknout, že je čísi loutkou".

Rusko-české vztahy oživil příchod Klause

„Klausův předchůdce na prezidentském postu Václav Havel byl zuřivým atlantistou a kritikem Ruska. Nadával naší zemi důvodně i bezdůvodně, byl účastníkem prakticky všech rusofobních konferencí. Rusko-české vztahy v době jeho vlády stagnovaly, oživil je až příchod Václava Klause," píše se v komentáři.

„Nelze přitom tvrdit, že odcházející český prezident byl proruským politikem. Ani jednou se nezmínil o slovanském sbratření, kritizoval SSSR a socialismus. Klaus prostě chtěl, aby se Rusko a Rusové přestali démonizovat. Viděl v naší zemi jedno ze světových silových center a významného hospodářského partnera," napsal Truchačov.

„Je pozoruhodné, že při setkáních s Vladimirem Putinem a Dmitrijem Medvěděvem se Klaus nestyděl mluvit rusky. V letech jeho mandátu se ruština znovu stala populární mezi českou mládeží a zaostávala jen za angličtinou a němčinou. Díky Klausovi získaly rusko-české vztahy novou kvalitu a principiálně se odlišily například od vztahů rusko-polských nebo rusko-pobaltských," zdůrazňuje autor komentáře. „Klaus odchází z úřadu s vysoce vztyčenou hlavou," píše závěrem.