K incidentu došlo před Palácem kultury, stalinistickou dominantou Varšavy. Otec dvou dospělých dětí zde z reproduktorů pustil skladbu „Miluji svobodu“ z roku 1990, rozhodil kolem sebe letáky protestující proti porušování občanských svobod ze strany Práva a spravedlnosti, polil se hořlavinou a s výkřikem „protestuji!“ zapálil.
Kolemjdoucím se sice podařilo ho uhasit, oheň však sežehl většinu jeho těla. V neděli ráno se jeho stav zhoršil, pacient musel být připojen na umělé ledviny. Podle lékařů bylo zjevné, že organismus míru poškození neunese.
Na Piotrových letácích například stálo: „I když souhlasíte se záměry Práva a spravedlnosti, ne každý způsob jejich realizace je přijatelný. Nápady by se měly uskutečňovat v rámci demokratického právního státu.“ Vyjádřil ostrý nesouhlas například s dosazováním vládě loajálních, avšak nekvalifikovaných lidí na klíčové posty a porušováním demokratických principů obecně.
Od Piotrova zoufalého činu se v ulicích Varšavy začaly objevovat krátké citace z jeho testamentu. Na chodníku před domem Jaroslava Kaczynského se například zaskvěl nápis „Já, obyčejný starý člověk, stejný jako vy, vyzývám vás všechny – už nečekejte.“ Nápis byl sice během několika hodin odstraněn, na stejném místě se však zanedlouho objevil znovu.
Čtyřiapadesátiletý Piotr žil v městečku Niepołomice na jihu Polska se ženou lékárnicí a dvěma dětmi studujícími na vysokých školách. Rodinu událost zdrtila. „Táta byl velmi klidný muž. Nerozumím tomu,“ řekla dcera zesnulého. Vyjádřila obavu, aby média jeho čin neiterpretovala jako důsledek depresí, jimiž trpěl. Podle manželky sice v poslední době často prohlašoval, že cítí bezmoc, přesto ji tragický skon partnera šokoval.
