Frank-Walter Steinmeier přiletěl do Kyjeva, aby Ukrajincům předal to, co Putin řekl Merkelové v Brisbane. A co řekl, bylo možné si domyslet po prohlášení ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, že Ukrajina je připravena na totální válku. V Moskvě měl Steinmeier už jen vyřídit ukrajinské sdělení – a to je dost jasné. Čas diplomatů končí, na scénu mohou každou chvíli vtrhnout generálové. A to je docela velká Putinova porážka.

Rusko už pár týdnů vede ofenzivu na dvou frontách. Na jedné straně soustřeďuje síly v Donbasu a u ukrajinských hranic, provokuje NATO ve vzduchu a ostentativně vypovídá západní diplomaty. To má Západ zastrašit. Současně Kreml rozpoutal bezprecedentní politickou ofenzivu v Německu. Do útoku zatroubil na výročí pádu Berlínské zdi Michail Gorbačov, převelice ožili také němečtí stoupenci spolupráce s Ruskem a odpůrci sankcí.

Ústupky nepřišly

Pak odletěl Putin do Brisbane, kde se ukázalo, že jeho strategie selhala. Žádné ústupky Rusku se nekonaly, host z Moskvy byl přijal chladně a rozhovor s Merkelovou mezi čtyřma očima skončil fiaskem. Putin nejenže ničeho nedosáhl, ale svou neústupností spálil všechny mosty. Poté, co sama Merkelová dosud nebývalým způsobem kritizovala Rusko, nemůže mít Putin žádné iluze. Pokus rozdělit Západ se nepovedl.

Merkelová dala Putinovi na vědomí, že už nemůže spoléhat na to, že se Berlín bude pokoušet zmírňovat postoje Západu vůči Rusku. Tak tomu dosud bývalo, ale kancléřka dospěla k závěru, že je to na nic, naopak jen to povzbuzuje Putina k další agresi.

Nelze opomíjet čistě psychologický faktor. Bývalý důstojník KGB mohl snadněji podvádět západní politiky, podceňující ruské manipulace. Ale Merkelová z NDR ví, co byl komunismus a Rusové. S Putinem nenašla takovou „osobní chemii" jako Gerhard Schröder. Určitě mu nikdy neodpustila brutální trik, když při první schůzce pustil do pokoje psa, ačkoliv dobře věděl, že Merkelová má ze psů panickou hrůzu.

Navíc Němci bolestně nesou, že Moskva porušuje všechny dohody, přičemž Berlín ohrozil svou politickou reputaci snahami o zprostředkování v rusko-ukrajinské krizi.

Evakuace úřadů a podniků

Problém je ovšem v tom, že mírové dohody z Minsku, počítající s nastolením ukrajinské kontroly nad hranicí s Ruskem, ukončením dodávek zbraní a stažením ruských vojáků, ruská strana důsledně nedodržovala a dodržovat nebude, jak Putin fakticky oznámil Merkelové.

Další zemí, která ztratila iluze, je Ukrajina. Porošenko už v sobotu podepsal výnosy, svědčící o „technické" připravenosti na válku: anuloval zákon o výjimečném postavení Donbasu a podepsal výnos, znamenající evakuaci personálu úřadů a podniků a zablokování bankovních účtů „v oblasti protiteroristické operace".

I výroky Alexandra Lukašenka po setkání s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem svědčí, že jsme válce stále blíž. Jindy se běloruský prezident snažil hrát roli prostředníka a distancoval se od ruské agresivní politiky, ale tentokráte stanul po boku spojence.

Putin už dávno chce srazit Ukrajinu na kolena. To je zjevné. Ale nečinil tak otevřenou válkou. Obnovení bojů, a to určitě ve větším měřítku než před minským příměřím z 5. září, je pro Kreml nezbytnost.

Moskva přistoupila na příměří, protože doufala, že po „zmrazení" konfliktu dosáhne svých cílů na Ukrajině jinými prostředky. Počítala, že Západ odvolá sankce a Kyjev se utopí v domácích problémech.

Pozemní cesta na Krym

Nic z toho. Západ nemíní odvolávat sankce a výsledky parlamentních voleb na Ukrajině znamenaly porážku ruské politiky. Proto se Putin znovu chystá válčit. Přípravy ale měly především zastrašit Kyjev a Západ a přimět je k ústupkům.

Rusko se noří čím dál hlouběji do hospodářské krize. I sám Putin přiznal, že sankce přece jen škodí. Rubl padá. Klesající ceny ropy zmenšují příjmy ruského rozpočtu. Rezervy tají děsivým tempem. Zhoršuje se i situace na anektovaném a fakticky od Ruska odříznutém Krymu. I zpustošená povstalecká část Donbasu čelí zimě. Ale Kyjev tu nechce přistoupit na žádné ústupky, protože by jen prodloužily okupaci.

Rusko si tedy musí vybojovat pozemní cestu na Krym a současně zlepšit situaci „Novoruska", tedy rozšířit povstalecké území o doněcké letiště, přístav Mariupol i tepelnou elektrárnu severně od Luhanska. Vypadá to, že to bude muset udělat násilím. Neméně důležitá je i skutečnost, že další vítězná ofenziva, vedená samozřejmě pod vlajkou „Novoruska", posílí Putinův režim, oslabený sankcemi.

Ale bude to úspěch jen taktický. Strategicky se vztahy Ruska se Západem ještě zhorší. Jenže na tom už Putinovi zřejmě nezáleží, za důležité považuje jen udržet se u moci. A při dnešních náladách v Rusku, které sám Putin vyvolal, by každý ústupek byl chápán jako porážka.